Impossible [Dramione]

7.

Ráno, když Draco otevřel oči, spatřil stříbrnou záři, vycházející z patrona ve tvaru labutě. Promluvil hlasem jeho matky.
„Draco, vracíme se domů dřív. Budeme tam před polednem.“
Natáhl ruku po hodinkách a vyskočil. Bylo čtvrt na dvanáct. Začal se rychle oblékat.
„Hermiono! Hermiono, vstávej. Naši se vrací dřív, budou tu každou chvíli.“
Posbírala si oblečení a odběhla do svého pokoje. Sotva za sebou zavřela dveře, dole se někdo přemístil a následně po schodech vyšel Lucius.
Slyšela, jak zaklepal na dveře dracova pokoje a zároveň si všimla, že nemá podprsenku.
„Ale ne,“ pomyslela si. „to znamená, že...“
„No Draco? Co tu dělá tohle?!“
Nemusela dlouho přemýšlet, aby uhodla, co nejspíš myslí.
„Ty sis sem vzal dámskou návštěvu?“
Draco podivuhodně klidně přisvědčil.
„Znám ji?“
„Ano, otče.“
„To je dobře, je to Pansy, že?“ ani nečekal na odpověď a pokračoval.
„Synu, Pán zla si přeje uspořádat v našem sídle ples pro všechny svoje věrné. Můžeš si pozvat společnici. Jo, a bude to maškarní ples, budeme mít všichni škrabošky. Bude za dva dny.
Tak si to rozmysli a já se jdu prospat.“
Hermiona počkala, než si byla jistá, že je pryč a přemístila se do dracova pokoje. Prvně celá červená sebrala ze země podprsenku a pak se obrátila na něj.
„Maškarní?“
„Vím, že se ti to nezdá, ale bude to fajn. Půjdeš se mnou?“
„Bezva nápad, jít mezi smrtijedy.“ pronesla sarkasticky.
„Budeš mít taky škrabošku.“
„Ještě si to rozmyslím.“
„Beru to jako ano!“
Zasmál se jejímu výrazu a přemístil se.
Večer zašel za matkou do jejího pokoje. Poprosil ji o šaty pro Hermionu.
Cissa se jen chápavě usmála a přešla ke skříni.
„Počítala jsem s tím.“ a sáhla do šatníku. Vytáhla odtud zlaté šaty bez ramínek se širokou sukní, zlaté lodičky, kazetu na šperky obsahující náramek, náušnice a náhrdelník, potom škrabošku stejné barvy zdobenou peřím.
„A když jí vyrovnáme vlasy a nebude moc mluvit, nikdo ji nepozná.“
Ráno v den plesu, když Hermiona ještě spala, zanesl vše k ní do pokoje a rozrovnal to kolem její postele.
„Hermiono...“
Ospale se protáhla a posadila se, vzápětí vykulila oči.
„To je na ples?“
Přisvědčil a Hermiona se podívala podrobněji.
„To muselo být strašně...“
Umlčel ji polibkem a potom dodal.
„Pro tebe není nic moc drahé.“
„No dobře, ale co když mě někdo pozná?“
„Neboj.“
Odpoledne za ní přišla Narcissa, které se povedlo vyrovnat jí vlasy a pomohla jí obléct šaty.
„Vypadáš naprosto úžasně.“
„Děkuju Cisso.“
Ještě si vzala škrabošku a vyšla z pokoje.
Pod schody na ni čekal Draco.
„Jsi nádherná. Mimochodem, jmenuješ se Sylvia Parkinsonová a jsi pansyina sestřenka.“
Vykročili spolu směrem k plesovému sálu. Cestou narazili na pár lidí, které Hermiona neznala, ale bylo jasné, že jsou to smrtijedi. A pak uviděla někoho, kdo škrabosku držel v ruce. Profesora Snapea.