Secret Lover [Peter Parker] POZASTAVENO

Setkání

,,Jsi šťastná?" zeptal se mě Spidey. Chvíli jsem nad odpovědí přemýšlela. ,,Když řeknu ano, budu lhát. Když řeknu ne, budu taky lhát. Nevím, jestli jsem šťastná. Nevím to. Jsou věci, za které jsem šťastná, ale pak tu jsou věci, díky kterým nejsem šťastná." odpověděla jsem a odvrátila obličej, abych se nedívala na Spideyho. ,,Tohle bylo dost hluboký." řekl Spidey a potichu se zasmál. ,,Jo, to bylo. Nečekala bych, že něco takovýho ze mě někdy vypadne. Už jsem jako můj táta." řekla jsem a potichu se zasmála s ním. Když jsem řekla táta, padl na mě smutek. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se Spidey. ,,Jo-jo, dobrý." odpověděla jsem. Podívala jsem se na Spideyho, i když měl masku, viděla jsem jeho ustaraný výraz. ,,Spidey?" ,,Mhm?" ,,Můžu tě obejmnout?" zeptala jsem se a dívala se na zem. Spidey otevřel ruce a já ho objala. To objetí. Znám ho, ale odkud? Cítila jsem se, jako kdyby se svět zastavil a já byla před vším v bezpečí v jeho náručí. Se s Spideym jsem se cítila v bezpečí, i když to je paradox. ,,Jsem ráda, že jsem tě poznala. Jsi jeden z mála lidí, se kterýma můžu mluvit o svých citech." ,,Mám to stejně." řekl a objal mě pevněji.
Byli jsme v objetí, dokud jsme neslyšeli nějaký zvuk za námi. Byl tam Iron man. Shit. Pustili jsme se z objetí. ,,Pane Starku." řekl Spidey, co nejvážněji, co to šlo. Zasmála jsem se mu. ,,Pet-" řekl Tony, v tom se podíval mě a pak na zpět na Spideyho. ,,Spider-Mane." řekl. Co chtěl předtím říct? Chtěl mu říct jménem? ,,Potřebuju si tady s White Light promluvit." řekl Tony. ,,Jo, jasně jasně už jdu. Měj se White. Nashle pane Starku." řekl Spidey a byl pryč. ,,Co chceš Tony? Jdeš mě zatknout?" řekla jsem. Tony vystoupil z obleku. ,,Tak mě zatkni!" zakřičela jsem a natáhla ruce před sebe. ,,Tali, to bych neudělal. Znám tě od mala. Učil jsem tě jak střílet z pistole. Na to bych neměl srdce." řekl a já dala ruce zpět podél mého těla. ,,Tak co teda chceš?" ,,Promluvit si." ,,A o čem?! Jak jsi udělal z mého táty zločince?" zakřičela jsem. ,,Kdyby jsi byla na mém místě, pochopila by jsi to." řekl se smutným výrazem. ,,Ale nejsem! Co se vůbec stalo?" ,,Já, Bucky a tvůj táta jsme se poprali. Chtěl jsem to s nimi vyřešit, ale zjistil jsem něco, co to zhoršilo." řekl. ,,Nemluv dál. Prosím. Mám takhle dost problémů. Zajímá mě jenom to, jestli se táta někdy vrátí domů." řekla jsem. ,,Vrátí Tali. Nevím kdy, ale vrátí." řekl. Ukápla mi slza. ,,Co se děje?" zeptal se Tony. ,,Já prostě nevím, jestli to zvládnu! Nevím! Prostě nevím! Můj táta je pryč a je podle státu zločinec. Bůh ví, kdy ho zase uvidím. Potom osobě, kterou miluju tajím, že jsem White Light. Neví nic o mém životě. Nic. Skoro mě nezná." řekla jsem a začala brečet. Tony ke mně přišel a objal mě. Objala jsem ho taky. I když to teď mají s tátou složité, objetí jsem potřebovala. Tonyho mám pořád ráda, jeho i Pepper znám dlouho a život bez nich si neumím představit. ,,Zvládneš to. Vím to. Jsi silná a odvážná. Nejen kvůli tomu, že už ve tvých 12ti jsi mě přeprala. Jsi silná osobnost a na to kolik ti je to zvládáš. A navíc, lidé v New Yorku k tobě vzhlížejí. Jsi jejich ochránkyně. Jsi White Light." řekl Tony. ,,Usmíříte se s tátou někdy?" zeptala jsem se. ,,Doufám." řekl. Pustila jsem ho z objetí. ,,Už budu muset jít." řekla jsem a běžela pryč.
*time skip*
Běžela jsem super rychle domů. Všechno to, co se teď stalo, ten rozhovor s Tonym, táta a to, že se vrátí bůh ví kdy domů. Všechno na mě spadlo. Smutek, nervozita, úzkostlivost a to, že nemůžu nijak pomoct.
Vběhla jdem do svého pokoje, sundala si oblek a dala si rychlou sprchu. Celou dobu mi tekly slzy po tváři, ale já to ignorovala. Vzala jsem svůj batoh a dala si tam pár věcí. Potom jsem si na sebe dala Peterovu mikinu a šla za mámou. ,,Mami, jedu k Peterovi." zakřičela a odešla z bytu. Super rychle jsem doběhla před Peterův dům. Potom jsem šla k jeho bytu.
Zazvonila jsem. Chvíli nic. Tak jsem zazvonila znovu. Zase nic. Zkusila jsem to jěstě po třetí. Jestli neotevře, tak nevím co budu dělat. Stála jsem před jeho bytem se slzami v očích a čekala, kdy se ty dveře otevřou. Po chvíli jsem to vzdala a chtěla odejít. V tom jsem mě něco-někdo chytnul za zápěstí. Otočila jsem se. Stál tam Peter s nechápavým výrazem. ,,Tali! Co se děje?" zeptal se. ,,Pet-Petere." řekla jsem. Petere mě vzal za ruku a vtáhl mě do jeho bytu. ,,Tak jo, Tali co se děje?" ,,Já-já prostě potřebuju, potřebuju tebe." řekla jsem se slzami, pořád ztékajícími po tváři. Peter mě objal. Objala jsem ho a opřela si hlavu o jeho hrudník. Brečela jsem mu do trička. ,,Tali, jsem tu pro tebe vždycky. Když se něco stane, přijď za mnou. Nezapomeň na to." zašeptal mi do ucha a políbil mi čelo. Po chvíli mě pustil z objetí a dal si ruce na moje tváře. ,,Nebreč, prosím." řekl a utřel mi palcem slzy z tváře. ,,Řekneš mi, co se stalo?" ,,Mhmm." kývla jsem hlavou.
Sedli jsme si na gauč. ,,Tak povídej." řekl Peter. Klepala jsme rukou o svojí nohy, Peter si toho všimnul a chytl mě za ni. ,,No víš, jak můj táta, jak jsem ho neviděla asi půl roku?" řekla jsem a Peter kývl hlavou. ,,No, tak dnes jsem viděla jeho kamaráda a kolegu. Toho jeho kamaráda znám od mala. Je skoro jako má rodina. No, ale táta se s ním než odešel pohádal. A dnes se prostě objevil a chtěl se mnou mluvit. Všechny emoce na mě spadly a já nevěděla, co dělat. Tak jsem tady. Protože potřebuju tebe. Nic jiného mi nezvedne náladu. Asi tě akorát otravuju, takhle pozdě večer, ale prostě-." Peter mě odseknul polibkem. Dal si ruce na moje tváře a já na jeho hrudník. Když jsme se odtáhli pro vzduch, opírali jsme si o sebe naše čela. ,,Tali, ty mě nikdy neotravuješ. Navíc kdybych se takhle u tebe objevil já, neváhala bys a udělala to co já. Jsme tu jeden pro druhého. My dva spolu ve všem." řekl a to mi vykouzlilo úsměv na tváři. ,,Vidíš, už se směješ a to jsi tady teprve 10 minut." ,,Miluju tě Parkere." ,,Já tebe taky Wirer." řekl a znovu mě políbil.
S Peterem jsme potom šli do jeho pokoje. ,,Chceš nějaký tričko?" zeptal se. ,,Ani se nemusíš ptát." řekla jsem. Petere mi hodil jeho tričko. Sundala jsem si mikinu a sedla si na postel, zády k Peterovi. Potom jsem si sundala tričko. ,,Tali, no tak. Viděl jsem tě už několikrát bez -" ,,No a co. Nemusíš vždycky." řekla jsem. Dala jsem si na sebe Peterovo tričko a otočila se k němu. Byl jen v jeho teplácích. ,,Vidíš, mě to nevadí, že mě vidíš bez trička." řekl. ,,To je něco jinýho." řekla jsem. Peter skočil za mnou na postel a sedl si za mě. Položil si hlavu na moje rameno a dal si ruce kolem mého břicha. Chytila jsem jeho ruce a opřela se o jeho hruď. ,,Petere?" ,,Ano lásko?" ,,Co když někdy nebudeme spolu? Co když se rozejdeme?" ,,Kdyby se to stalo, v což doufám, že ne, vrátili bychom se k sobě. Našli bychom si cestu zpět. První láska, je ta pravá. A to jsi pro mě ty. Vždycky si k tobě najdu cestu. Vždycky budeš moje." řekl. Cítila jsem znovu slzy v očích, ale tentokrát štěstí. ,,Petere. Tohle bylo to nejhezčí, co mi někdo řekl. Nevím, co mám říct. Vážně." řekla jsem a cítila, jak mi ukápla slza. ,,Nic říkat nemusíš, vím to i tak." řekl Peter a políbil mě.