Secret Lover [Peter Parker] POZASTAVENO

Vracíš se domů?

Šla jsem na nádraží, jela jsem ze školy. Nádraží bylo prázdné, bylo to až děsivé. Sedla jsem si na lavičku a čekala na subway. Měla jsem takový nepříjemný pocit, jakoby se něco mělo stát.
Když přížděl jeden ze subwayů, tak upoutal moji pozornost. V mezerách se začala objevovat silueta člověka. Dívala jsem se na tu siuletu, nebylo jí vidět do obličeje. V okamžiku, kdy vlak už byl pryč, siuleta se začala přibližovat. Dala jsem ruce v pěst a byla připravená bojovat. Silueta vyšla ze stínu, byl to muž. Když jsem se mu podívala do obličeje, poznala jsem ho. ,,Tati!" zakřičela jsem a běžela k němu. ,,Co tady děláš? Vracíš se domů?" zeptala jsem se ho, když mě objal. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku. Máme jen chvilku, pak musím odejít." odpověděl mi a dal mi pusu na čelo. Chvíli jsme byli v objetí. ,,Co se děje? Kde jsou všichni?" zpetala jsem se. ,,Wanda, Clint, Scott a Sam jsou ve vězení." ,,A ty? Jaktože nejsi kriminálník? Jaktože jsi na svobodě? A co Bucky?" ,,T'Challa - Black Panther, ho vzal do Wakandy, aby ho vyléčili." ,,Aha.." V té chvíli přijížděl další subway. ,,Musím jít, vzkaž mámě, že ji mám rád. A ty na sebe jako White Light dávej pozor." ,,Ahoj.." řekla jsem mu a v té chvíli odešel
Nastoupila jsem do subwaye a jela domů.
Kéž bych Peterovi mohla říct o tátovi, o White Light, o mém pravém životě. Nemůžu. Je hrozné něco tajit člověku, na kterém ti nejvíc záleží. Peter mi řiká všechno a já mu tajím o mých rodičích a mém životě.. Jednou mu to řeknu, ale dnes to nebude.
*time skip - večer*
Vzala jsem si na sebe svůj oblek a vyskočila oknem mého pokoje na požární schodiště. Potom jsem bězěla na střechu, kde se vždy setkáváme se Spideym.
Do cesty mi skočil, kdo jiný než Spider-man. ,,Co kdybych tě vzal na střechu? Vsadím se, že jsi určitě nikdy neletěla ulicemi Queens." řekl. ,,Když poběžím budu tam rychleji." ,,No taaak." podal mi ruku. ,,Dobře, přemluvil jsi mě." vzala jsem jeho ruku a on mě přitáhl k sobě. Chytil mě pevně za pas jednou rukou a já si dala ruce kolem jeho krku. ,,Příravena?" zeptal se. ,,Už dělej." řekla jsem a potom jsme se zvedli do vzduchu.
,,Pane bože! Dej mě na zem!" vyhrkla jsem ze sebe a zavřela oči. Dala jsem nohy pevně kolem jeho pasu, abych se ujistila, že nespadnu. Slyšela jsme jak se Spidey jenom směje.
Po chvíli jsem cítila, jak jsem se zastavili. Otevřela jsem oči a už jsme byli na střeše. Pořád jsem měla nohy kolem jeho pasu. ,,Naše malá superhrdinka se bojí, jak tak koukám." řekl Spidey. ,,Nech toho!" bouchla jsem ho do ramene a skočila na zem.
Sedli jsme si jako vždycky na kraj střechy a sledovali město. Ani jeden jsme nemluvili. Spidey narušil ticho ,,Co ten tvůj kluk?" zeptal se. ,,Jsem ráda, že ho mám." odpověděla jsem a pousmála se. ,,Co ty?" zeptala jsem se. ,,Je úžasná. Nezasloužím si ji. Ani neví, že jsem Spider-man.." odpověděl. ,,Zasloužíš. Neřekl jsi jí to kvůli tomu, aby byla v bezpečí." ,,Nemůžu jí to říct. Máš pravdu. Mohlo by jí hrozit nebezpečí a něco by se jí mohlo stát. To bych si nikdy neodpustil." řekl smutně. ,,Mám to stejně. On je všechno na čem mi teď záleží."