Secret Lover [Peter Parker] POZASTAVENO

Další útok?

Ahoj! Chtěla bych jen říct díky za hlasy a hezké komentáře pod touhle knížkou🖤😌
Taky jsem se chtěla zeptat, jestli mám dál v téhle knížce pokračovat. První kapitoly byly nic moc, jak se na to tak zpětně koukám. Je to má první knížka, takže se toho musím hodně doučit ohledně psaní😅
Takže budu ráda, kdybyste mi napsali názor a co zlepšit❤️
Díky moc a hezké čtení🌸💕
____________________

Uběhlo pár dní od útoku toho divného muže. Rána už je zahojená, jako by se mi nikdy nic nestalo. Někdy přemýšlím nad tím o čem ten muž mluvil. Někdo ho nejspíš poslal pro mě, ale kdo? A proč? Jak vůbec ví, že jsem White Light? Z myšlenek mě vyrušila profesorka. ,,¿Señorita Wirer?" řekla španělsky. ,,¿Sí profesora?" ,, Presta más atención a los españoles." ,,Lo siento." řekla jsem a už se věnovala hodině.
*time skip - konec školy*
Vyběhla jsem ze školy a sedla si na lavičku. Čekala jsem na Petera, Neda a MJ. Jdeme do kina na nový scifi film. Po chvíli ke mě přiběhl Peter a sedl si vedle mě. Pozdravili jsme se a já mu dala rychlou pusu. ,,V kolik to začíná?" zeptal se Peter. ,,V 15:40. Je 15:00, jestli ti dva nepříjdou do 5 minut, tak se zblázním." řekla jsem a sledovala dveře školy. Po pár minutách Ned a MJ vyšli ze školy a mířili k nám. Já a Peter jsme se zvedli a šli k nim. ,,Co vám to tak trvalo?" zeptala jsem se. ,,Ned hledal mobil." řekla MJ. ,,Vždyť  jsi mi ho půjčil Nede." řekl Peter a vyndal Nedův telefon z kapsy. ,,Pro boha.." zamumlala jsem. Peter se zasmál a chytl mě za ruku. Potom jsme už šli na subway a do kina.
*time skip - po kině*
Všichni čtyři jsme vyšli z kina a šli k Delmarovi, potom co nás Peter přemluvil. ,,Dala bych si raději něco sladkýho." řekla jsem a ukázala na kavárnu, kde pracuji. Peter si dal ruce kolem mých ramen a pošeptal: ,,Jestli chceš něco sladkýho, já jsem sladkej." podívala jsem se na něj se zvednutým obočím. ,,Možná jsi sladkej, ale donuty jsou pořád lepší než ty." odpověděla jsem a zasmála se mu. Sundala jsem si jeho ruku z ramen a šla do kavárny. Peter stál za mnou a křičel: ,,Jsi hrozná Tali!" otočila jsem se a zakřičela zpět: ,,Ale pořád mě miluješ!" Potom jsem se otočila zpět a šla dál. V tu chvíli jsem uslyšela ránu a spadla jsem na zem. Slyšela jsem Petera, jak volá mé jméno. Přiběhl ke mně a já uviděla, co se stalo. Nějaké auto vybuchlo. Stála u něj nějaká osoba, odněkud jsem tu osobu znala. ,,Tali, Tali?" opakoval Peter. ,,Petere musíš se někde schovat! Musíš být v bezpečí!" řekla jsem mu. ,,Ty musíš být v bezpečí Tali! O mě se neboj!" oponoval. V tu chvíli jsem panikařila. Co mám dělat? Nemůžu jen tak před ním utéct! Ještě nemůže zjistit, kdo doopravdy jsem. Musím nějak odvést jeho pozornost ode mě. Zvedli jsme se s Peterem ze země a rozhlédli se kolem sebe. Tu ránu způsobila bomba. Nebyla velká, ale způsobila nějaké škody. Oheň, který způsobila bomba, byl celkem malý, ale i tak nebezpečný. S Peterem jsme se dívali na ten oheň. V tom z něj vyšla nějaká osoba. Osoba měla kapuci a nějakou zbraň a mířila ke mně. Skvělý chlápek, který mě chtěl unést je zpět. Dobře, White Light už musí přijít na scénu. Otočila jsem se k Peterovi. ,,Musím jít!" řekli jsme oba najednou. ,,Buď v bezpečí!" řekli jsme znovu nastejno. Políbila jsem rychle Petera a řekla: ,,Někde se schovej musím jít!" řekl Peter a běžel pryč. Hned jak se otočil, super rychle jsem běžela pro svůj oblek a vzala si ho na sebe. Poté jsem běžela zpět na místo činu. Už tam byl Spidey a metal pavučiny po té osobě. ,,Tebe nechci Spidermane!" zakřičel ten muž v kapici a střelil po něm jeho zbraní. Ta zbraň je nějaká hodně vylepšená, co to je? Útočník uviděl mě a zastavil se. ,,White Light. Buď půjdeš se mnou po dobrém nebo po zlém." navrhl. ,,Beru tu zlou variantu. Ráda se peru." řekla jsem a usmála se. ,,No, to je smůla. Teď se rvát nebudeš." ,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se. Stála jsem od něj asi deset metrů. ,,Dnes nezachráníš všechny White Light." řekl a namířil na malého chlapečka, který se schovával za autem. ,,Ne!" zakřičela jsem a on vystřelil. Super rychle jsem běžela k němu. Stihnu to. Zachráním ho. Všechno kolem mě bylo zpomalené a já viděla jak se výstřel blíží k chlapečkově hlavě. Doběhla jsem ke chlapečkovi a vzala ho do náručí. Stihla jsem to o dva centimetry a bylo by po něm. Běžela jsem s ním pryč a schovala ho do nějakého obchodu, kde se schovávali i jiní lidé. Běžela jsem zpět k útočníkovi a Spideymu, který je asi mimo. ,,Cože jsi řikal?" zeptala jsem se muže. Běžela jsem k němu a super rychle ho praštila. Spidey se zvednul ze země a začal na něj znovu metat pavučiny.
Po chvíli, když jsem začali vyhrávat se útočník stáhl z boje a řekl: ,,Dostaně tě. Dostane a to už nevyhraješ." v té chvíli zmizel. ,,On zmizel. On prostě zmizel." řekl Spidey. ,,Vypařil se. Mohla jsem zjistit, kdo to je.." zašeptala jsem. ,,Cože?" zeptal se Spidey. ,,Nic. Asi se nějak teleportoval." řekla jsem. Slyšela jsem sirény hasičů, jsem běžela na střechu domu, kde se setkáváme se Spideym.
Sedla jsem si jako vždycky na kraj střechy a dívala se na New York. Už bylo kolem sedmé hodiny večer. New York je krásný při západu Slunce. Začala jsem přemýšlet nad tím dnešním útokem. Určitě je tam nějaké spojením mezi tím nepovedeným únosem. Ale jak zjistili kdo doopravdy jsem? A proč na co mě potřebují? A k čemu? Je možné, že je to nějak spojené i s mým tátou? Nějaký jeho nepřítel nebo tak něco? Co když příště budu sama a nedokážu se obránit? V mých myšlenkových pochodech mě přerušil Spidey, který si sednul vedle mě. ,,Hej.." řekl. Pozdravila jsem ho také. ,,Víš kdo to byl? Ten chlap?" zeptal se. ,,Nemám ponětí.." odpověděla jsem. ,,Před pár dny jsem zachránil jednu holku - Tali. Nějakej chlap ji chtěl unést a říkal to samý, co tobě." řekl Spidey. Nevěděla jsem co odpovědět, protozě si to moc dobře pamatuji. Dala jsem si hlavu do rukou. ,,Nevím, co mám dělat. Co když mě příšte přemůže a unese? Co když budu sama a nezvládnu to?" řekla jsem a zavřela oči. ,,Nebudeš sama. Slibuju. Ochráním tě." řekl Spidey a chytl mě za ruku. Podívala jsem se na něj. ,,Díky.."
Se Spideym jsme tiše sledovali západ Slunce a  nevědomě se pořád drželi za ruce. PETER! Pane bože! Musím zjistit, jestli je v pohodě! Pustila jsem Spideyho ruku a zvedla se. ,,Pane bože! Musim jít! Musím zjistit, jestli je v pořádku!" vyjekla jsem. ,,Já taky! Tali byla při tom útoku! Pro boha.." řekl Spidey. Musím doběhnout domů a sundat si oblek. To stihnu. ,,Měj se!" řekla jsem a rozeběhla se domů.
Jak jsem doběhla do svého pokoje, sundala jsem si rychle oblek a hodila ho do skříně. Dala jsem si na sebe legíny a mikinu a dělala, že jsem doma celou dobu.
Po pár minutách jsem uslyšela ťukání na okno. Došla jsem k oknu a otevřela ho. ,,Ahoj." řekl Spidey. ,,Co tu děláš?" zeptala jsem se. ,,No-no chtěl jsme vědět, jestli jsi v pořádku. Viděl-viděl jsme tě, když vybuchla ta bomba." řekl. ,,Jsem v pohodě.. Ten výbuch mě nějak nezasáhl.." řekla jsem. Chvíli jsme na sebe koukali, pak mi došlo, že musím za Peterem. ,,Hele já musím za někým. Byl taky u toho výbuchu a potom jsme se rozdělili." řekla jsem. ,,Chceš k němu hodit? Klidně tě za ním vezmu." nabídl Spidey. ,,Proč ne." souhlasila jsem a vylezla jsem z okna. Řekla jsem mu, kde Peter bydlí. Spidey mě chytil pevně za pas. ,,Drž se." řekl a já kolem něj dala ruce. Potom vystřelil pavučinu na jednu z budov a my vylétli do vzduchu.
Zastavil se se mnou před Peterovým domem. ,,Děkuju." řekla jsem. Spidey vystřelil pavučinu na jednu z budov a byl pryč. Šla jsem k bytu, kde Peter bydlí. Zazvonila jsem a po chvíli mi otevřela May. ,,Ahoj Tali!" řekla a objala mě. Pozdravila jsem ji a ona mě pustila dovnitř. ,,Peter před minutkou přišel, tak jdi do jeho pokoje." ,,Dobře, děkuju." řekla jsem a šla za Peterem. Zaťukala jsem na jeho dveře a vešla. Peter tam nebyl. Tak jsem si sedla na postel a čekala. Po pár minutách vyšel Peter z jeho koupelny. ,,Tali!" ,,Petere!" řekla jsem a šla k němu. Pevně jsem ho objala. ,,Jsem ráda, že se ti nic nestalo.. Až na ty odřeniny a modřiny, jak tak koukám." řekla jsem a ukázala na jeho hruď - neměl tričko. ,,Ty nemáš co řikat, taky jsi schytala nějaký rány." řekl. Podívala jsem se na svoje ruce. ,,Snažila jsem se pomoct nějakým lidem." řekla jsem. Asi jsem jim pomohla víc než dost no. Peter mě chytl za pas a přitáhl k sobě. ,,Bál jsem se o tebe." řekl Peter. Dala jsem mu ruku na tvář a políbila ho. Po chvíli jsem se odtáhla a řekla: ,,Já o tebe taky Parkere."