1 💔

332 20 1
                                    

Elena

Seděla jsem na posteli a přemýšlela. Nad čím? Spíš nad kým. Nad Martinusem Gunnarsenem. On byl ten zloděj, on mi ukradl srdce. Ale já dělala jako by nic. Nechtěla jsem zničit naše přátelství, které trvá celou věčnost. Tak jsem si jen povzdechla a vstala, pak jsem šla do koupelny.

Tam jsem se koukla do zrcadla a zděsila, vypadám jako strašák. Vlasy rozcuchané a kruhy pod očima tak hluboké, že by se v nich ztratil i Titanic. Tak jsem si jen povzdechla a opláchla si obličej.

Potom jsem šla zpátky do pokoje a lehla si, ještě že jsou prázdniny. Máma je na pracovní cestě a vrátí se až za dva měsíce. Táta je pryč. Zase, jako vždy. A Marcus a Martinus? Ty lítají někde po koncertech, vrátí se až za měsíc.

Najednou mi pípl mobil. Koukla jsem se a byl to Martinus?

"Ahoj Elen, hele nechceš přijít?" bylo tam. Jako kam? Na druhou stranu zeměkoule? "Ehm... Jsi na turné, tisíc kilometrů odtud" napsala jsem a poslala. "To je zajímavé že stojím před tvým domem" napsal. Já zbystřila a vyběhla k oknu. Ano stal tam, a vedle něj Marcus. On ho podpíral? Co se stalo?. Tak jsem sešla schody a šla ven před dům.

Otevřela jsem dveře a běžela k nim. Oni se na mě usmívali, pak mě objaly. "Kluci co tu děláte tak brzo? Nemáte přijet až ta měsíc?" zeptala jsem se. "No měly jsme, ale tady Marcus je tak šikovný, že si zlomil nohu. Spadl z pódia" řekl a zasmál se. Marcus do něj drknul.

"Sorry brácha, ale je to prostě vtipný řekl Martinus." Aha, a co je u vás nového? " zeptala jsem se." No tady Martinus má holku že. Jak se jmenuje, Emily" řekl Marcus a zasmál se. Martinus zčervenal. A mě se v tu dobu zhroutil celý svět. Moje srdce se rozletělo na milion kousku, bylo zničené a nebyla možnost jej poskládat. On má holku. A nejsem to já. Jak bych mohla, jsem tlustá a blbá jako poleno. Navíc jsme nejlepší kamarádi.

Ani jsem si nevšimla že mi tečou slzy. "Co se stalo? Ty nejsi ráda?" zeptal se s obavami Tinus. "Ale jo" řekla jsem, ale uvnitř jsem křičela. Křičela jsem ať ta bolest odejde. "Hele já budu muset jít, něco si dodělat" řekla jsem a odešla, bez rozloučení prostě jsem odešla. Až když jsem zavřela dveře, tak jsem se rozbrečela naplno. Sjela jsem po nich a dala hlavu mezi kolena, brečela jsem a brečela. Až mě vyrušil tlukot na dveře. Zvedla jsem se a otřela si slzy, otevřela jsem a koukala na.........

Broken heart 💔(Marcus&Martinus) Kde žijí příběhy. Začni objevovat