Broken heart 💔(Marcus&Martinus)

13💔

Elena

Ráno jsem vstala a nasnídala se, potom jsem se umyla a vstala z postele, teď sedím a poslouchala písničky. Je sobota. (Myslím že byla sobota), tak jsem normálně byla doma. Máma by se měla brzy vrátit. A táta, to nevím. Nestarám se o něj.

Zrovna jsem psala Alexovi když mi někdo zavolal. Tak jsem to zvedla a čekala. "Ano?" zeptala jsem se a čekala. "Dobrý den tady nemocnice, jste Elena Lick?" zeptal se. "Ano jsem co se stalo?" zeptala jsem se.

"Vaše matka se stala součástí bouračky, kamion nazvládl řízení a vyboural se." řekl a mě se zastavilo srdce. "A co je s ní teď?" zeptala jsem se, už mi tekly i skly. "Právě ji operují, ale nevypadá to dobře. Připravte se na to nejhorší" řekl a zavěsil. Já propukla v hlasitý pláč.

"Co budu dělat? Musím za ní, hned teď!" řekla jsem a běžela se obout. Vzala peněženku, klíče a šla, samozřejmě jsem jela taxíkem.

........

"Dobrý den, kde leží?" zeptala jsem se. "Dobrý den, kdo jste a co si přejete?" zeptala se mile. "Jsem Elena Lick, moje matka tu je. Kde leží?" zeptala jsme se. "Ano, posaďte se. Hned přijde doktor" řekla a já si teda sedla.

Čekala jsem asi deset minut, mě to přišlo jako věčnost. "Dobrý den" řekl někdo. Doktor samozřejmě.

"Dobrý den, jak je na tom?" zeptala jsme se a vstala. "Říkali jsme vám ať se připravíte na nejhorší. Bohužel nepřežila operaci. Je mi to líto" řekl a já si sedla.

"Máte nějaké příbuzné ?" zeptal se. "Ano, mám otce. Ale ten nevím kde je" řekla jsem. Co budu dělat?

"Dobře, pokusíme se ho kontaktovat. Zatím zavolejte někomu kdo by pro vás mohl přijet" řekl a já přikývla. On pak odešel. Komu zavolám ?

Alexovi? Marcusovi? Martinusovi? Takže Alex. Vzala jsem mobil a šla volat. Chvilku to zvonilo ale pak to vzal. "Ahoj zlato. Co se stalo?" zeptal se. "Ahoj, potřebuju aby jsi pro mě přijel" řekla jsem. "Jasně a kde jsi?" zeptal se. "V nemocnici " odpověděla jsem hned. "Dobře, jedu tam" řekl a  zavěsil.

Tak jsem se opřela o zeď a nechala slzám volný průchod.

Martinus

Vzbudila mě bolest v břichu. Tak jsme si sedl a čekal až to přejde. Venku bylo světlo, tak jsem se kouknul na mobil. Byly 4 hodiny. "V pohodě?" zeptal se někdo věděl mě.

Já se tak lekl až jsem skoro spadl. Byl to Marcus. "Jo dobrý" řekl jsem mu a lehl si. Zavřel jsem oči. "No nevypadalo to tak" lehl si vedle mě.

"Ale nic mi není, to je normální" řekl jsem a lehl si na bok, asi jsem zase usnul.