Broken heart 💔(Marcus&Martinus)

23💔

Elena

Měla jsem vše, kluka, obdiv a teď? Teď nemám nic. Ani kamarády, nic. Zůstala jsem úplně sama. Táta je už doma ale moc se spolu nebavíme.

Pohřeb byl asi týden po koncertě. Já tam ani nešla, nevydržela bych to. Táta je ticho, kdokoliv na něj promluvím tak jen něco zamumlá a odejde.

A kluci? No stali se z nich králové školy, dostaly se do fotbalového družstva a holky po nich jdou víc než předtím. Já jsem se stala neviditelnou.

Právě jsem na obědě a jdu odnést tác s jídlem, a samozřejmě jako každý den mi někdo podkopne nohy. Je to taková rutina. A ano, byl to dnes Marcus.

Jo a Alex je taky fotbalista, jen pro info. A Martinus? Kdysi hodný a milý kluk, ale teď ho vůbec nepoznávám. Je hnusný a jde z něj strachy z obou.

Když jsem dopadla na zem tak se celá jídelna rozesmála, ano zase. Jako to bylo včera a předevčírem a dnem před tím.

"Koukejte už je zase na zemi" řekl Alex a zasmál se. Já se zvedla a šla si převlíknout tričko. Uviděla jsem periferním viděním jak jde ke mě Martinus, no myslela jsem že jde ke mě. Ale on šel jinam. Tak jsem si povzdechla.

No jo, alespoň vím jak jsem se chovala. Hnusně a arogantně.

Martinus

Smáli se jí, všichni. Měl jsem takovou chuť na ně zařvat , ale to bych pokazil hru. Jo jde o to, Marcus dostal nápad.

Že budeme hrát ty nafoukaný kašpary, přidáme se k nim a ukážeme Eleně jak moc to bolelo. No už mě ničí se na ni takhle koukat, ale ještě měsíc.

Tak jsem se potom zvedl a chtěl jít za ní, uviděl jsem jak si zrovna nandala tričko. Koukla se na mě a pak zase na zem, mrzí ji to. Ale ještě to vydrž Martinusi.

Kapitola o ničem, omlouvám se. Ale snad se to zlepší.