Posedlý [Ereri] (I. Díl) ✓

18

,,Proč já?"
Ptá se mě. 
Začnu se smát.
,,Proč ty?"
Nepatrně se odtáhne.
,,Protože nikdo jiný není jako ty."
Svraští obočí.
,,To nechápu..."
Zamumlá a odvrátí zrak.

,,Viděl jsi někdy smaragdy?"
Zeptám se ho.
,,No... Vím jak vypadají, takže asi jo..."
Odpoví zmateně.
,,Ne, ne, ne... Já myslím pravé smaragdy. Takové ty, které mají nevyčíslitelnou cenu, ty nejnádhernější na světě. Ty u kterých se ti zatají dech, kdykoliv je uvidíš."

Zamyslí se. Nervozita z něj značně opadla.
,,Ne. Asi ne."
Odpoví rázně.
,,Hmm..."
Zamyslím se.
Přejdu k němu a rozvážu mu druhou ruku.
Nic si ke mě nedovolí. Je ve značné nevýhodě z hlediska síly.
Tím nechci říct, že je slabý. Postavu má hodně dobrou, ale ve srovnání se mnou...

Postavím ho na nohy a chytím ho za zátylek.
Sykne bolestí a automaticky zakloní hlavu mírně dozadu.
Prudce ho přitáhnu k zrcadlu.
Je vyděšený.
Jeho výraz je dokonalý.
Nechápavě se na mě podívá.

,,Podívej se do zrcadla."
Přikážu mu a pustím ho.
Pomalu se na sebe podívá do zrcadla. A pak zase zpátky na mě.

,,C-Cože?"
Vykoktá zmateně a zase se podívá do zrcadla.
V odrazu v zrcadele ukážu na jeho oči.

,,Tohle jsou ony, Erene..."