Posedlý [Ereri] (I. Díl) ✓

43

,,Neptej se mě pořád."
Ušklíbnu se, když se ze mě už po dvanácté snaží vypáčit, kam jdeme.
,,Uvidíš. Nech se překvapit."

Zasměju se a chytím ho za ruku.

Mírně se napne a ve tváři mu začne pohrávat nervozní úsměv.
Proplete si se mnou prsty, načež zmateně pozdvednu obočí.
Co?

,,Nikdy mě nikdo takhle nenapínal."
Přizná a mírně se pousměje.
Pohled mi spočine na našich propletených prstech.
Donutí mě to k úsměvu.
Dlouho jsem se takhle necítil.

,,Pane?"
Zeptá se mě opatrně, když si všimne, že mlčím.
Usměju se, přesto, že můj úsměv nemůže zaregistrovat a stisknu jeho ruku pevněji.

V záři pouličních lamp, jdu ruku v ruce s klukem, který mi dokázal poplést hlavu a jsem šťastný.
Z černé noční oblohy, město prosvicují miliony hvězd nad našimi hlavami a lehký vítr rozfoukává mé i Erenovi vlasy směrem doprava.

Cokoliv, co by mohlo zachovat tuhle vzpomínku v mé hlavě.
Cokoliv bych dal, aby tenhle dokonalý okamžik nikdy neskončil.
Protože teď...

Jsme to jen ty a já, Erene.