Posedlý [Ereri] (I. Díl) ✓

38

,,To je dobrý!"
Vyjekne, když ochutná co uvařil.

Usměju se.
Je jako malé dítě, je to roztomilé.

,,Já umím vařit!"
Skanduje nadšeně.
Ušklíbnu se.

,,Umíš uvařit jedno jídlo a to spočítej s tím, že jsi se dvakrát říznul a spálil ses."
Podotknu trefně a naberu na vidličku další sousto.
Uznávám. Je to dobré.
Povedlo se to.

,,Vážně jsi někdy nevařil?"
Zaptám se nanápadně a pozvednu obočí.

Celý se rozzáří a vystřelí vítězně pěst vzhůru.
,,Vám to chutná!"
Usměje se a začne se smát.

Odvrátím zrak.
Má s tím snad problém?
,,Problém?"
Zeptám se a probodnu jídlo pohledem.

Zazubí se.
,,Ne, jsem rád."
Podotkne a nabere si na vidličku další sousto.

,,Ne, nevařil jsem nikde. Jen s mamkou, když jsem byl menší, ale nic si z toho už nepamatuju."
Pousměje se smutně.

Souhlasně přikývnu a zkousnu si zamyšleně ret.

Teď už budeš jen a jen se mnou, Erene.