Posedlý [Ereri] (I. Díl) ✓

28

Vydám se za Erenem.
Najdu ho v obývacím pokoji.

Dívá se ven posuvnými dveřmi.
Nejsou zamčené...
Sakra Levi!

Jsem nepozorný.
Rychle zamknu.

,,Byly odemčené..."
Vydechne.
,,Ano."
Přitakám. Věděl to.
,,Proč jsi nezdrhl?"
Zeptám se ho, když se rozvalím na pohovku.
,,Neodvážil jsem se."
Odpoví s hlavou sklopenou, přičemž stále sleduje dění na obloze.

Beztak má pravdu. Tyhle dveře vedou přece jenom, pouze na zahradu. Tam bych ji našel.
Otočí se a sedne si na židličku na nohy.

,,Co se mnou bude?
Zeptá se a probodne mě očima.

Mlčky ho sleduji.
Povzdychne si.

,,Erene."
Otočí se na mě.
,,Nesnášíš mě?"
Zeptám se ho se zoufalým pohledem.
Zamyslí se.
Zavře oči
,,Ne, pane."

Jeho slova mě zahřejí u srdce.
Nenesnáší mě...
Ale já chci, aby mě miloval.

,,A máš mě rád?"
Zeptám se už spíš nejistě.
,,Ne, pane."
Odpoví sebejistě a zvedne se k odchodu.

Strhnu ho k sobě za zápěstí na pohovku, což on nečeká a spadne na mě... Ale co spadne. Vlastně si na mě sedne.
Zasměju se.
,,Co je tu k smíchu, pane?"
Zamračí se, přičemž se snaží zvednout, ale já mu to nedovolím.

,,Ty, Erene."