Posedlý [Ereri] (I. Díl) ✓

31

,,Sedni si, spratku."
Přikážu mu, když ho uvidím ležet na pohovce a doslova se zalykávat vlastními slzami.
Nereaguje. Zavrčím a za vlasy ho vytáhnu prudce nahoru.
Upře na mě své smaragdové oči.

Popadnu židli a sednu si na ni, přičemž se předloktím opřu o opěradlo.

,,Tak hele, spratku..."
Zavrčím a on mi věnuje doslova nezlomný pohled.

,,Doteď jsem tu tvoji drzost toleroval... Ale pořádně si laskavě uvědom s kým mluvíš, protože tohle už přesahuje všechny meze. Tak se seber, protože odtud taky nemusíš vyváznout v celku."
Dokončím svou řeč s ledovou maskou na tváři a sleduji ho.

,,Vy nevíte jaké to je! Jen tak opustit standart. Všichni mě teď hledají, chápete?! Mám přátele! Narozdíl od vás mám ještě přátele! Ničíte mi život, všechno bylo dokonalý! Ale co se musí stát?! Nějaký magor mě vezme do nějaký podělaný chatky, kde mě ještě znásilní a pak mi začne ke všemu tvrdit, že mě miluje?!
Chci domů! Kdyby to byla opravdu láska, co ke mě cítíte, pustil byste mě. To co cítíte ani náhodou láska není! Je to jen touha mě vlastnit. Touha někoho vlastnit...
Vždyť vy ani nevíte co to vůbec láska je..."

,,Drž hubu, spratku, nebo se neznám!"

,,Vy pan-"

,,SKLAPNI ERENE!!"