Posedlý [Ereri] (I. Díl) ✓

48

Mrazivý chlad prostupuje celým mým tělem od hlavy až po konečky prstů.
Z jakéhosi mě neznámého důvodu si tento chlad užívám a vychutnávám si každé  zafoukání větru.

Mé havraní vlasy jsou rozcuchané a neposedné.
Vítr mi je zacuchává ještě víc.
Nic nevnímám, necítím.
V uších mi hučí, ale zároveň je všude kolem mě až nezvykle ticho.
Srdce, jako kdybych cítil přímo na jazyku.
Bije až nepřirozeně rychle, až mě to děsí.

Potřeboval jsem jít na vzduch.
Pročistit si hlavu.
Nejsem daleko, nechci ho tam nechávat dlouho. Jen... Jen pár minut. Nechte mi těch pár minut.

Potřebuju si to srovnat a vymyslet, co budu dělat.
Nevšiml jsi, že jsem odešel.
Usnul.

Zdá se mi to, nebo ten spratek pořád jen spí?!

Pomalým krokem se vrátím zpět do ulice.

Srdce mi vynechá úder a zblednu.
Pár metrů přede mnou.
Za brankou a za těmi pár stromy, zdobící zahradu...

Jsou otevřené hlavní dveře, Erene...