Část věnuji Waiten, Kirget a _Kath_Erine_ ♥
Vím, že jste si o věnování nepsaly, ale díky vám vznikla tahle část. #LoveYa
--
V minulé části:
,,Nechtěla jsem, aby jsi si ublížil. Mikey, neodcházej mi. Zůstaň tu. Prosím.." řekla a následně se rozvlykala. Co se stalo? Co jsem provedl? Co se stalo mezi mnou a touhle dívkou? Umírám?!
--
Z pohledu Mikeyho
Nechtěl jsem tu nečinně ležet a poslouchat jak beznadějně vzlyká. Chtěl jsem se probudit. Chtěl jsem se jí zeptat jak se jmenuje, co má se mnou společného a proč vůbec přišla zrovna za mnou. Ale nešlo to. Jakoby můj mozek odmítal poslouchat mé myšlenky. Byl jsem tak zoufalý.
,,Neměla jsem to udělat! Nevíš jak moc bych chtěla všechno vrátit zpět a ty by jsi tu nemusel ležet v bezvědomí!" zašeptala a spustila další proud slz. ,,Mikey, vím že mě teď nejspíš neslyšíš," Ha! Kdyby jen tušila. ,,ale prosímtě odpusť mi. Nechtěla jsem to tak. I přes to všechno tě moc miluju.. Nechci tě ztratit, Mikey.." vyslovila už po několikáté moje jméno a odmlčela se. Takže ona ke mě chová bližší city? Páni, nepamatuji si, že bych s nějakou chtěl mít i hlubší vztah než je.. no, však vy víte co.
,,Slečno, měla by jste už odejít. Návštěvní hodiny končí za necelé tři minuty, takže-" ,,Ne, řekl jste necelé tři minuty, takže ještě čas mám!" rychle odsekla a zdůraznila slovo 'tři'. ,,Ano, ale potřebuji panu Harrisonovi zkontrolovat stav jeho zranění, stavte se za ním zítra." klidně odpověděl neznámý doktor. ,,Ale, ale-" naopak ji přerušil jeho, teď už strohý hlas ,,Slečno, prosím vás." ,,Dobře, jen mě nechte se s ním ještě rozloučit.." ,,Máte na to 1 minutu." odpověděl a zavřel dveře.
,,Přijdu za tebou i zítra. Budu tě pořád navštěvovat. "All day, all night" jak jsi s oblibou říkal." Smutně se zasmála. ,,Jsem tu pro tebe. Hlavně mi neodcházej." Pustila moji, teď už teplou ruku. Zvedla se a dala mi pusu na studené líčko. Kápla na mě jedna z jejích slz. Cítím se tak bezmocně. Chci vědet všechno o tom co udělala. Chci to. Slyšíš mě, bože? Chci se probudit, dovol mi to. Prosím.. Dovol mi zase žít.
Z pohledu Darlin
Na žádost toho otravného doktora jsem nemocnici opustila. Nechápu jak jsem mohla nechat dopustit, aby se stalo něco tak strašného. Nechápu to. Nikdy bych to Mikeymu neudělala. Nesnáším se. Nesnáším se za to, co jsem provedla. Copak jsem tak bezcitná?
,,Kurva, dávej pozor kam jdeš!" zavrčel neznámý hlas. Zvedla jsem hlavu a podívala se do tváře té rozčílené osoby. Zjistila jsem, že je dotyčný kluk asi o 3 roky starší a 10 centimetrů vetší. Nebála jsem se ho. Proč bych měla? ,,Sorry no." dostala jsem ze sebe po chvíli. Odfknul si, otočil hlavu a s velkým obloukem mě obešel. Nemám ráda, když musím chodit večer domů. Dneska jsem neměla čas si dojet pro auto a jet autobusem? V téhle době? To radši půjdu pěšky. Jediný háček je v tom, že vždycky narazím na ty nejpodivnější týpky.
Když jsem po pár blocích dorazila před naše domovní dveře, oddychla jsem si. Přece jen není nad to být zase doma. Vyhrabala jsem klíče a chystala je zastrčit do klíčové dírky, ale někdo mě s otevřením dveří předběhl.
,,Darlin! Kde jsi tak dlouho, už jsem se bála, že nedorazíš!" vyhrkla a stiskla mě do hodně pevného objetí. Protočila jsem očima. Seznamte se s mojí MEGA starostlivou mamkou. ,,Mami, řekla jsem ti, že budu do dvou hodin zpátky. Nic mi není." ,,Já vím, já vím, ale takhle večer se po ulicích toulají hodně zvláštní lidé a já nechci, aby jsi se s některým z nich zapletla." Pozdě mami, s jedním jsem se potají vzala a za tvými zády s ním vychovávám našich 69 dětí. Musela jsem nad svojí myšlenkou pokroutit hlavou.
ČTEŠ
Mikey [CZ]
Teen FictionBezvědomí. Strach. Panika. Probudil jsem se. Nic si nepamatuju. Co to ku*va?? Zapomněl jsem. Doprdele. Co bude dál? Kdo je ta holka? Jsem v koncích. Vítej v mé kůži. Vítej v mým životě. V životě Mika Harrisona. --- Upozornění: Story obsahuje nespiso...