Mikey [CZ]

7.

Část věnuji Kirget, za její neustálou podporu v podobě votes a komentářů! Děkuju moc<3

--

V minulé části:

,,Třeba by jsme zítra mohli jít ven, jsi tu pořád zavřenej, troška čerstvýho vzduchu neuškodí. Co myslíš?" Pokýval hlavou na souhlas a zářivě se usmál.

,,Už se teším.. babe."

--

Z pohledu Mikeyho

Rozpačitě se na mě podívala a otevřela pusu. ,,Jak že jsi mi to řekl?" Snad po mě nechce, abych jí vysvětlil proč jsem jí tak nazval. Sám netuším, ujelo mi to. ,,Emm.." Poškrábal jsem se na zátylku a odmlčel se. Nějakou tu chvíli na mě zvědavým pohledem zírala. Hrozně mě to znervózňovalo. Nakonec mávla rukou. Uff, nevím co bych jí řekl.

,,Darlin?" oslovil jsem jí. Tentokrát SPRÁVNĚ. ,,Ano?" ,,Budeš se mnou v kontaktu i po propuštění z nemocnice?"  Zeptal jsem se jí z ničeho nic. Podíval jsem se jí do očí, který se jí ihned zaplnily slzami. ,,Jasně, že ano." řekla a krátce se zasmála. Její smích zněl spíš smutně než vesele. Proč jsem se jí na to vůbec ptal? Nechci jí vidět smutnou. Znova ne.

Vzala moje dlaně do svých a zesilnila stisk. ,,Jak tě něco takovýho mohlo napadnout?" Několikrát zamrkala, aby tu slanou tekutinu zahnala. ,,Ani nevím. Jen jsem to chtěl vědět. Abych byl třeba na takový okamžik připravenej. Chápeš." Koukla na mě a slabě se usmála. Sakra, asi jsem se zamiloval do jejího úsměvu. Jedna neposlušná slza se jí koutkem oka vydrala na povrch. Zareagoval jsem, nahnul se k ní a slzu jí palcem setřel. ,,Nebreč, slzy ti nesluší." Naoplátku mi věnovala jeden z jejích překrásných úsměvů.

,,Chrrrrruuuu" hlasitě mi zakručelo v břiše. Instinktivě jsem se chytil za svůj prázdnej žaludek a vykulil oči. To musí tuhle příjemnou chvilku narušit zrovna MŮJ ranní hlad? Doufám, že to Darlin neslyšela, i když o tom silně pochybuju. Takhle hlasitý ohlasy hladu mívám jen já. Kdybych byl pštros, tak bych měl momentálně strčenou hlavu hodně hluboko pod zemí. Ale pštros nejsem, škoda. Otočil jsem hlavu k té okouzlující holce nalevo a už jen sledoval jak se vesele směje. Při pohledu na ní mi také cukaly koutky. Nevydržel jsem to a přidal se k ní.

--

,,Takže tě tu hlídaj jako neposlušnýho psa?" pobaveně na mě namířila vidličku s napíchnutou palačinkou. ,,Jop. A staraj se o mě jak o batole." protočil jsem očima a vložil si sousto do pusy. Po tom incidentu s mým nenasytným břichem jsme usoudili, že je čas na snídani. Udělali nám palačinky s nutellou. Mňam.

,,Na druhou stranu, buď rád. Nikdo by se o tebe takhle nestaral. Nikdo by ti nestlal postel, neuklízel po tobě, nepřinášel jídlo a hlavně vařil." ,,Já myslel, že ano." odpověděl jsem jí. ,,A kdo?" ,,Ty." poškádlil jsem ji.

,,Já? Haha, kdyby jsi byl hodnej tak možná ano." ,,Já nejsem hodnej?" zahrál jsem uraženýho a svraštil obočí. ,,No nevím, nevím.." podezíravě se na mě zadívala. Věděl jsem, že si ze mě dělá srandu.

,,Pche!" prsknul jsem a "uraženě" otočil hlavu do strany. Odložil jsem příbor a založil si ruce na prsou, abych vypadal víc přesvědčivě. Také odložila příbor a přešla ke mě. Nahnula se ke mě a šišlavým hlasem řekla:

,,Kdopak se nám to čertí? No ňuňů." Potáhla mě za nos. To už mi cukaly koutky, ale dál jsem se snažil můj úšklebek zakrýt.

,,Ale no ták, přece se na maminu nebudeš pořád čertit. Chceš čokoládu?" ,,Cože?" Vyprsknul jsem smíchy a překvapeně se na ní podíval. ,,Maminu?" řekl jsem a pokroutil hlavou. Taky se zasmála. Z ničeho nic jsem se na ni vyděšeně zatvářil. Přestala se smát a darovala mi nechápavý pohled. Podívala se za sebe, když ale zjistila, že tam nic zajímavého není než jen pár starých babiček, otočila se zpátky. Její výraz vykřikoval ,,Tak už mi konečně řekneš, proč na mě tak zíráš?". Vypadala zmateně, ale zároveň i zvědavě. V duchu jsem se jejímu výrazu musel zasmát.