Mikey [CZ]

1.

Z pohledu Mikeyho

,,Stalo se mu něco?!" ,,Slečno, uklidněte se, váš přítel musí odpočívat."

Co se to děje? Proč jsou najednou moje víčka tak těžká? ,,Ne, vy to nechápete, musím za ním!"Kdo by tak toužil mě vidět? Můj otec? Ten se mnou nepromluvil od smrti matky. Ano, předpokládáte dobře, žiju sám v malém, ale luxusním bytě, bez otce. Možná si říkáte jak mohu žít sám v luxusním bytě? No, dalo by se říct, že na mě tak otec nekašle. Každý měsíc mi vyplácí tučný šek, abych se nějak uživil. Prachy mi posílá jenom, aby pro médium nebyl za 'špatného otce'. Hajzl. Pro objasnění, řídí nějakou úspěšnou firmu, takže není divu, že utrácí prachy za šlapky a tak. Nejradši bych mu rozbil hubu za to jak se k mámě choval. Vůbec si ji nevážil. Vařila mu, prala, uklízela a on ani nehnul prstem. Několikrát jsem se mu snažil ukázat, co všechno pro něj dělá, jenže on je takovej kretén. Myslel si, že je to všechno matčina "povinnost". Nikdy mě neposlouchal. Vyčital jsem ji, že se zbytečně trápí. Chtěl jsem, aby na takovou práci zavolala úklidovou službu. Myslíte, že mě poslechla? Kdepak, byla vážně tvrdohlavá. Byla to ta nejdůležitější žena v mém životě. Žena, která mě přivedla na svět. Žena, která mě živila 16 let. Stop. Myšlenky na ní mi přivádějí větší bolest než právě teď zažívám.

,,Bože, on je v bezvědomí! Pusťte mě k němu! Prosím! Hned teď!" Už po třetí jsem uslyšel ten samý zoufalý výkřik. Kdo je to? Tak zoufale jsem se snažil otevřít oči a zjistit kdo je to, ale proboha moje tělo mě vůbec neposlouchá! ,,Prosím vás, uklidněte se. Nejste tu sama, pacienti potřebují odpočinek, stejně jako váš přítel. Dám vám vědět až ho budete moct navštívit." "Ale-" "Šhh" Přerušil už o něco klidnější hlas ten zoufalý. Následně se ozvalo klapnutí dveří. Chtěl jsem se vrátit do přemýšení o tom, kdo by se tak snažil se ke mě dostat, ale.. Počkat, pacienti? Odpočinek? Navštívit? Cože? Doprdele. To mi to vážně došlo až teď?! Celou dobu jsem si neuvědomil, že jsem nejspíš v nemocnici. Co tady k čertu dělám?

*Po 2 hodinách*

Z toho velkého zmatku v mé hlavě jsem na chvíli usnul až do té doby, kdy jsem zase uslyšel ten uklidňující hlas. ,,Právě teď začínají návštěvní hodiny. Máte 1 hodinu, pak budete muset odejít." ,,Dobře. Děkuji, děkuji moc pane doktore." Nedokážete si představit jaké je, když nemůžete otevřít oči, když nemůže udělat ani jeden pohyb.. ,,Ah Mikey, co jsi to udělal?" vyrušil mě z mých myšlenek tichý hlas. Ucítil jsem tlak na pravé ruce. Ta záhadná osoba měla tak hebké ruce. Oh, takže je to dívka. Vzala mě za ní. ,,Nechtěla jsem, aby to skončilo takhle. Nechtěla jsem, aby jsi si ublížil. Mikey, neodcházej mi. Zůstaň tu. Prosím.." řekla a následně se rozvlykala. Co se stalo? Co jsem provedl? Co se stalo mezi mnou a touhle dívkou? Umírám?!

Tohle je moje první story, nikdy v životě jsem se nepokoušela žádnou psát. Budu ráda za každý vote nebo koment. Možná i změním název nebo tuhle story odstraním. Uvidíme. Zapomněla jsem napsat úvod, ten určitě co nejrychleji přidám. To samé i s úvodní fotkou :))

Prosím názory i kritiku :)) Děkujuu. #MyFirstStory