Mikey [CZ]

3.

Část věnuji callmecyrus, za neskutečnou podporu! Vážím si toho! Děkuji ti z celého mého srdce. #LoveYooou

--

V minulé části:

,, Ty - ty - ty, ty si na mě nevzpomínáš?" Zněla rotřeseně. ,,Jsem Darlin. Darlin Lavittová. Už jsi na mě vzpomínáš?" Daarlin.. ummmh, ne. Sakra, nechci tu dívku ranit, ale horší by bylo, kdybych jí celou dobu lhal. To k ní radši budu upřímnej.

,,Ne, neznám nikoho jako jsi ty. Kdo vlastně jsi?"

--

Z pohledu Darlin

Zastavil se mi dech. Myslím, že moje srdce vynechalo několik úderů. Vytřeštila jsem oči. To snad ne. To nemůže být možné. Ne. Ne. Ne. NE!

,,Opravdu nevíš kdo jsem? Ani netušíš?!" vyjekla jsem na něj. Zmateně se na mě podíval. Ups, tohle asi nebyl ten nejlepší tah. Co si o mě teď bude myslet? Musím se uklidnit. Nepatrně jsem se nadechla. Výborně, cítím se aspoň trošku líp. Sklopila jsem hlavu.

,,P - p - promiň, jen jsem vážně překvapená" zašeptala jsem. ,,Ehm.. ne ty promiň, nechtěl jsem tě nějak vyděsit. Málem jsi skolabovala." Chraplavě se zasmál, ale když si uvědomil, že mi zrovna do smíchu není, přestal. Tak moc mi chyběl jeho smích. Cítila jsem jak mě jeho přímý pohled propichuje skrz na skrz. Čekal až nějak zareaguji. Neudělala jsem to. Nemám slov. Cítím se jako bych neměla pro co žít. Můj přítel, můj kluk, můj Mikey si na mě nevzpomíná.

,,Poslyš.." odkašlal si ,,..Darlin, jsi v pohodě?" zamával mi rukou před obličejem. V tu chvíli jako bych se zase vrátila do reality. ,,Cože? Co? Promiň nějak jsem tě nevnímala." Tak směšnou výmluvu by mi nesežrala ani naše nahluchlá učitelka angličtiny. ,,Všiml jsem si." odfrkl. Ignorovala jsem to. ,,Co důležitého jsi mi chtěl oznámit?" ,,Mno.." prohrábl si vlasy. Nejradši bych si na ně taky šáhla. Má je tak sexy neupravené. Ty oči, ten úsměv a to božské tělo! Co si to namlouvám? Radši bych se mu hodila kolem krku a úplně celého zlíbala. Sakra, teď jsem do svého mozku dostala opravdu nevhodné myšlenky. Bravo Darlin, bravo.

,,Víš o všem jsem přemýšlel a dospěl jsem k závěru; rád bych, aby všechno bylo jako dřív.. Aby jsme se oba netrápili. Abych si všechno pamatoval. Aby jsem tě zase dokázal mít rád tak jako předtím, ale.." ,,Ale?" Věnoval mi jeden ze svých trpících pohledů. ,,Ale nejde to, Darling." Pohrál si s mým jménem. Píchlo mě u srdce. Darling. Takhle mi ještě nikdo nikdy neřekl. Nemůžu uvěřit, že si na nic nevzpomíná. Cítila jsem se strašně. Jako by se uvnitř mě něco zlomilo. Chtěla jsem začít křičet, vykřičet si hlasivky, brečet a zhroutit se na podlahu, ale nic z toho jsem neudělala. Ne před ním. Ne teď a tady. Musím být silná.

,,Takže- " opět promluvil, ale svou větu nedokončil. ,,Vím co myslíš." přerušila jsem ho. ,,Vážně?" zeptal se s nadějí v hlase. ,,Ano." Na náznak pochopení jsem rychle pokývala hlavou. ,,Chceš, abych tě už nenavštěvovala, protože mě neznáš. Jsem pro tebe jako cizí člověk ke kterému už nechováš žádné blízké city, mám pravdu?" Rozhodila jsem rukama do stran. Jiskry v jeho očích pohasly. ,,Ne. Ne! Takhle jsem to nemyslel. Nech-" Přerušila jsem ho znovu. ,,Nelži mi. Vím, že to tak ve skutečnosti chceš, ale nechceš mě ranit. Já- " ,,Ne! Poslouchej, vážně jsem to tak nemyslel. Sice tě neznám, ale-" Už po několikáté jsem mu skočila do řeči. ,,No právě! Slyšíš se vůbec? Neznáš mě! Proč by jsi chtěl, abych tě dál navštěvovala, když jsem pro tebe jen nějaká neznámá bláznivá holka!" vykřikla jsem a odvrátila od něj pohled.

Nedokázala jsem se koukat na člověka, který pro mě byl,je a bude důležitý. Který je pro mě vším. Kterému jsem právě nabídla šanci, aby náš "vztah" definitivně uzavřel. Nedokázala jsem to. Bolelo mě, říkat takové věci, ale udělat jsem to musela. Nedokázala bych si pořád nalhávat, že všechno bude jako dřív. Ne po tom všem co jsme si spolu prožili. Položil si hlavu do dlaní a hlasitě si povzdychl.