Jednodílovky

Best Friends FOREVER - Zayn Malik

Tuhle jednodílovku bych ráda věnovala KiksekFilipov :3 :) doufám, že se ti bude líbit a i ostatním, co si jednodílovku přečtou :) Doufám, že nevadí, že je trochu delší, ale jinak mi to nešlo :D Budu moc ráda za každý VOTE a komentář :3 :) Přeji pěkné čtení..Berry :*

Nejlepší kámoši od malička. Ale, co když můj nejlepší kamarád šel do superstar a tam ho spojili s dalšími kluky, jako je(byl) on a teď spolu tvoří nejslavnější skupinu na světě?! Teď si každý určitě říká, že je to další příběh na seznamu, který je takoví. Odejde do superstar, pak se na nejlepší kámošku vysere, ale jednou k sobě najdou cestu. Tak můj o tomhle není. Vídáme se jen, jak to jde a když můžu na jeho koncert sežene mi lístek a já ho letím podporovat. Několik si lidí, že takové přátelství se nedá udržet, ale vážně dá. Jen ti lidi musí chtít. A můžou být nejlepší kámoši holka s klukem? Samozřejmě, že to jde, pokud nezavelí city. Ale to se u nás nestalo..

„Ash, jestli můžeš na skype tak tam hned mazej. Mám dobré zprávy.“ Přišla mi zpráva od koho jiného, než od Zayna. Měla jsem čas a hned jsem šla na skype. Ještě jsem ani nezaregistrovala, že jsem přihlášená a už jsem slyšela pípaní zvuku na telefonát. Hned jsem to přijala. „Čau prcku.“ Řekl a měl zapnutou webku a já si jí zapnula hned taky. „Čau zlato.“ Řekla jsem nazpět. Naše obvyklé zdravení. „Tak co máš za dobré zprávy?“ Hned jsem se optala. „Tenhle víkend mám volno a už jsem ti sehnal letenky do Ameriky, doufám, že to neodmítneš. Vím, že je tvůj sen navštívit Ameriku a přesněji LA.“ Řekl a já nevěřila svým uším. „Cože? Fakt?“ Ptala jsem se s naprostým úžasem. „Ano! Nejsi hluchá neboj.“ Zasmál se a já s ním. „Počkej, jdu se zeptat rodičů.“ Odbyla jsem a už běžela do obýváku, kde sedli rodiče. „Rodičové!“ Zakřičela jsem a oni hned věnovali své pohledy na mě. „Copak Ash?“ Zeptala se mamka. „Můžu na víkend jet za Zaynem do Ameriky? Prosííím.“ Dala jsem ruce na náznak prosení. Oni se na sebe podívali a nevypadali nějak nadšeně. „No já nevím zlato.“

„No tak mami. Budu tam se Zaynem, budu v bezpečí. Nic se mi nemůže stát, když budu s ním a moc dobře víte, že je můj sen navštívit Ameriku.“ Řekla jsem na obranu. Oni se na sebe zase podívali, a jako by se domlouvali přes pohledy. „Tak dobře.“ Řekl taťka. Já začala hned skákat několik metrů vysoko. „Joo, děkuji. Jdu mu to říct.“ Řekla jsem a běžela hned zpět do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a skočila jsem na postel před notebook. „Můžu!“ Zařvala jsem a on se úplně lekl, protože si mě ještě nevšiml, že jsem zpět. „Jsem rád, ale příště dej vědět, že si tu, jinak příště chcípnu z toho, jak jsem se lekl.“ Říkal se smíchem a já se smála radostí. „Promiň sráči.“ Vyplázla jsem přes smích jazyk. „Počkej na víkend, uvidíme kdo je tady sráč.“ Řekl a smích stále nepřestal. „Chybíš mi.“ Vypadlo ze mě a usmála jsem se do kamery a držela jsem slzy. „Ty mě taky špunte.“ Usmál se nazpět a rychle si setřela slzu, která chtěla stéct po tváři. „No tak nebreč prcku, za dva dny budeš u mě a slibuju ti, že to bude nezapomenutelný víkend.“ Mrknul na mě a já slzy vymrkala. „Ještě, aby ne. Doufám, že se ani jednu minutu nebudu nudit, ale to s tebou nejde.“ Usmála jsem se. „S tebou taky ne a představím ti konečně kluky z kapely.“ Řekl a já zatleskala. „Juchů, konečně budu mít tu čest poznat tu tvou bandu.“ Zasmála jsem se a on také. Volali jsme si asi ještě hodinu a pak se Zayn musel chystat na interview. Já jsem to šla zatím více probrat s rodiči. Šlo to dobře a názor nezměnili. Teď už zbývalo přečkat ty blbé dva dny. Když dny pomalu ale jistě uběhli a já čekala na letišti, než ohlásí, že mé letadlo je připraveno a cestující můžou nastupovat, byla jsem natěšená nejvíc v životě. Když už jsme mohli nastupovat rozloučila jsem se s rodiči a v letadle jsem si sedla na své místo. Let byl klidný a nebyly žádné komplikace. Když letadlo přistálo a já vystupovala, cítila jsem motýlky v břiše. Neviděla jsem ho osobně asi přes měsíc a před tím jsem ho viděla tak hodinku a pak zase odletěl nebo trávil čas s rodinou. „Zz.“ Chtěla jsem zařvat jeho jméno, ale hned jsme se zarazila, protože jsem si všimla, že je zamaskovaný, ale já ho i tak poznala. „Ash.“ Zařval on a já se za ním rozeběhla. U něho jsem odhodila kufr a skočila mu do náručí. „Konečně.“ Šeptla jsem a on si mě k sobě úplně přitiskl. „Ano prcku.“ Řekl nazpět a dal mi pusu do vlasů. Je jako můj bratr, kterého jsem nikdy neměla a nebudu mít. I když už není pro mě vždycky, pořád je to pouto mezi námi stejné. Nás jen tak něco nerozdělí. „Pojď, už na nás čeká taxík.“ Řekl a vzal mi kufr. „Dobře.“ Usmála jsem se a následovala ho. Nasedli jsme do taxíku a hned byly dohady, kdo začne mluvit, jako první. Když jsme dojeli k jeho hotelu, hned mě ubytoval. „Tak co máš naplánované?“ zeptala jsem se, když jsem odhodila kufr a skočila na pohodlný gauč. „Když už je šest hodin odpoledne tak teď půjdeme za kluky a pak mě napadl si udělat náš oblíbený filmový večer.“ Znělo, jako úžasný nápad. „To zní skvěle a zítra?“ Nadzvedla jsem obočí a on si sedl naproti mně na křeslo. „To ti řeknu zítra. Chceš se převléct?“ řekl a já přikývla. V Londýně je trochu jiný počasí než v LA. Ještě, že jsem se připravila. Z kufru jsem si vyndala tílko a kraťasy. „Pojď, ukážu ti tvůj pokoj.“ Řekl a ukázal, ať ho následuju. Vzala jsem si kufr a učinila jsem tak. Když jsem viděla svůj pokoj málem mi spadla brada. „Páni, ty si teda žiješ.“ Řekla jsem a on se zasmál. „No, tak se převleč a půjdeme za nimi.“ Mrknul na mě a odešel. Já se hned převlékla a šla zpět za ním. „Jsem zpět.“ Řekla jsem a skočila před něj. „To jsem rád.“ Usmál se a zase mě objal. „Chybí mi ty naše chvíle. „Mě taky.“ Odtáhla jsem se od něj a snažila se zase nebrečet. „Jdeme? Jinak se zase rozbrečím, jestli na sebe teď budeme jen koukat.“ Zasmál se a já s ním. „Oukej, tak pojď.“ Řekl, chytil mě za ruku a vedl mě pryč z jeho hotelového apartmá. Otevřel dveře hned naproti a bez váhání mě vtáhl dovnitř. „Kluci, jsme tady!“ Zakřičel a všichni se hned seběhli, jak včely na med. Úsměv jsem měla hned přes celý obličej. 1D patří mezi mé nejoblíbenější skupiny, tak že jsem byla nadšená, že je vidím. „Tohle je Ash a myslím, že ty jejich jména znáš.“ Řekl a já s úsměvem přikývla. „Konečně vás poznávám.“ Řekla jsem a všichni mě naprosto skenovali pohledy. „Ehm vidím, že nikdo nemá tu odvahu.“ Řekl Harry a šel ke mně, aby mě objal. Já objetí opětovala. Co jsme se odtáhli, Harry se otočil na kluky a já věděla, že něco řekne. „Teď můžete vy, pokud nejste teda podělaní.“ Zasmál se a já se přidala. Ale rozkoplo je to a hned mě šly postupně obejmout. „A ještě já.“ Řekl Harry a zase mě objal, ale nijak mi to nevadilo. „Harry, na ní ani nemysli.“ Odstrčil ho Zayn a Harry dal oči v sloup. „Fajn.“ Řekl smutně a já se zasmála. Všichni jsme si sesedli do obýváku, vytáhli se chipsy, zapnuly písničky a začali jsme se bavit o všem možném. První jsem se trochu klukům představovala. Pak jsme na sebe práskali se Zaynem věci z dětství. Tím myslím trapné věci z dětství. „Ash, půjdeme už?“ Zeptal se Zayn, když bylo asi devět hodin. Já jsem na to přikývla a začala se zvedat. „Tak brzo?“ Zeptal se Niall. S Niallem jsme si hodně rozuměli, asi nejvíc z kluků, když teda nepočítám Zayna. „Jo Nialle. Máme ještě své plány.“ Mrknul na něho Zayn a já přišla k němu. „Divoká noc?“ Řekl Harry a všichni se zasmáli. „Jsme nejlepší kámoši Harry, víš ono to taky jde.“ Řekl Zayn a Harry hned zmlknul. „Tak zatím.“ Řekla jsem s mávnutím a postupně se ozývalo „Čau.“  Se Zaynem jsme odešli do jeho apartmá. „Zlato, já si jen rychle skočím do sprchy a ty zatím vyber film, jo?“