Na zámek nevjeli hlavní branou, pro svůj vstup použili malý boční vchod, kterým se dostali na malé nádvoří, které sloužilo spíše poddaným. Stráže je zprvu odmítali pustit dovnitř, tedy vlastně jen Aleackyho.
„Byl váš otrok prověřen?" zeptal se hlubokým hlasem jeden z mužů ve zbroji.
Artie věděl, že Aleacky nic takového nepodstoupil, přesto jim to odkýval.
„Zapomínáte na to, s kým mluvíte," upozornil je Artie a společně s Aleackym projeli branou.
Na malém dvoře, který, jak Aleacky brzy pochopil, sloužil jen služebnictvu, oba sesedli z koní. Poněvadž se princ v této části zámku zpravidla neukazuje, způsobilo to mírné pozdvižení a většina přítomných směřovala svůj zájem právě na dva chlapce, co právě slezli z koní.
„Zaveď je do maštale," poručil Artie a rozhlédl se kolem sebe.
„A pohni!" dodal vzápětí, načež dav lehce zajásal.
Aleacky uchopil otěže královského bělouše a společně s oběma koňmi zamířil tam, kde odhadoval, že by mohly být stáje.
Nemýlil se a oba koně zaparkoval do volných stání, kde je následně odstrojil.
„Hej! Co to děláš u královského bělouše?!" rozkřikli se dva muži královské stráže.
Aleacky se trochu lekl, ale povedlo se mu zachovat chladnou hlavu.
Teď se prostě bude chovat tak, jak ho v několika posledních měsících tvrdě učili.
Vlastně nechápal jak je to možné, ale tak trochu si na to zvykl. Pořád uvnitř sebe nosil ta slova, která mu dokazovala jeho podřadnost a nepotřebnost.
Jen těch pár dní s Artiem a předtím chvíle u najednou hodných Taystmosových nemohly překrýt to zlo z předchozí doby, ačkoliv se ho Aleacky snažil co nejvíce ze své mysli. Stále to v něm bylo. Stále byl otrokem.
„Čistím ho, vážení pánové," sklopil hlavu Aleacky.
„Kdo ti to poručil?" zamyslel se jeden, zatímco si pohrával se svým honosným knírem.
„Můj pán," odvětil Aleacky. Nevěděl, co vše může říct a co už by pro něj bylo nebezpečné. Jak pochopil, v zámku byl nelegálně.
„A to je?" vyzvídal druhý.
„To je v pořádku, pánové," vtrhl do stájí Artie a Aleackymu se ulevilo.
„Omlouváme se, princi Artiene," řekli milým hlasem, ale k odchodu se neměli.
Nevěřícně kulili oči a sledovali je dál. Aleacky zprvu nechápal, oč jde. Artie mu jen nenápadným posunkem naznačil, že by měl pokleknout. Aleacky naštěstí pochopil a skutečně tak učinil.
„Nepřej si mě, jestli jsi ho vyčistil zle!" zaburácel Artie „A co vy vokouníte, běžte si po svých!"
Oba dva příslušníci královské stráže se mírně uklonili a dali se k odchodu.
Když se za nimi zabouchla vrata stáje, Artie si oddychl.
„Už můžeš vstát, jen si na tohle dávej prosím pozor. Musí to být opravdu nenápadné," usmál se Artie na Aleackyho.
Aleackymu ale do smíchu nebylo. Teprve až když byli v bezpečí Artieho pokoje, který se taktéž nacházel v této zadní části zámku, dostal odvahu promluvit.
„Princi Artiene?!" řekl možná lehce překvapeně, lehce vyčítavě. Lehce zklamaně.
„Co?" nechápal druhý chlapec. Brzy mu to ale docvaklo. Ti stráže ho takto oslovili. Teď už nemůže nic tajit.
„Chtěl jsi mě jen nalákat do zámku? A co jako uděláš teď, princi?" začínal se rozčilovat Aleacky a napětí mezi oběma chlapci se začalo stupňovat.
„Jen jsem nebyl úplně upřímný, Surindere, pochop, že..." nestihl doříct omluvnou větu Artie - Aleacky začal omdlévat. Úplně se mu zatmělo před očima. Přestával vnímat okolí, a ačkoliv na něj Artie vyděšeně křičel, neslyšel ho. Artie zpanikařil, ale dokázal ho ještě dostat na pohovku, která byla hned vedle nich.
„Jsi v pohodě?" zeptal se opatrně Artie, když se Aleacky začal probírat.
„Ne, nejsem v pohodě," odsekl Aleacky a prudce se rozkašlal.
Když se uklidnil, pokračoval dál: „Chceš mi říct, že ty jsi ten, kvůli kterému vyvraždili půlku mého národa? To kvůli tobě jsem přišel o rodinu!" Aleacky mluvil jako smyslů zbavený. V hlavě mu to secvaklo a spojil si dvě věci dohromady - když vyhlásili první velké nájezdy na Subterii, bylo to na oslavu narození královského dědice - a ten stál právě předním.
„Vzdal jsem se trůnu už před čtyřmi lety! Já už k nim nepatřím!" vykřikl na svou obranu Artie, zlost svého přítele však chápal. Na jeho místě by reagoval stejně. Připadal si hrozně. Vždyť ho vlastně zradil.
„Surindere, já přec-"
„Oslavovali dědice a stejně se ho nedočkali, ale dál si na sobě neseš vinu, máš na rukou krev poloviny národa, díky tobě trpělo tisíce žen a dětí!," Aleacky byl vzteky bez sebe.
Artie jen sklopil pohled. Seděli na stejné sedačce, pořád však dostatečně daleko od sebe.
„Hele! Aby bylo jasno," rozkřikl se Artie, „Když to vyhlásili, byl jsem ještě z půlky v matce! A promiň, nějak jsem si nemohl vybrat kam se narodím!" křičel na Aleackyho, jehož obličej si stále udržoval nenávistný výraz. Artie vstal a stoupl si před něj.
„Ale věř, věř že kdybych si vybrat mohl," ztišil svůj hlas a otočil se k Aleackymu zády. Udělal pár kroků vpřed, čímž se dostal až k nyní vyhaslému krbu, o jehož lištu se opřel pravou rukou a o ní opřel svou hlavu, načež dodal: „Nikdy bych si nevybral tohle."
Aleackyho už zlost začala opouštět. Uvědomoval si, že Artie je v tom tatkřka nevinně, ale zároveň se mu ulevilo. Najednou měl pocit, že ho opustila všechna ta vnitřní nenávist, co v sobě skrýval, zůstala jen provinilost. Cítil se nyní velice hloupě a nevěděl, jak situaci vyřešit. Bál se, jak bude Artie reagovat, až se otočí od krbu. Bál se, co bude dál.
Nevěděl, proč dělá, to, co dělá, ale než se Artie otočil, klekl si na zem mezi pohovku a krb, hlavu sklopenou dolů, ruce za zády.
Když se Artie otočil, už se nadechoval, jak se chystal Aleackymu vynadat za jeho nevděčnost, ale když ho spatřil, jak tam oddaně klečí a čeká na svůj osud, který teď mohl ovlivnit jedině on sám. Artiemu nebyla tahle situace vůbec příjemná, o to hůř to musel cítit Aleacky. Princ s lehkým úklonem nabídl hnědoočkovi ruku, který ji po chvilce váhání přijal. Aleacky se na sebe zlobil, cítil, že právě odehnal jediného člověka, který to s ním za poslední rok myslel dobře. Artie ho rychle vytáhl na nohy a prudce ho objal.
„Omlouvám se," zašeptal Aleacky a zabořil hlavu do jeho ramene.
Artie ho pohladil po zádech: „Slib mi, že se už nikdy nebudeme hádat, ano? Jestli mi teda odpustíš, samozřejmě."
„Odpouštím. Slibuji."
##
Berte to třeba jako dárek k Vánocům😅
A má cenu přidávat další části, nebo si mám dál psát jen do šuplíku? 😇💓
