Vzteklina √

Vzhůru do ráje

Vrčení starého automobilu na několik desítek minut vystřídalo pravidelné a měkčí brumlání motorového člunu. Kate se dívala kolem sebe - všude tam, kam dohlédla, byla už jen voda. Břeh jim dávno zmizel z dohledu, už jim nikdo a nic nezabrání v tom, aby si užili krásné dny bez studijních povinností a stresu. Ostrov byl od pobřeží vzdálen asi 2 500 metrů, při rychlosti člunu jim cesta bude tedy ještě chvíli trvat. Luke řídil. V ruce svíral startovací šňůru a přitom se díval kolem sebe, aby se náhodou s něčím ve vodě nesrazil. Velkých živočichů, jako medúz a menších neškodných žraloků, se ve zdejších vodách vyskytovalo více, než bylo příjemné.

,,Byl jsi tady někdy?" prolomil náhle Richard ticho rušené jen zvukem motoru a nárazy vln do boků člunu a zvědavě upřel oči na svého kamaráda. Luke se zhluboka nadechl, zavřel oči a zavrtěl hlavou.
,,Ne. Strýc mě s sebou nikdy nevzal, Tvrdil, že je to prý nebezpečné, kvůli psům. Nechápu to. Ti psi, které tady chovala armáda, byli z velké části němečtí nebo belgičtí ovčáci. Byli perfektně vycvičení. Strýc mi často povídal, jak se cvičí štěňata - nechávají je kousat do hadru, aby se o něj mohli přetahovat. Pouštěl mi to i na videu. Před rokem se to ale muselo vyklidit kvůli nějakým nemocem. Cvičák skončil.'' Luke se při vzpomínce krátce usmál, ale potom znovu zvážněl. Nahlas neřekl nic víc.

Nechtěl o tom mluvit. Nechtěl, aby se někdo z jeho přátel nebo cizích úředníků dozvěděl krutou pravdu, jako se to on dozvěděl před rokem, kdy jeho strýci zavolal velitel, aby mu oznámil, že se na ostrově vyhlašuje karanténa a budou muset nechat utratit všechny psy. Nikomu z nich neřekli, co se děje, proč to dělají. Strýc Lukea zapřísahal, že o tom nesmí nikdy s nikým mluvit, jinak by se do toho určitě vložili politici, veterináři a špiclové ze zpravodajství, kteří by jim nedali pokoj.
Luke se znovu smutně usmál, potom se nadechl a pokračoval:
,,Ale žádné nebezpečí tady nehrozí. Všechno je sterilizované a vyměněné, nákaza v žádném případě nehrozí. Je to už třináct měsíců. Ničemu takovému bych vás přece nevystavil." Richard se mu podíval do očí.
,,Co blbneš, Luke? Čemu bys nás měl vystavit? My ti přece věříme. Já jsem rád, že jsi nám to řekl. Už na to nemysli. Nebudeme si kazit dovolenou, ano?" Ostatní souhlasně přikývli. Proč se zabývat smutnou minulostí, která už je pryč? Žijme přítomností. No tak!" Mladík nakonec také přikývl, ale stále vypadal duchem úplně jinde, jak na něj dolehly vzpomínky.

Pobřeží se přiblížilo. Kate prohodila, že úplně cítí šumění listí stromů a zpěv ptáků, kteří si tam stavěli hnízda. Luke pomalu nasměroval příď člunu tak, aby se pomalu stočil ke břehu, u něhož hodlal zakotvit. Vzal deset metrů dlouhé, silné lano, které se mu válelo u nohou, a pořád ze člunu jej rybářským uzlem přivázal ke kůlu, vyčnívajícímu ze země. Zároveň vypnul motor a posléze stejným způsobem zajistil i záď. Když se ujistil, že jim člun svévolně nikam neodpluje, přešel dozadu a našel mezi zavazadly ostatních svůj batoh, který si hodil na záda.

,,Dovolená začíná! Vítejte v ráji, přátelé!" zahalekal a šťastně se zeširoka usmál. Byli na ostrově úplně sami, nikdo si na ně nemohl stěžovat kvůli rušení nočního klidu, a tak hodlali ještě ten večer rozjet divokou párty na přivítanou. Alkoholu bylo na chatě dost. Matt s Richardem vyskočili z loďky a málem se poprali o to, kdo ponese Kate její tašku. Nakonec se všichni čtyři pomalu vydali směrem do vnitrozemí, tam, kde stála - teď už Lukeova - chata.

Vážení čtenáři, 

děkuji za zatím nádhernou a zcela nečekanou odezvu, hlavně za počet přečtení :-) Snažím se vydávat kapitolu 1x za týden, ráda bych ale poprosila o rezervu, pokud by mi to někdy nevyšlo. Nemám kapitoly předepsané dopředu a studium je těžké, takže času na Wattpad také moc není. Samotnou mne ale tato kniha moc baví, a doufám, že nejsem jediná :-) 

SimGas