Vzteklina √

Vzteklý pes se nevzdává

Matt pomalu a opatrně otevřel vrata stanice, Kate přitom obezřetně držel za sebou. Podle Richardova popisu se měl člun nacházet asi padesát kroků odsud napravo, v křoví kousek od moře. Díky svému maskování proto nejspíše unikl pozornosti a ostrým čelistem psů, na rozdíl od Lukeova člunu, jehož trosky Richard také objevil napůl na souši a napůl roztroušené po hladině. Jeho nález shrnul a okomentoval jedinou prostou větou: ,,Museli být hodně naštvaní."

Richardovi se začínalo dělat zle. Horečka neustupovala, co chvíli se roztřásl zimou i přes horké počasí a celkově vůbec nevypadal dobře. Matt se trápil jako ještě nikdy předtím. Byl podrážděný, napjatý a vyděšený. Radost z nalezení cesty, jak se z ostrova konečně dostat, přebíjela frustrace a příšerný strach o zdraví a život svého staršího bratra. Nikdo ze tří studentů však už nepochyboval, že se jejich noční můra konečně chýlí ke konci. Byli vyčerpaní, hladoví a nevyspalí. Od útoku prvního psa zapomněli na čas, nevěděli tedy ani, kolik dní strávili v domě a na ostrově jako štvaná zvěř. 

Širá písečná pláň před nimi byla otevřená a téměř v rovině, poznamenaná otisky psích tlapek. Od bouře panovalo na ostrově bezvětří, Matt tedy nedokázal stáří otisků rozpoznat. Zatím se ale vzduch zdál být čistý. Přehodil si bratrovu paži přes své rameno, aby mu dodal oporu. Věděl, že v  nouzi budou muset utíkat, aby na sebe zbytečně neupozornili. Na rovině s ničím nekrytými zády by byli v případě útoku ztraceni. Kate měla na zádech těžký batoh. Nikdo s chlapců se neptal, co v něm má, věděli ale, že všechny jejich osobní věci včetně mobilů zůstaly v domě. Ale čert je vem! Hlavně aby odsud vyvázli živí a zdraví. Vše ostatní si mohou kdykoliv koupit. 

Navzdory původnímu plánu postupovali pomalu, písek byl totiž tak poddajný, že se do něj při každém kroku bořili nohama až po kotníky, což jim výrazně ztěžovalo chůzi. Porost se však blížil. Už jen asi deset kroků a budou u člunu, který je dosud odveze. Naděje držela všechny tři studenty při životě, stále ještě měli odhodlání rvát se o každý nádech. 

Kate šla jako první, Matt s Richardem jí kryli záda. V improvizovaném zeleném plotě se nepohnul ani lístek.

,,Někde by tady měla být skulina, kterou se dostaneme dovnitř a potom také ven." prolomil Richard ticho dýchavičně. Průzkum ostrova jej stál hodně sil. Riskoval útok psů, proti kterým by byl bezmocný. Nic takového se ale naštěstí nepřihodilo a on tak teď mohl přátelům dávat životně důležité informace. Vchod do lesa našel jako první, Kate jej následovala. Vidina bezpečí je nutila spěchat, náhle se však rozplynula s Mattovým polohlasným zaklením:

,,Do prdele!" Kate se otočila a viděla, jak se k nim pískem řítí tři psi. Nestabilní podklad je sice trochu zpomaloval, ale přesto mladí lidé věděli, že je nezastaví.

,,Dělejte! Do křoví, honem!" vykřikla Kate. Všichni tři se snažili hledat co nejnepřístupnější cestu, aby ztížili psům postup, příliš to ale nezafungovalo. Brzy měli jejich cvakající tesáky v patách ...