Vzteklina √

Naděje

Ručičky na starých hodinách zavěšených nad dveřmi se líně sunuly dopředu. Sekundy se zvolna měnily v minuty a minuty v hodiny. Čtyři přátelé uvěznění uvnitř pokoje mlčeli, každý z nich bojoval se svými vlastními pocity. Při každém podezřelém šramotu z chodby se bezděčně sunuli blíž a blíž k sobě, bez ohledu na duševní bolest, kterou jim způsobil jeden z nich.
,,Máš u sebe mobil, Lukeu?" prolomila po době, která se zdála být věčností, ticho Kate. Oslovený bezmocně trhl hlavou v nicneříkajícím posunku.
,,Nemám. Nechal jsem jej dole, když ti psi zaútočili na Richarda. Je v pokoji a nejspíše už vybitý. Bez signálu je nám stejně k ničemu. Mohl bych se ale pokusit elektrické vedení spravit. Vím, jak na to. Spustím se ven a spravím to, zároveň se podívám, v jakém stavu je člun. Vy ale zůstanete tady." dodal rozhodně. Kate se však zvedla.
,,Zbláznil ses? Nemůžeme se rozdělit!"
Luke se na ni pevně podíval.
,,Musíme to alespoň zkusit. Pokud se jim podaří tyto dveře vyrazit, budeme v pasti. Musíme mít připravenou únikovou cestu. Mám plány tohoto ostrova, zvládnu to." dodal přesvědčivě s pohledem upřeným na Richarda. Tomu z tváře zmizelo něco z původní tvrdosti a vyměnil si pohled s Mattem, než přikývl.
,,Dobře. Běž." řekl smířlivě. Kate si zakryla ústa rukou, kterou potom Lukeovi podala. Všichni si uvědomovali risk tohoto činu. Neměli však na výběr.
Richard s Kate sledovali, jak Matt pomocí uzlů, které se naučil na pionýrském táboře, pomáhá Lukea zajistit. Volný konec lana uvázal k rámu otevřeného okna. Venku byl krásný den, slunce pálilo a Luke tak mohl doufat, že se psi budou skrývat ve stínu a nebudou mít náladu na honičky. Pomalu šlápl na parapet, který pod jeho vahou zaskřípal na protest a nebezpečně se prohnul. Mladík procedil mezi zuby nadávku, snažil se udržet rovnováhu a přitom se pomalu připravoval ke skoku do písku pod oknem, když vtom parapet povolil. Luke nestačil lano zajistit, spadl volným pádem z výšky asi tří metrů a svalil se na zem jako pytel. Při pádu si poranil kotník a Kate, Matt a Richard seshora jen s hrůzou pozorovali, jak se s klením snaží opatrně se postavit. Mladší z bratrů jej chvíli pozoroval, než se rozhodl.
,,Kdyby se něco stalo, postarej se o Kate!" vychrlil rychle na Richarda a ten než si stačil uvědomit, co se děje, mohl jen bezmocně pozorovat, jak skáče. Před dopadem pokrčil nohy, takže se na nich udržel, a rychle se sklonil ke zraněnému kamarádovi.
,,Luke, mluv se mnou! Co je ti? Kde je ten člun?" ptal se naléhavě a pomohl mu se posadit. Luke natáhl ruku.
,,Pokud z něj něco zbylo, najdeš to ve křoví. Tamhle - " Mladík se zarazil uprostřed pohybu. Zbledl a zaklel.
,,Do hajzlu! Pryč!"
Matt se rychle otočil:
,,Co se dě -?" Ani on však větu nedokončil. Pohled na smečku psů, vyskakující ze vzdáleného křoví a ženoucí se přímo k nim s krvežíznivým štěkotem a vytím je přišpendlil k zemi.
,,Domů! Dělejte!'' slyšeli Richarda řvát z otevřeného okna, ale jeho hlas přicházel zdálky. Až bezprostřední hrozba útoku je donutila rozběhnout se ke dveřím a otevřít je. Matt vtáhl Lukea dovnitř, zdržení před několika sekundami se však ukázalo být fatální chybou, neboť psi vnikli do chodby téměř současně s nimi.
Jednoho z nich sice Matt bolestivě přimáčkl v marné snaze dveře zavřít, takže jej sice donutil zastavit se a zbrzdit cestu ostatním, nezabránil jim ale ve vniknutí dovnitř. V tom okamžiku ale Luke, který se už bolestí neudržel na nohou a svezl se podél stěny, ucítil, jak se mu kolem pochroumaného kotníku sevřely ostré tesáky...