Vzteklina √

Kde to všechno začalo ...

Zdravím čtenáři,
jelikož budu přes víkend mimo domov, přidávám kapitolku už dnes, snad se bude líbit 🙂
SimGas

Instinkt velel Richardovi okamžitě utéct, ale Matt jej pevně držel. Nemělo smysl provokovat, a tak ustupovali dozadu pomalu, krok po kroku. Pes vycenil zuby a Richardovi povolily nervy. Matt neměl na výběr a následoval jeho příkladu. mladíci už na nic nečekali. Skokem vyrazili ze dveří a prchali jako o život pískem nazdařbůh po ostrově. Byli unavení - především psychicky, ale odpočinout si nesměli. Za nimi se hnala smečka asi osmi psů, která jim výhružně štěkala v patách. Jen díky sportovní přípravě na střední škole a hodinách strávených v tělocvičně místo u počítače si bratři dokázali před zdivočelými vzteklými šelmami udržet životně důležitý náskok. Tušili, že brzy skončí tak jako Luke, brzy jim síly dojdou úplně a smečka je dohoní a roztrhá. Doufali jen v to, že Kate je v pořádku.

Náhle Richard švihl rukou před sebe.

,,Támhle! Ta brána!" zařval.

A opravdu. Aniž to plánovali, ocitli se u karanténní stanice, tam, odkud psi utekli. Naděje na záchranu jim pomohla zmobilizovat poslední síly, a tak Matt za sebou brzy bránu šťastně zabouchl, nedbaje zuřivého a zklamaného štěkání a vrčení psů, kteří zůstali venku.

Matt opatrně postupoval dopředu. Až teď si uvědomil, kolika věci si při poslední návštěvě nevšiml - otevřené kotce, čerstvé výkaly, psí chlupy. To vše je mohlo už dávno upozornit na nebezpečí.
Asi po deseti minutách pátrání narazil v písku na zaschlou krvavou stopu, kterou začal opatrně sledovat k až budově. Před dveřmi, z druhé strany, takže jej nebylo možné od vchodu zahlédnout, našel mladého muže v bílém plášti. Nemohlo mu být více než třicet let. Ležel na zádech s rukou přes obličej, jako by si snažil chránit roztržené hrdlo, z něhož mu unikl život. Matt se otřásl, jak mu ten pohled připomněl Lukea, který právě teď musel vypadat v domě dost podobně.

Richard polohlasně zaklel a rychle poklekl vedle mrtvého muže. Nemohl tam ležet déle než týden.

,,Znáš ho?" protrhl po chvíli mlčení napjatě Matt. Jeho bratr přikývl.

,,Ano, znal jsem ho. Je to Nathan, chodil se mnou na lékařskou fakultu, o dva semestry výš. Chtěl být veterinářem. Nevěděl jsem, že pracoval pro Lukeova strýce." zamumlal tiše. V Mattových očích blesklo poznání.

,,Myslíš, že to on měl ty nakažené psy uspat?" zeptal se, ale Richard rozhodně zavrtěl hlavou.

,,To určitě ne. Na to je mrtvý strašně krátce, Luke přece říkal, že je středisko už déle než rok zavřené. Nejspíše to tady měl zkontrolovat nebo vydezinfikovat a překvapili ho. Nebo si všiml, že jsou ti psi ještě naživu, a oni mu utekli a zabili ho. To už se nedozvíme."

Matt se už podruhé mimoděčně otřásl, jak mu přejel mráz po zádech.

,,To je strašné," zamumlal a cítil, jak mu do krku opět stoupá žluč. Nevnímal ani sluneční paprsky, ani rámus zvenčí, jak se psi snažili dostat se dovnitř.  Náhle mu hlavou bleskl nápad.
,,Co když jej budou hledat? Můžeme se odsud dostat..." zadoufal. Jeho bratr však smutně zavrtěl hlavou.
,,Nechci ti kazit iluze, brácho, ale to si nemyslím. Podle mě to byla jeho individuální akce. Pokud by nebyl sám, tak by tady jistě už nebyli ani ti psi. Ale neztrácej naději. Nathan taky nemohl jen tak přiletět. Třeba se odsud dostaneme."
Povzbuzeni těmito slovy si bratři dodali optimismus.
Dobře věděli, že jim nic nehrozí, dokud neotevřou vrata vedoucí ven z karanténní stanice.