Vzteklina √

Štěně

Všichni tři chlapci se vrátili do chaty zamlklí a podráždění. Začalo jim docházet, že se nejspíš něco děje, ale Matt s Richardem nechápali, co se ve výcvikovém středisku mohlo stát. Luke stále mlčel a to oba bratry dráždilo. Pohodová vidina skvěle stráveného víkendu se začala pomalu vytrácet. Kate si začala změny jejich nálady všímat a naléhala na Richarda, aby jí řekl, co se děje. Mladík ji ale odbyl. Věděl, že se ptá špatného. Luke, který patrně věděl něco víc, se ale po chvíli zvedl a bez vysvětlení se zamkl ve svém pokoji.
Richard s Kate se opět vydali ven. Mladík provedl dívku ostrovem, dal si ale velký pozor, aby se vyhnul zakázanému místu. Ruku v ruce kráčeli podél pobřeží, v místech, kde Luke před několika hodinami potkal agresivního psa. Kolem se ozývalo jen šumění lesa a vzdálené nárazy vln na břeh. 

,,Tady by muselo být hezky, nebýt toho porostu." odtušila Kate po chvíli mlčení, zastavila se a ukázala přitom na divokou zeleň.

,,Lukeův strýc musel mít důvod, proč to nechal takto zarůst." odpověděl její přítel zamyšleně a rukou si prohrábl začínající strniště na bradě. Cítil nervozitu a napětí. I když Lukeově verzi příběhu věřil, přesto jej sžíraly pochybnosti. Co když tady vůbec nemají být? Co se to tady vlastně ksakru stalo? Stále neodbytněji na něj doléhalo zlé tušení, že Luke všechno ví, jen se jim odmítá svěřit. 

Nedaleko náhle slabě zapraskalo křoví. Richard ztuhl a rychle se otočil, připraven k útěku. Kate tiše vypískla. Nebylo to však strachem, ale překvapením a nadšením. Ze spleti listí a větviček se vydrápalo malé štěně a s tichým, nesmělým kňučením se začalo batolit přímo k ní. Dívka pomalu poklekla na jedno koleno.
,,Ahoj, mrňousi, kde se tady bereš?" zašeptala a natáhla ruku směrem k pejskovi. Štěně se polekaně stáhlo, ale neuteklo. Po chvíli váhání se znovu přiblížilo a jemně se dotklo čumáčkem dívčiny dlaně. Richard přiklekl vedle ní a po vzoru své přítelkyně si nechal od štěněte očichat ruku, aby mu ukázal, že nepředstavuje žádnou hrozbu. Pejsek se roztřásl a schoulil se Kate na klíně, čímž dívku dokonale přesvědčil o svých přátelských úmyslech a naklonil si ji na svou stranu. Pomalu, aby mu neublížila, se Kate zvedla, vzala pejska do náručí a zabalila jej do své tenké mikiny, kterou měla uvázanou kolem pasu. Na ostrově panovala díky slunečním paprskům velmi příjemná teplota, ale mořský vzduch byl chvílemi velmi studený.
,,Vezmeme jej s sebou, co ty na to, lásko? Matt se na něj podívá, vždyť z nás rozumí psům nejvíce." navrhla. Richard se usmál a přikývl. Hlavou mu proletěla vzpomínka na dávné časy, kdy se s Mattem vodili po zahradě na provazech místo vodítek a skákali přes dřevěná prkna položená na dvou květináčích. Užili si tehdy spoustu legrace, kvůli alergii jejich otce však nikdy vlastního psa mít nemohli.  Matt proto začal v patnácti letech chodit vypomáhat a venčit psy do blízkého útulku, zatímco Richarda dětinské nadšení opustilo. Toto nevinné štěňátko v něm však vzpomínky na dávné časy oživilo.

S pejskem v náručí se vrátili k chatě. Luke zrovna s Mattem štípali dříví, aby si mohli večer zatopit, kdyby byla zima. Elektrické topení v chatě nebylo. Jakmile spatřili, co Kate nese, ustali v práci. Lukeovi cuklo ve tváři. Hlavou mu proběhlo neblahé tušení, donutil se jej však rychle zaplašit.
,,Kohopak to neseš, Katie? Mohu se na něj podívat?" zareagoval Matt přesně podle Richardova očekávání. Opatrně si od ní štěně převzal a posadil se s ním na lavičku, aby se mu mohl podívat na zuby a pomazlit se s ním.
,,Vypadá na německého nebo dlouhosrstého belgického ovčáka. Podle zubů jí nebude víc než deset týdnů. Jo, je to fenečka." prohlásil po několika minutách znalecky, zatímco nepřestával štěněti prohrabovat srst a drbat jej pod krkem, na což zvířátko reagovalo potěšeným kňučením a pokusilo se jej z hravosti kousnout do prstu. Matt ruku rychle stáhl a usmál se.
,,Musíte dávat pozor a pořádně se vykoupat, vy i to štěně. Má blechy a pochybuji, že bude naočkovaná proti vzteklině. Kde se tady všichni ti psi berou?" zamumlal nakonec spíše pro sebe. Jeho řečnická otázka se však bez povšimnutí rozplynula ve vzduchu. 

Voilá, jsem zpět :-) Omlouvám se za prodlevu mezi kapitolami, bohužel ani teď nemohu jejich pravidelnost zaručit. Nastává mi ve škole zkouškové období, takže mám plnou hlavu učení, stres a tak ... Nicméně se budu snažit alespoň občas něco přidat, v únoru bych měla být aktivně volná :-) 

SimGas