Vzteklina √

Bestie útočí

Matt varovně vykřikl a v zoufalství rychle popadl v koutě se válející tenisovou raketu, kterou si sem s Richardem přinesli. Jeden ze psů stál přímo naproti němu ještě venku, krev, která mu stékala z pořezané kůže na krku nejspíše nevnímal, a zběsile štěkal. Bylo otázkou několika vteřin, než se odváží skočit do pokoje.

,,Kate, utíkej! Zamkni se v pokoji!" zařval rychle Richard, když viděl, že na popelnici vyskakují další a další psi s úmyslem dostat se dovnitř, kde větřili snadnou kořist. Koutkem oka postřehl, že Matt někam zmizel. Raketu nejspíše při útěku vrazil do ruky Lukeovi, který teď jen bezradně postával uprostřed místnosti. Srdce jim divoce bušila a tělem prudce tekl adrenalin. Čekali boj o život. Oba chlapci věděli, že oni utéct nemůžou.
První ze psů se konečně odhodlal skočit. Přitom převrhl stolek s vázou, ta se rozbila a střepy se ovčákovi zabodly do měkkých polštářků na tlapách. Pes zavyl bolestí a s kňučením se pokoušel vykousat si je. Ostatní psi se zarazili uprostřed skoku a nevěřícně sledovali, co se jejich druhovi stalo. Toho využili Luke s Richardem, kteří rychle vběhli do nejbližšího pokoje, zabouchli za sebou dveře a zapřeli je křeslem. Nezbývalo jim nic jiného než doufat, že se Kate a Mattovi podařilo také zachránit. Slyšeli rámus, jak psi při zběsilém pobíhání kolem shazovali a rozbíjeli předměty, a jejich vzteklé vrčení. Cítili, že kořist je blízko, ale přece za ní v tomto okamžiku nemohli.

Přitiskli se těsně k sobě, aby se zahřáli, netušili však, zda se třesou zimou nebo právě prožitým šokem. Nedbali na to, jak podivný to dělá dojem, ani na to, co by tomu řekli ostatní, pokud by je takto našli. Vnímali jediné, že žijí a prozatím jsou v bezpečí. I ostatním se podařilo vyváznout. Matt nalezl útočiště v jednom z opuštěných pokojů, zatímco Kate se zavřela ve svém pokoji už dříve, podle Richardovy rady. Čtyři přátelé, rozptýlení ve třech různých pokojích ve velkém domě, nyní mohli jen bezmocně čekat, co bude dál. Věděli, že se psům podařilo dostat se do domu, proto teď museli udělat vše pro to, aby se nedostali k nim do pokojů. V tak stísněných prostorech by proti smečce rozzuřených psů neměli sebemenší šanci. Každý jednotlivě přemýšlel, co dělat. Jako naschvál u sebe nikdo z nich neměl mobilní telefon. Ty zůstaly v jejich pokojích, téměř na dosah ruky oddělené zdí, ale přitom velmi daleko...

Uplynuly dvě hodiny, než se první stateční, Luke s Richardem, odvážili odemknout dveře. Bylo to dávno poté, co veškerý hluk a štěkot ustal. Vzájemně si kryli záda a snažili se nepozorovaně dostat do kuchyně, kde se, jak doufali, nacházela zásoba nožů, s jejichž pomocí se hodlali v nouzi bránit. Lukeovi jako milovníkovi psů se sice jen pouhá představa násilí na zvířatech hnusila, ale věděl, že nemá na vybranou. Jeho zdraví a život a také zdraví a životy jeho přátel byly bezesporu důležitější. Když za sebou konečně v poslední chvíli zavřeli dveře, neboť psi jim byli téměř okamžitě v patách, pocítili lehkou úlevu, ne však nadlouho. Richard se vrhl k šuplíkům vedle dřezu plného špinavého nádobí a začal je s nervózním klením postupně otevírat. Nože našli jen dva - jeden příborový a jeden ostřejší, na krájení chleba. Matt se v duchu divil, kde je zbytek, poté si ale uvědomil, že budou zaházené někde v hromadě neumytého nádobí, kterého si nikdo nevšímal. Zaklel podruhé, zoufalstvím i zlostí na sebe samého. Umřou tady jen kvůli své lenosti?

Sevřel jeden z nožů v dlani a ten druhý podal svému příteli. Aniž si přestali krýt záda, vyplížili se zpět na chodbu, připraveni vmžiku bodnout do všeho, co na ně vyskočí z temnot. Pomalu a opatrně se kradli podél řady zavřených dveří.
,,Kate?" sykl Richard. ,,Matte!"
,,Jsem tady!" ozval se mužský hlas zpod dveří. Luke okamžitě stiskl kliku a chtěl proklouznout dovnitř, ale nepodařilo se mu to. Teprve když jeho kamarád odsunul z dosahu těžké křeslo, kterým zablokoval dveře, mohli si oddechnout.
,,Kate je vedle, měla by snad být v pořádku. Vy jste okey?" zjišťoval situaci Richard a úlevně svého bratra objal, když zjistil, že nikdo z nich není vážně zraněný.

Jejich chvíli klidu přerušila další série divokého zavytí, tentokrát zvenku. Bylo jasné, že psi se ještě nevzdali...

Omlouvám se za prodlevu, snad jste si kapitolu užili 🙂 SimGas