Nejsme na ostrově sami

70 11 4
                                    

Čtyři přátelé i s malou fenkou, kterou Kate okamžitě pojmenovala Lucky, se opět odebrali do domu. Venku se mezitím začalo stmívat, a tak by další procházka po ostrově už neměla smysl. Kromě toho se Kate toužila seznámit s novou kamarádkou a už plánovala, jak si ji vezme domů a bude se o ni starat. Před půl rokem jí totiž umřela stará labradorka jménem Dolly a Kate v malé Lucky spatřovala jakýsi osud. Věřila, že si jsou souzené. Copak by zde mohla tuto roztomilou malou kuličku nechat samotnou, když ji zde nejspíše někdo zapomněl?

Chlapci Kateino nadšení brali spíše s rezervou. Matt nedokázal zapomenout na divokého psa, se kterým se toho dne potkal, a Luke měl strach, co je pravdy na strýcově dávném vyprávění o minulosti toho ostrova. Věděl, co se zde odehrálo, co se ve výcvikovém středisku stalo. Měl za to, že věc je dávno vyřízená a nebezpečí je pryč. Tušil, že kdyby Matt, Richard nebo Kate pojali podezření, nedokázal by jim lhát věčně. Ale skutečnost musel utajit stůj co stůj.
Proto ochotně pomáhal Kate najít nějaké staré deky na půdě, aby z nich mohla udělat Lucky pelíšek u své postele. Přítomnost štěněte v pokoji mu nevadila. Richard sice pohrozil své přítelkyni, že se o ni se štěnětem dělit nebude a v případě problémů půjde spát za bratrem, ale svou výhrůžku myslel více v žertu než vážně.
Když Lucky v teplých přikrývkách nakrmená trochou masové konzervy konečně usnula, odebrali se Kate s Richardem do obývacího pokoje, aby se připojili k Mattovi s Lukeem, kteří se zrovna pokoušeli rozdělat oheň v krbu. V pokoji byla zima, a tak Richard zároveň pobral z pokojů deky. V okamžiku, kdy s nimi vcházel do dveří, vstával Luke s tlumeným zaklením od krbu.
,,Nemáme tady dost dřeva na to, abychom oheň udrželi přes noc. Je sice léto, ale v noci bychom zmrzli. Půjdu k pobřeží osekat nějaké větve ze stromů."
,,To v žádném případě, půjdu s tebou." zvedl se i Matt.
,,Copak nevíš, že tady kolem běhá ten pes? Viděl jsem jej na vlastní oči. Myslíš si, že jen tak skočil do moře a odplaval pryč? Studuješ univerzitu, měl bys mít tedy trochu rozumu. Co když se ti něco stane?" domluvil ostřeji, než měl v úmyslu. Nedávný střet s agresivním ovčákem jej vyděsil, ačkoli by to mezi svými přáteli nikdy nepřiznal. Poté, co našli zatoulané štěně stejného plemene, pojal podezření, že nepůjde jen o nevinnou shodu okolností.
Luke sklonil hlavu.
,,Fajn." hlesl. ,,Půjdeme spolu."

Oba mladíci se zabalili do kabátů a s baterkami a sekerami na osekání větví vyrazili ven. Nad ostrovem se snesla tma, ale svítilny byly spolehlivé. Po nějaké době dorazili téměř až k moři. Matt poklekl a začal osekávat nejtenčí větve, které cpal do připravených igelitových tašek. Luke mu svítil, aby se při práci nezranil. Asi deset minut pracovali nerušeně a mlčky. Když už se však s taškami plnými topiva obraceli na cestu k chatce, ozvalo se za nimi náhle táhlé, krvežíznivé zavytí, při kterém jim ztuhla krev v žilách...

Škodolibě se chechtá 😄

Vzteklina √Kde žijí příběhy. Začni objevovat