Vzteklina √

Střet

Když se chlapci vrátili na chatu, bylo už poledne. Kate byla poněkud nesvá, že se zdrželi tak dlouho, ale polibek od Richarda jí vše vynahradil. Nikdo z nich se dívce nesvěřil s tím, co doopravdy viděli, nechtěli ji zbytečně rozrušit.
Pustili se do přípravy oběda. Kuchyňka jim posloužila skvěle a bez problémů, takže ani konzumace zmražených polotovarů nemohla jejich dosud spokojenou náladu zkazit.
Matt se po jídle rozhodl, že se ještě jednou vydá porozhlédnout se po ostrově a zjistit, co a jak. Odmítl přitom Richardovu a Lukeovu nabídku doprovodu. Ti se na Matta dívali starostlivě, zejména Luke byl po opuštění vojenského komplexu viditelně napjatý a znepokojený. U jídla se sice snažil bavit přátele suchými vtipy, ale s valným úspěchem se nesetkal.
Matt je uklidnil, že bude opatrný, sundal z věšáku mikinu a pomalu vyšel ze dveří. Rozhodl se nejít směrem k armádnímu středisku, ale na opačnou stranu, po pobřeží. Nesdílel Richardovu nadšenou touhu prozkoumávat neznámá, nebezpečná místa. Věděl, že armáda měla dobrý důvod středisko uzavřít, a rozhodl se dále se nezajímat proč. A to ještě netušil, že Luke toho o pravém důvodu evakuace věděl mnohem více, než jim byl ochotný přiznat.

Matt se, aniž by to plánoval, ocitl až těsně u lesní hradby, oddělující interiér ostrova od vnější pláže a moře. Až tam si uvědomil, jak přestal vnímat okolí i čas. Mobil u sebe neměl. Rozhlédl se kolem sebe, chata však už viditelná vůbec nebyla. Musel ujít alespoň tři kilometry. Jak jen se mohl tak zamyslet?
Z chvilkového šoku a překvapení se rychle vzpamatoval. Věděl, že nemá žádný důvod k panice. Když se otočí a půjde zpět, jistě na dřevěnici narazí. Byla nepřehlédnutelná.

Už už se chtěl vydat na cestu zpět, když mu instinkt napověděl, aby se otočil. V tu chvíli zapraskaly větvičky a přímo před Matta vyskočil velký pes.

Vteřinu si hleděli zpříma do očí. Dlouhosrstý německý ovčák vypadal špinavě a zanedbaně, dlouhou srst měl mokrou a rozježenou, jako by si právě byl zaplavat v moři. Napřed se jen tiše díval na hrůzou zkamenělého chlapce, potom vyhrnul pysky a začal vrčet, tiše, ale výhrůžně. Matt by přísahal, že viděl divoký plamen v jeho očích a sliny vytékající z tlamy. Pes udělal krok dopředu a tehdy se mladík vzpamatoval. Nezřetelně zamumlal: ,,Hodný pejsek," a velmi pomalu, nespouštěje oči ze zvířete před sebou, začal ustupovat dozadu. Znal psy. Doufal, že když se k němu neotočí zády a nezačne utíkat, nechá jej zvíře na pokoji.
Náhle za sebou uslyšel slabé zašustění a pes se se zavrčením, z něhož chlapci ztuhla krev v žilách, vrhl do křoví. Matt se rychle otočil, připraven se bránit. Richard s Lukem, kteří k němu udýchaně dobíhali, mu zároveň v uklidňujícím gestu položili ruce na ramena.
,,Jsi v pořádku? Co se stalo?" zeptali se zároveň.
Matt se zadíval do země.
,,Nic, '' vydechl.
,,Jen mě vyděsil pes, to je vše." pokusil se o úsměv. Zvířat se sice nebál, ale nebyl si jistý, zda by jej ovčák nechal odejít, pokud by se kluci neobjevili.
Luke se zarazil.
,,Pes? Jaký pes?" zeptal se podezíravě a stáhl se mu žaludek. Matt pokrčil rameny.
,,Vypadal jako německý ovčák, byl menší, myslím, že neměl obojek. Vrčel na mě a utekl, když vás uslyšel. Kde se tady asi vzal?" Byla to spíše řečnická otázka, ale Luke na ni klidně odpověděl:
,,Neměj strach, Matte. Mohla by to být Cassey, fena od mého kamaráda Harryho. Bral ji s sebou na ostrov, když to tady dával do obyvatelného stavu, ale nezdá se mi, že by ji tady zapomněl. Zkusím mu zavolat, třeba chytím alespoň nějaký signál."

Bratři mlčky sledovali, jak jejich kamarád chodí tam a sem a snaží se zachytit signál. Nakonec se mu to podařilo. Slyšeli ho mluvit, ale byl příliš daleko na to, aby rozuměli, co říká. Nicméně když se vrátil, tvářil se ještě nervózněji než předtím a jen vrtěl hlavou:
,,Nechápu to. Harry mě málem obvinil ze lži a křivého obvinění. Navíc jsem Cassey slyšel v pozadí štěkat. Odsud vítr nevane, přátelé. Co se to tu děje?"

Ale na tuto otázku neznal odpověď nikdo z nich...