Vzteklina √

Spolu

Matt se obezřetně rozhlédl, než udělal první krok do sluncem prohřátého písku. Držel se u brány, kryl si záda a bál se udělat krok na volné prostranství. Bylo horko, vzduch se skoro nepohnul a na ostrém slunci mohla teplota dosahovat kolem čtyřiceti stupňů Celsia. Matt nebyl věřící, stejně jako Richard, ale teď se ze všech sil modlil ke všem bohům, o jakých kdy slyšel ve škole, aby nejen jemu, ale také jeho přátelům dopřáli bezpečný návrat domů.
Dospěl ke konci plotu. Před ním spočívala ta nejtěžší část - přeběhnout přes ostrov ničím nekrytý ke vstupním dveřím a do domu, tam se nenechat sežrat a dostat Kate ven, případně si opatřit nějakou zbraň. Adrenalin mu tepal v těle jako zběsilý. Věděl, do jak obrovského rizika jde. Může ztratit úplně vše, včetně svého života.

Když procházel přízemím směrem ke schodům, zarazil se a naslouchal podivným zvukům vycházejícím z pokoje. Trvalo mu jen chvíli, než mu došlo, že je to praskot kostí a měl co dělat, aby se znovu nepozvracel. Zachytil se stěny, aby zahnal slabost, a s baterkou a špičatým klackem v rukou, který našel venku na svou obranu, se vydal vpřed. Nezvyklé šero v domě, které napovídalo poškození elektrického vedení, mu dělalo starosti. Velmi opatrně šlápl na první schod, který pod jeho vahou zapraskal. Tiše zaklel a rozhodl se vyběhnout nahoru. Když už došlapoval na podlahu nahoře, vyběhl proti němu nečekaně pes, který se chystal jej povalit. Mladík se přimáčkl k zábradlí a když už se pes krčil ke skoku, shodil jej kopnutím dolů a sprintoval ke dveřím. Do očí se mu mimovolně vtlačily slzy. Ačkoliv mu bylo jasné, že pes bude v pořádku, uvědomoval si také, že to není první zvíře, kterému ublížil, a štvalo jej to. Před dveřmi do pokoje se zarazil a uvědomil si krutou skutečnost - že dveře byly zatlučené zevnitř.
Přesto opatrně zabouchal na dveře a zkusil zavolat:
,,Kate, otevři prosím, rychle!" Ulevilo se mu, když mu přítelkyně jeho bratra odpověděla, znamenalo to tedy, že je živá a zdravá. Bez úspěchu zalomcoval klikou. Vběhl do vedlejšího pokoje a otevřel okno. Pokoj, kde byla zavřená dívka, postrádal parapet, který se uvolnil po Lukeově pádu. Okno bylo stále otevřené - nacházelo se v takové výšce, kam se psi nedostanou a zajišťovalo dívce přísun čerstvého vzduchu - a z rámu stále viselo lano. Matt dostal nápad.

,,Kate! Hoď mi to lano!" zavolal do sousedního okna. Dívka rychle pochopila, co měl bratr jejího přítele na mysli, vytáhla lano k sobě a pokusila se jej hodit Mattovi. Lano líně a s plesknutím narazilo do zdi domu. Ihned jej zkusila hodit znovu. Se stejným výsledkem.

,,No tak, Kate! Snaž se!" zamumlal si Matt pro sebe. Věděl, že dělá, co je v jejích silách, a tak ji nechtěl ještě více shazovat, nervozita však byla příliš silná. Dívka si lano stočila do kruhu, krátce zavřela oči a vší silou jím mrštila našikmo k vedlejšímu pokoji. Matt se rychle naklonil, div že sám nevypadl z okna, ale podařilo se mu zachytit konec lana dvěma prsty. Rychle si jej přechytil pevněji a šťastně se usmál.

,,Mám to!"

Díky skautské průpravě, kterou dostal, když byl malý, věděl, jak vázat pevné horolezecké uzly. Uvázal si lano kolem pasu a ucítil, jak se mu potí dlaně. Zhluboka se nadechl a zavřel oči. Viděl, jak Luke spadl, a došlo mu, že může velmi snadno skončit stejně. Pevně za lano trhl. Napjalo se, ale nevykazovalo žádné známky chatrnosti.

,,Okey, chlapče, do toho!" řekl si tiše. Kate mezitím odstoupila od okna, v jeho odrazu ale mohl vidět, jak mu drží pěsti. Zhluboka se nadechl a opatrně došlápl nohou na parapet. Ten strašidelně zaskřípal, ale vydržel. Tak, aby jej co nejméně zatěžoval, skočil Matt směrem k druhému oknu a zoufale se oběma rukama chytil rámu, když mu podjely nohy. Praštil se do boku o okenici a s hrůzou si uvědomil, že kope do prostoru a rukama se už dlouho neudrží. Jak tam tak zoufale visel, všiml si, že po oknem stojí několik psů. Neštěkali, nesápali se po stěnách, jen s děsivým klidem čekali, kdy jim jídlo spadne doslova z nebe.

Kate se vrhla k oknu, chytila Matta za tričko na zpocených zádech a snažila se jej vtáhnout do pokoje. Po několika hrůzných sekundách, které se však Mattovi zdály jako nekonečně dlouhé minuty, se mu konečně podařilo opřít se nohou o stěnu domu a nepovedeným kotrmelcem se konečně dostal do pokoje, kde se sice řádně praštil a odřel, ale byl v bezpečí. Zničeně si sedl a opřel se zády o stěnu, aby se uklidnil. Věděl, že měl namále. Kate mu opatrně položila ruku na rameno.

,,Bože, jsi v pořádku?" starala se. Mladík jen beze slova pokývl hlavou. Šok, který zažil, byl tak velký, že mu nějakou chvíli trvalo, než byl schopný vrátit se do reality. Opatrně se postavil a sykl bolestí, jak se ozval ošklivě naražený bok. Opatrně uvolnil uzel od provazu, který měl stále uvázaný kolem pasu a pokusil se o úsměv. Kate mu úsměv oplatila. Nebezpečí zvenčí bylo stále velké, ale už na něj nebyla sama.

Zdravím čtenáře :-)

Tímto se dává na vědomí, že odedneška bude těch několik kapitol, co ještě zbývají do konce knihy, vycházet dvakrát týdně (středa + sobota). Děkuji za pochopení

SimGas