Vzteklina √

Nebezpečí

Luke polohlasně zaklel. Instinkt mu napovídal, že pes stojí za jejich zády, a prudké pohyby a pokus o rychlý úprk tedy neměli smysl. Vrčení se ozvalo znovu. Chlapec se chtěl ohlédnout, ale Matt mu položil ruku na rameno.

,,Ne!" sykl polohlasně.

,Jakmile s ním navážeš oční kontakt a potom jej přerušíš, skočí po tobě. Stůj klidně a žádné prudké pohyby. Zkusíme odsud vycouvat."

Luke se zastyděl. Jako milovník psů toto všechno věděl. Jak mohl být tak neopatrný? Matt velmi pomalu nahmatal na zemi sekeru a její ostří skryl do dlaně: nedbal přitom na bolest a krev, která začala zvolna vytékat z rány, kterou si tím způsobil. Ale právě to se ukázalo jako chyba. Pes hrůzostrašně zavyl a vrhl se vpřed. Chlapci nechali větvě větvemi a rozběhli se k chatě, kličkujíce přitom sem a tam. Tušili, že se za nimi žene smrt. Když se Luke na setinu vteřiny ohlédl, viděl ve světle měsíce, že se za nimi žene tmavý, krátkosrstý pes, tedy zcela jisté jiný než ten, co vyděsil Matta, ačkoliv to byl také ovčák. Jeho zuby se bíle zableskly a znovu táhle zavyl, jako vlk. Matt si uvědomil, že takto se normální pes zcela jistě nechová, ale na úvahy nebyl čas, protože za sebou slyšeli praskat křoví, což znamenalo jediné - k honičce se přidávali další čtyřnozí lovci. Zuřivé poštěkávání se znásobilo a vkradla se do něj dychtivost, touha predátora usmrtit kořist.
Matt se náhle prudce sehnul, popadl hrst písku a hodil jej jednomu z ovčáků, který se už už chystal po něm skočit, přímo do tváře. Pes si okamžitě začal s kňučením a naříkáním  přejíždět tlapami přes oči a ostatní se zarazili, protože nechápali, co se jejich druhovi tak náhle stalo. Toho oba chlapci využili k tomu, aby získali náskok. Zuřivá smečka jim byla zanedlouho opět v patách, Matt s Lukem však za sebou stihli zavřít dveře chaty v posledním okamžiku. Čelisti psů sklaply naprázdno, a tak jen zuřivě štěkali a škrábali na dveře a okna, což jim však kýžený efekt nepřineslo.

Richard vtáhl Matta do pokoje, daleko od vchodových dveří. Luke klopýtal za nimi. Oba chlapci lapali po dechu a byli v šoku, podařilo se jim však ze střetu vyváznout bez zranění. Řádění psů bylo slyšet velmi zřetelně i přes zavřené pokojové dveře, a tak Richard musel křičet, aby jej jeho bratr slyšel:

,,Mattie, jsi v pořádku? Nejste zranění? Co se sakra stalo?" Prudce mladším chlapcem zatřásl. Mattovi se až teď připomněla bolest v pořezané dlani, tiše zasykl a sevřel ruku v pěst, což Richarda vyděsilo ještě víc.

,,Oni tě kousli?" Jeho bratr zavrtěl hlavou. 
,,Ne, poranil jsem se při sekání větví." odpověděl. ,,Kde je Kate?" Richard trhl hlavou k vedlejšímu pokoji.
,,Už spí. Nedal bych ale nic za to, kdyby se probudila. Kolik je tam venku psů, proboha? Podle toho hluku nehodlají jen tak odejít. Kde se tady do háje vzali?"
,,Dveře jsou z pevného dubového dřeva a okna z tvrzeného skla. Strýc na nich nešetřil. Nemějte strach, kluci, dovnitř se ty potvory nedostanou. Řekl bych že, že mají jen hlad. Třeba vyrabují popelnici, co stojí za domem, a odtáhnou." zadoufal Luke, ale při pohledu na Richarda s Mattem si uvědomil, že mu bratři pomalu přestávají věřit, ačkoli se snažili nedat na sobě nic znát. Na okamžik zauvažoval nad tím, že by jim měl říct pravdu, ale nakonec si to rozmyslel a jen se kousl do rtu. To, čeho se tolik obával a co považoval za nemožné, se ukázalo jako realita. Mnohem děsivější, než si kdy dokázal připustit.

Na dřevěné parkety něco vlhce plesklo. Za chvíli znovu a znovu. Matt zaklel. V návalu adrenalinu již podruhé za krátkou chvíli zapomněl na své zranění. Teprve teď poznal, že se sekl hlouběji, než si původně myslel. V ráně mu nepříjemně pulzovala krev. Luke zapomněl na chmury a vydal se ke dveřím.
,,Najdu lékárničku a ošetřím ti to. Ta sekera byla jistě špinavá od kúry a třísek, neměl bys to podceňovat," dodal varovně, když vycítil, že se jeho kamarád chystá protestovat. Energicky se zvedl, rozsvítil na chodbě a otevřel první šuplík velké dřevěné skříně. Bez úspěchu. Zkusil ještě další tři přihrádky, ale marně. Už už chtěl vejít do kuchyně, když mu něco napovědělo, aby se otočil. Předtucha jej nezklamala ani podruhé. Za oknem na konci chodby stála velká popelnice na smíšený odpad. Obvykle ve výhledu ven nijak nevadila, teď však byla situace jiná. Na víku stáli dva pískově zbarvení belgičtí ovčáci a upřeně zírali skrz okno přímo na něj. Mladíkovi přejel mráz po zádech. Jako zhypnotizovaný se díval na oba psy, kteří mu pohled opláceli s dychtivostí a vyplazenými jazyky.
Co tady ksakru chtějí? Kde se tady vzali? Proč neodejdou? Lukeovi se sevřel žaludek. Místo hledání obvazu trávil čas kontrolováním oken a dveří, jestli jsou dostatečně zamčené. Začal mít strach.
Trvalo více než dvacet minut, než se s obvazy vrátil ke svým přátelům a Matta ošetřil. Té noci spali všichni v jednom pokoji - Richard s Kate na posteli, Matt s Lukeem na zemi.

Všichni tři chlapci se jen tiše modlili a naivně doufali, že je to celé jen sen a výplod jejich vyděšených myšlenek. Přáli si jediné.

Klidnou dovolenou a hlavně bezpečný návrat domů ...

Opět po týdnu další část 🙂 děkuji všem za ohlasy 😍