Nedostupné Zboží

Nineteen*

Čtvrtek

"Bože, nechápu, jak někdo mohl vymyslet, že nám dá na poslední hodinu zrovna matiku" postěžovala si Liss a já se tomu jen musela zasmát. "Tak tu poslední hodinu už snad nějak přežijeme" pousmála jsem se na ni povzbudivě a ona jen přikývla. "A co vůbec dneska? Můžeme něco podniknout, když zítra z ničeho nepíšeme." "Jo, to můžeme" odpověděla jsem a Liss se rozzářily oči. "Jo, tak třeba můžeme..." "Vlastně nemůžeme, Liss fakt mě to mrzí, ale teď mi došlo, že jdu s rodiči na tu večeři, kvůli naší firmě." "Ty se mi snad zdáš Harienová" řekla naštvaně Liss a já si jen povzdechla. Opravdu mě to mrzelo, není nic lepšího, než trávit s mou nejlepší kamarádkou čas, ale kdybych nešla s rodiči na tu pracovní večeři, tak bych už se svojí kamarádkou nejspíš nešla ven nikdy, jelikož by mě rodiče zabili, takže radši ten jeden večer přeci jen přežiju. Z mých myšlenek mě vytrhne Liss "pojď prosím tě nebo zase přijdeme pozdě, neboj se, vynahradíš mi to jindy" mrkla na mě a vydaly jsme se do třídy na poslední hodinu.

"Sofii" uslyšela jsem hlas své mamky z kuchyně, tak jsem se zvedla z postele a šla se podívat za ní. Uviděla jsem taťku, jak se objímá s mamkou. "Ahoj zlatíčko, chyběla si mi." "Ahoj tati" hned jsem se rozběhla ho taky obejmout. "Jak ses měl v Paříži?" "Skvěle, obchod mi vyšel dobře, ale teď už jsem rád, že jsem doma s vámi" usmál se na mě upřímně "říkala ti mamka o dnešní večeři?" "Říkala, za chvíli se začnu chystat" donutila jsem se usmát, i když se mi vůbec nikam nechtělo a nejradši bych zůstala ve své posteli celý den. "Dobře, máme tam být v 7, takže bude stačit když vyjedeme o půl 7." "Fajn" odkývala jsem a odešla zpátky do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a chvíli jen tak ležela. Nic se mi nechtělo, ale musela jsem se donutit vstát z postele a začít se chystat. Bylo něco kolem páté hodiny, takže jsem měla hodně času na přípravu, což bylo jedině dobře.

Už jsem byla umytá, nalíčená a jediné, co mi zbývalo byly vlasy a ještě vybrat šaty. S ručníkem obmotaným kolem pasu jsem došla k zrcadlu ve své koupelně a podívala se na své vlasy. Měla jsem je volně spadené po zádech a napadlo mě, že si dneska udělám drdol. Vzala jsem si gumičku a pár pinetek a přišpendlila si vlasy do nadýchaného drdolu. Pár vlásků jsem si nechala volně a šla jsem směrem ke své šatně, kterou jsem otevřela a hned mě praštily do očí světle růžové šaty které mi mamka přivezla z Paříže. U dekoltu byly obsypané kamínky. Vzala jsem si je do rukou, k nim jsem ještě vzala psaníčko s kamínky a třpytivé boty na podpatku. Vše jsem si položila na postel a konečně se převlékla do těch nádherných šatů. Seděly mi skvěle a byly jedním z důvodů, proč jsem se začala těšit na tu večeři. Aspoň budou mít premiéru, byl by hřích nejít nikam v tak krásných šatech. Zkontrolovala jsem mobil, na kterém se ukazoval čas 18:21. Naházela jsem si všechny potřebné věci do psaníčka a vyšla jsem ze svého pokoje směrem dolů. Mamka s taťkou už vypadali, že jsou taky připraveni. "Tak můžeme?" Kývla jsem na znak, že ano, vyšla jsem z domu k našemu autu a mí rodiče mě následovali. Když taťka zkontroloval, že je zamčený dům i brána, nasedl do auta a hned jsme vyjeli. Mohli jsme jet nějakých dvacet minut. Když auto zastavilo, zvedla jsem hlavu, abych se podívala, zda už jsme na místě a podle krásného, velkého domů jsem usoudila, že už jsme dorazili. Vystoupila jsem z auta a ihned měla po boku své rodiče. Kráčeli jsme vyznačenou uličkou, obloženou kameny až směrem k domu. Když už jsme stáli před dveřmi toho nádherného domu, taťka zazvonil na zvonek a nemuseli jsme moc dlouho čekat na odezvu. "Zdravím, ráda vás zase vidím" řekla žena, která stála ve dveřích. Byla moc krásná, měla dlouhé, husté, hnědé vlasy a její zelené oči jí rámovaly tmavě černé řasy. Byla hubená a na sobě měla obepnuté černé šaty. "Taky vás s manželkou rádi vidíme" odpověděl můj taťka a potřásl si s tou ženou rukou. "Tohle je má jediná dcera Sofii." Ta žena se na mě zářivě usmála a podala ke mně svou ruku "Já jsem Jasmine, moc ráda tě poznávám, jsi krásná po mamince." Její slova mě zahřály u srdce. Jasmine ukázala ať jdeme dále a vedla nás dlouho chodbou směrem do jídelny. Měli to doma moc hezké, vše bylo laděno do bílo černé, podlaha byla čistě bílá a leskla se, jakoby po ní v životě nikdo nešel. Než jsme došli do kuchyně, tak jsme cestou prošli kolem schodů, které vedly do druhého patra. Všechno bylo tak okouzlující. "Tak se zase vidíme Darrene" ozval se za našimi zády nějaký hlas, který oslovoval mého otce, když už jsme se nacházeli v jídelně. "Ano, děkujeme za pozvání Jacku." Jacku? Jsem blázen nebo můj otec opravdu řekl Jacku? Prudce jsem se otočila a před očima se mi zjevil muž ve věku asi 40 let. Měl tmavé vlasy, hnědé oči a na sobě měl černý oblek, který mu skvěle padl. Musela jsem nad svou hloupostí pokroutit hlavou, přece jen Jack není tak neobvyklé jméno, ale i tak, když můj taťka vyslovil jméno "Jack", mi v hlavě vyskočila jen jedna osoba. Když si mezi sebou všichni podali ruce, padla řada na mě. Muž, jehož jméno bylo Jack se na mě podíval a lehce se usmál "ty budeš pravděpodobně Sofii" vyzdvihl mou ruku do té své a lehce ji políbil, stejně, jako to udělal u mé mamky. Když jsme se všichni usadili, Jasmine začala roznášet jídlo.

"Bylo to výborné, děkuji moc, půjdu vám pomoct umýt nádobí." "V žádném případě Sofii, já to potom uklidím" protestovala Jasmine a já si jen povzdychla. Opravdu jsem ji chtěla pomoct, přeci jen toho nádobí bylo hodně. "Tak vám to pomůžu aspoň odnést do kuchyně" dále jsem protestovala. "Dobře, to bys byla moc hodná" usmála se na mě tím širokým, upřímným úsměvem a já začala brát talíře ze stolu. "To už by mělo být všechno, děkuji za pomoc, jdi si sednout a já ještě nachystám poháry." Hned, co větu dořekla se domem rozezněl zvonek. "Omluv mě, půjdu otevřít" naposledy se usmála a odkráčela směrem ke dveřím. Rozhodla jsem se, že Jasmine pomůžu i s těmi poháry, určitě by byla proti, ale přece nemůže vše dělat sama. Intuitivně jsem otevřela skříňku, ve které by mohly být vhodné misky na poháry a vyndala jsem pět misek. Došla jsem k lednici a začala vytahovat ovoce, šlehačku a další potřebné věci na pohár. "Panebože, co se ti stalo" uslyšela jsem od domovních dveří vystrašený hlas, který patřil Jasmine. "Mami, jsem v pořádku, byl jsem na tréninku." Při tom hlase jsem musela popadat dech. Byl to opravdu ten hlas, jeho hlas? "Vím moc dobře, že jsi byl na tréninku, ale to neznamená, že musíš mít naprosto zřízený obličej." "Mami, je to box, já myslel, že už sis zvykla" pronesl ten chraplavý hlas. "Na tohle si nezvyknu nikdy" odpověděla Jasmine už trochu klidnějším hlasem. "Jsou u nás Harienovi na večeři, jak jsem ti říkala, ale už jsme pojedli, tak ti doufám nevadí, že budeš jíst sám." "Nemám hlad mami, ale na chvíli si s vámi sednu." Při těchto slovech má nervozita stoupala a já nemohla uvěřit, že je to opravdu on. Ještě asi před půl hodinou, když se nám představovala Jasmine a potom Jack bych řekla, že jsem blázen, když jsem byla zaskočená, že manžel od Jasmine se jmenuje Jack, ale teď to dává smysl. Má jméno po jeho otci. Blížící kroky směrem do kuchyně mě vyrušily a tak jsem dále pokračovala v přípravě pohárů. "Sofii, jsi moc hodná, ale nesluší se, aby návštěva něco připravovala, přišel můj syn, tak si běž sednout, ty poháry už dodělám" mrkla na mě přátelsky a já byla v pasti. Celý večer byl překvapivě skvělý, byla to snad první obchodní večeře, která mě nenudila k smrti a teď ke konci se to muselo takhle pokazit. S poraženeckým úsměvem jsem šla směrem do jídelny a když jsem vešla, spatřila jsem ho. "Ahoj" řekla jsem bez jakýchkoliv emocí, protože po tom, co se mi vyhýbal na chodbě, jsem neměla zrovna dvakrát chuť s ním mluvit. Když se naše oči střetly, nevypadalo, že by byl překvapený. Měl kolem pravého oka velký monokl, který už nabíral svou barvu a já se při tom trošku zděsila. Šla jsem se posadit zpět na své místo, které bylo bohužel vedle něj."Ahoj Sofii" odpověděl mi se stejným nezájmem, jako já. "Vy se znáte?" Položil otázku jeho otec a nadzdvihl své obočí. "Ano, chodíme spolu do školy" odpověděla jsem stručně, protože on vypadal, že se k odpovědi v blízké době nechystá. Tohle téma se nějak zamluvilo a naši rodiče dále pokračovali ve své konverzaci po chvilce už i s Jasmine, která každému přinesla pohár plný ovoce a zmrzliny. Bylo to zvláštní až nepříjemné, kvůli ticha, které mezi námi panovalo. Přes to všechno jsem si nemohla nevšimnout své mamky, která mě skenovala pohledem. Vlastně ona Jacka už viděla, nejdřív když byl u nás mi pomoct s úkolem a potom když mě přivezl ten večer domů. Možná proto nebyl překvapený, když mě tady viděl. Z mých myšlenek mě vytrhl hlas Jasmine "Jacku, nechceš jít provést Sofii trošičku po domě, ať se tady s námi nenudíte?" Bože, jen to ne, řekla jsem si v duchu a doufala, že on taky bude proti a nechá mě tady v klidu sedět. "Jistě" pronesl a začal se zvedat od stolu. Tak tohle je snad zlý sen.

Je tady další taková delší část, tak doufám, že se vám bude líbit a chtěla bych vás poprosit, abyste psali více vaše dojmy z příběhu, jak kladné, tak i klidně co bych mohla změnit nebo vylepšit, budu ráda za každý komentář. ♥