Nedostupné Zboží

Seven*

Otevřela jsem oči a se škubnutím se posadila do sedu. "Šššš" chytla mě svalnatá ruka a lehce mě opět položila do postele. "Jak dlouho jsem spala?" Položila jsem první otázku, která mi lomcovala v hlavě. "Noo, je 12 hodin" řekl s úplným nezájmem, že bychom měli být ve škole  a pousmál se. "12 hodin? Zbláznil ses? Musím do školy!" Začala jsem vyšilovat a hledat svou bundu. "No takhle nikam nepůjdeš" postavil se mi do cesty a bránil mi pokračovat v hledání mé bundy. "Určitě jsi unavená, máš hlad a v tomhle stavu by jsi stejně moc daleko nedošla" ukázal na mou nohu, na které byla modřina. "Je to jen modřina" překroutila jsem očima. "No, kdybych tě nechytl včas, tak to mohlo být něco víc" podotkl vystrašeně a já už radši mlčela. "Co chceš na snídani?" "Ehmm, nevím, to je jedno." 

Po chvíli přišel s palačinkami na talíři a k tomu měl na tácku nuttelu, marmeládu, javorový sirup, no zkrátka vše, na co jsem si vzpomněla. Mile jsem poděkovala a pustila se do jídla. Jakmile jsem dojídala poslední palačinku, tak se Jack hrozně rozesmál. "Co je?" Začala jsem se smát taky a nechápala celou situaci. "Nic" smál se dál a přes zadržovaný smích pokračoval "Já jen, že jsem nečekal, že to celé sníš, no, prostě bych to do tebe neřekl" stále vysmátý mi vysvětlil důvod jeho záchvatu smíchu a já se začala červenat. "Byla to normální porce" začala jsem se obhajovat a on se smál čím dal tím víc. Když už se smál asi 5 minut a mně to lezlo na nervy, tak jsem si prostě lehla a zachumlala se pod peřinu. On si toho všiml, a tak mě začal provokovat a odkrývat, jen abych prostě neměla pohodlí. Naštváním jsem si nahlas mlaskla a přitáhla si peřinu víc k sobě, jenže on měl větší sílu a peřina byla během sekundy zase celá jeho. Nevím proč to dělal, jednoduše ho asi bavilo mě provokovat a výborně se mu to dařilo. "Pustíme si nějaký film" zeptal se mě a já po chvilce váhání přikývla. "Jaký chceš" zeptal se zvídavě a já pokrčila rameny, takže šel něco vybrat sám. Nakonec tam pustil nějaký film, který jsem vůbec neznala, ale byl skvělý, celý film jsem se musela smát. Když film skončil chvíli jsme ještě jen tak leželi a po zjištění kolik je hodin jsem uvážila, že budu muset jít domů. Šel mě vyprovodit před jeho barák a zeptal se jestli vím, jak se dostanu domů. Chvíli jsem se rozmýšlela a když jsem stále neodpovídala, pochopil, že vůbec netuším v jaké části města jsem. Pousmál se a nabídl mi, že mě domů odveze, za což jsem byla upřímně docela ráda. Když už jsme seděli v autě, tak ho nastartoval a auto se prudce rozjelo, ale k mému překvapení jsme za chvíli byli u mě doma. "Děkuji za odvoz" usmála jsem se mile a chystala se vystoupit z auta, ale jeho pevná paže mě zastavila. "Počkej, Sofii, ehmm, jen chci, abys věděla, že jsem moc rád, že se dokážeme normálně bavit" usmál se sladce z čehož se mi málem podlomily kolena, "jo, to já taky." Naposledy  jsem se usmála a zabouchla dveře od jeho auta.