Nedostupné Zboží

Twenty three*

Sofiin pohled

Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem zaskočená, ale milým způsobem. Nechtěla jsem, aby přestával, tuhle chvíli jsem si plně užívala a i když jsem si namlouvala, že ho nesnáším, opak byl pravdou. Nemůžu říct, jak dlouho jsme tam jen tak stáli, on mě mačkal na dveře a dravě si hrál s mými rty a já se nechala. Úplně jsem se mu poddala a můžu říct, že v té chvíli bych mu asi dovolila úplně vše. "Jsi tak krásná" přitiskl si mě k němu ještě víc, pokud to ještě víc vůbec šlo. Jel s svými polibky od mých rtů, k bradě až sjel ke klíční kosti a trošku víc se sklonil. Svými dlaněmi byl u jamky mých kolen a než jsem stihla pochopit, o co se snaží, tak mě vyhoupl nahoru. Teď jsem byla konečně stejně vysoká jak on, možná i trošičku vyšší. Nohy jsem měla obmotané kolem jeho boků a mé záda byly stále natlačené na dveřích jeho pokoje. Když se po chvilce odtrhl od mých rtů sjel k mému krku, na který nejdřív pokládal jemné polibky, které pomalu přecházely do dravých, silných, ale mně to absolutně nevadilo. Tahala jsem ho za jeho tmavé vlasy a užívala si to, což poznal i on, když jsem vzdechla jeho jméno. "Jacku."
"Ani nevíš, jak krásný je to zvuk, slyšet mé jméno, vycházet z tvých úst."
Usmál se na mě a kdyby mě teď nedržel ve vzduchu, tak by se mi nejspíš podlomily kolena. Po chvilce jsem ucítila, jak se se mnou vydal směrem k posteli a za chvíli už jsem ležela pod ním. Nadlehčoval se nade mnou, aby na mně neležel celou svou vahou a díval se mi do očí. Začal mi ukazováčkem hladit nejdřív čelo, potom sjel směrem k očím, přes nos až k mým rtům. "Jsi dokonalá, víš to?" Koukl na mě a já v tu chvíli nemohla najít žádnou odpověď na jeho otázku, tak jsem jen pokroutila hlavou na nesouhlas. "Nemáš jedinou chybičku" dále na mě koukal s úžasem v očích.
"Můžu se tě na něco zeptat?" 
"Hm?"
"Proč ses tam schovávala nahoře v té ložnici a nebyla dole se svými kamarády?"
"Nebavilo mě to tam, chtěla jsem jít domů, ale kdybych tak udělala a Liss by na to přišla, tak mě nejspíš zabije."
"To je celý důvod?" povytáhl obočí.
"Noo, ne tak úplně" zašklebila jsem se "nechtěla jsem tě potkat a tak trochu se ti vyhýbala" sklopila jsem pohled, protože jsem se trošku styděla. Jsem hrozná, tuhle krásnou chvilku jsem zničila navždy.
"Haa, ja to věděl" začal se smát.
"Cože?" řekla jsem zmateně, čekala jsem že bude naštvaný, bude nadávat, klidně i házet věcmi, to poslední co by mě napadlo bylo, že se mi začne smát.
"Je to roztomilé já přesně vím, proč ses mi vyhýbala. Nechtěla sis přiznat, že se ti líbím a když si mě viděla, tak to jen zhoršovalo, takže ses mi prostě vyhýbala." Znovu se začal tak pitomě smát, jakoby mu někdo oznámil, že se stal novým prezidentem.
"T- to není pravda" vykoktala jsem ze sebe a musela jsem připomínat přezrálé rajče.
"Ale Sofii, lžeš sama sobě." Řekl sebevědomě a já v tu chvíli měla chuť ho dravě políbit a už nikdy nepustit.
"To teda ne, pěkně se pleteš."
"Když se teda tak pletu, tak proč tady se mnou ležíš? Proč se ti líbí když dělám tohle a tohle..." Dával mi jemné polibky na celý krk a ja se pevně kousala do rtu, abych nevzdychla, protože pravda byla taková, že se mi to líbilo až moc.
"Nelíbí" znovu jsem namítla jako největší hrdinka a on se nepřestával smát.
"Když říkáš, tak na to půjdeme jinak" řekl lišácky a já nechápala, co tím myslí, ale po chvilce jsem to moc dobře pochopila.
"Jacku, Jacku prosím přestaň" začala jsem pištět a do toho se smát jak praštěná, když mě začal lechat po celém těle.
"Až přiznáš, že se ti líbím" navrhl šibalsky a já hrdě pokroutila hlavou "Nikdy"
"Tak paličatá" usmál se nad tím a po chvili mě zase začal lechtat. Házela jsem sebou ze strany na stranu, ale to mi bylo houby platne, jelikož on byl minimálně dvakrát silnější než já.
"Fajn, dobře vyhrál si, hlavně přestaň" zapištěla jsem se smíchem stále udýchaná z toho jak jsem sebou šila.
"Takžee?" povytáhl na mě obočí a čekal na slova, které chtěl tak moc slyšet.
"Líbíš se mi" zabrblala jsem si potichoučku pro sebe a on se na mě na oko zamračil.
"Co si říkala?"
"Že se mi líbíš" řekla jsem už tak, aby to mohl slyšet, ale moc hlasité to taky nebylo.
"Promiň, ale já tě vůbec neslyším" namítl mi a ja si povzdychla.
"Že se mi líbíš" zakřičela jsem na něj a on se začal usmívat od ucha k uchu.
"Doufám, že jsi spokojený, protože počtvrté to opakovat opravdu nebudu." sdělila jsem mu nepříjemným hlasem.
On se bez zbytečných slov ke mně nahl a spojil naše rty do dlouhého něžného polibku. "Teď už ano" usmál se na mě a přitáhl si mě do objetí.
"Kolik je hodin?"
"Sofii Harien, musíš kazit každou krásnou chvilku, kterou spolu prožíváme?" Já jsem se na to jen usmála a pokrčila rameny.
"Bože, tobě bych odpustil s tímhle pohledem snad úplně cokoliv" vydechl zamyšleně a ja se nad jeho slovy musela pousmát.
"Kolik je teda těch hodin?" Vrátila jsem se zpět k tématu.
"Bože, to nemyslíš vážně, je půl dvanácté, zítra je sobota a nikam nespěcháš, takže klídek, protože i kdybys někam spěchala, tak tě nikam nepustím."
"A- ale ja mám být ve dvanáct doma a rodiče budou šílet strachy pokud přijdu pozdě a odtud to pěšky nestihnu a..." Začala jsem panikařit.
"Sofii, klid prosim tě, domů tě hodím autem, budeš tam přesně ve dvanáct, teď tady ještě chvíli se mnou lež a nic neřeš prosím."
Nechapu to, byl u všeho tak klidný a nemělo cenu mu odporovat, navíc par problémů mi za tu dobu stravenou s ním nevadí.
"Ale taky je tu jiná možnost" probleskly mu v očích jiskřičky "taky by si mohl napsat rodičům, že budeš spát u Liss a měli bychom celý večer pro sebe." mrkl na mě a ve svých rukách mačkal mé boky.
"Nebudu s tebou spát." odpověděla jsem bez jakékoliv emoce a trošku se od něj odtáhla. Čekala jsem, že po tomhle se mi vysměje, vykašle se na mě dokonce bych i čekala, že na mě začne křičet, ale říct, že mě překvapil bylo v tu chvíli slabé slovo. Nezačal se mi smát, nevykašlal se na mě a dokonce nedošel na řadu ani křik.
"Sofii, to mi vubec nevadí, užívám si s tebou každou chvíli, co jsem s tebou alespoň v jedné místnosti, ke štěstí by mi snad stačilo se jen na tebe dívat."
"Fajn" vymkla jsem se z jeho objetí "od téhle chvíle se na sebe budeme jen dívat." Snažila jsem se být vážná, ale i přesto mi cukaly koutky rtů.
"Tak to zase nee." namítl a hned na to si mě přitáhl zpátky do objetí.
Tentokrát jsem to byla já, kdo přerušil náš oční kontakt a políbila jsem ho. "Nechci nic namítat, sama víš, že bych si tě tady klidně nechal celou noc, ale pokud chceš stihnout být do dvanácti doma, tak bychom měli vyjet."
Naposledy jsem ho políbila a potom jsem se zvedla z jeho postele, vzala si svou kabelku a s ním v patách jsem se vydala směrem ven z domu. Po chvíli už jsme seděli v autě před mým domem. "Co jsem říkal? Máš ještě čtyři dlouhé minuty, které bychom měli využít." začal se ke mně naklánět "Odemykání brány a dveří taky něco trvá." Mrkla jsem na něj a chystala se sáhnout na kliku, ale jeho silná paže mi v tom zabránila. "Jsi si vědoma, že bez pusy stejně neodejdeš?" Protočila jsem nad nim oči a naklonila se směrem k němu. Naše rty se spojily a ja si v tu chvíli přála zastavit čas. "Už jsem propuštěna?" zeptala jsem se a on se zamyslel. Vystoupil z auta, které následně obešel a otevřel mi dveře. "Nenaštval ses jako minule, že ne?"
"Neboj, teď už mě od sebe neodženeš" mrkl na mě a já si stoupla na špičky, abych mu mohla dát pusu na rozloučenou. Když jsem si náš polibek tak užívala, odtáhl se ode mě. "Už máš jen minutu, pospěš si." Přetočila jsem nad ním očima a dala mu opravdu poslední pusu na tvář. "Dobrou noc" zakřičel na mě když už jsem se pomalým během blížila k hlavní bráně. Potom jsem otevřela i hlavní, domovní dveře a když jsem vstoupila, uslyšela jsem hlas svého naštvaného otce, který se rozléhal po celém domu. "Ten hajzl nás připravil o pět miliónů korun, ja věděl, že to nebude jen tak."

Tenhle díl pro mě byl neuvěřitelně těžký, psala jsem ho celkem tři dny s tím, že jsem vždycky napsala par vět a vubec mě nenapadaly vhodné slova, proto jsem ráda, že jsem to nějak zvládla, snad se vám tahle část bude líbit. ❤️