Eighteen*

6.5K 208 8
                                    

Úterý

"Aaaaaaa" zařvala jsem po celém pokoji naštvaně, když mě probudil mně známý, otravný zvuk. Koukla jsem se na mobil, který ukazoval, že je půl sedmé. Asi po deseti minutách jsem se teda donutila vyhrabat se z postele a zamířila jsem si to rovnou do koupelny. Umyla jsem si obličej a vyčistila si zuby. Potom jsem se přemístila ke svému stolečku s líčením a rychle jsem se jemně nalíčila. Pro dnešek jsem se rozhodla si vzít bílý rolák, černé džíny a protože je venku zima, tak k tomu béžový kabátek. Do ruky už jsem jen popadla černý kožený batoh a běžela po schodech. Hned jsem ucítila vůni lívanců a když jsem došla do kuchyně, tak jsem se přesvědčila o tom, že jsem měla pravdu. Na mém místě u jídelního stolu už byl připravený talíř a na něm lívance. Mamka stála u plotny a dodělávala poslední lívance. "Dobré ráno" pozdravila jsem mamku a ihned si usedla na své místo a pustila se do snídaně. "Dobré ráno, zlatíčko" odpověděla mi s úsměvem a pokračovala ve své větě "ve čtvrtek přijede otec, pamatuješ si na toho obchodníka, který je naší konkurencí a stále se nemohl s tvým tatínkem domluvit ohledně obchodování a léta se nesnášejí?" Zeptala se mě a já jen přikývla na znamení, že pamatuji. Konkrétně pouze vím, že je to nějaký muž, s kterým má taťka neshody kvůli práce. "Tak k němu a jeho rodině jdeme ještě ve čtvrtek na večeři." Oznámila mi s úsměvem a já si jen povzdechla. Mamka ví, jak tyhle obchodní večeře a podobně nesnáším, proto se mě snažila povzbudit "můžeš si vzít své nové šaty" mrkla na mě povzbudivě a já bych málem zapomněla "děkuji moc, jsou nádherné mami." Upřímně jsem se usmála, zvedla se od stolu, protože už jsem dojedla svou snídani a šla odnést talíř do myčky. "Děkuji mami, bylo to skvělé." "Sofii, promiň, úplně mi to vypadlo, ale dneska tě nemůžu odvést do školy, mám ještě nějaké zařizování" podívala se na mě mamka lítostivým pohledem. "Nevadí, budu si muset pospíšit, ale aspoň se projdu, snad to stihnu" pokrčila jsem rameny ať se netrápí a dala jí letmou pusu na tvář. "Tak ahoj, uvidíme se po škole." "Ahoj zlatíčko" uslyšela jsem ještě před tím, než jsem zabouchla dveře. Páni, dneska je opravdu docela zima. Do školy jsem šla klasicky něco kolem patnácti minut a když jsem se ocitla na parkovišti školy, nikdo už tam nebyl překvapivě, ještě aby jo, když bylo za dvě minuty osm. Otevřela jsem dveře od školy a rychlým krokem šla do třídy. Když už jsem byla skoro u třídy, ve které jsem měla hodinu, do někoho jsem tvrdě narazila. Silné paže mě zachytily jen kousek nad zemí a já jsem nestihla ani nic říct. "Promiň" řekl bez veškerého citu a než jsem se stihla vzpamatovat, už tam nebyl. Vážně to byl ten stejný člověk, který se ke mně choval tak hezky, celý včerejší večer mě zahrnoval lichotkami a teď se na mě skoro ani nebyl schopný podívat. Byla jsem z toho zaskočená, ale musela jsem se co nejdřív dostat do třídy. Už bylo 8:03 a já prudce zatáhla za kliku "pardon, moc se omlouvám pane učiteli" rychle jsem se omluvila a ihned zaplula do lavice za Liss. Učitel dál pokračoval ve svém nudném výkladu a já se snažila nějak neupoutávat pozornost, už tak jsem přišla pozdě, ale Liss mi to dělala těžší. "Kde jsi byla včera?" Začala se mě vyptávat a já jen ukázala prstem na pusu na znamení ať je potichu "potom ti to řeknu." Zbytek hodiny jsme byly potichu a jakmile zazvonilo, vydala jsem se směrem ze třídy po boku s Liss. "Tak povídej, kde jsi byla a proč si mi neodpověděla na žádné smsky" ptala se mě naléhavě a mně až teď došlo, že jsem měla celou dobu letový režim, dělám to docela často, abych měla klid od reality. "Promiň Liss, měla jsem letový režim." "Bože, ten tvůj letový režim mě jednou zabije" řekla už ne tak vážně jako před chvílí "a co jsi vlastně dělala celý den?" "Ehm, něco ti řeknu, ale nevyšiluj a hlavně to nikomu neříkej, dobře?" "Sofii?" Řekla nejistě a já se pustila do mého vysvětlování. "Poslední dobou mě dost otravuje Jack a..." "Jack jako ten Jack?" Zajásala a já až nedokázala pochopit důvod, proč se tak raduje. "Ano Liss, bohužel ten Jack, necháš mě ti to říct nebo?" "Už mlčím, pokračuj pokračuj" řekla natěšeně a pobídla mě ať pokračuji. "Dobře, tak teda poslední dobou mě dost otravuje Jack, chodí se mnou na oběd a řekla bych, že to nějak začalo na té párty, kam si mě přinutila jít, takže je to vlastně docela tvá vina, ale zpět k tématu. Na té párty jsem se šla projít na zahradu, protože mě to tam nebavilo a on šel za mnou, chvíli jsme si povídali a potom to vypadalo, že se políbíme." Liss se tak tak držela, aby nezačala pištět a nechala mě pokračovat. "No, jenže potom k ničemu nedošlo a já byla zmatená, potom mi nabídl, že spolu můžeme pracovat na tom mém projektu a já byla docela ráda, protože sama bych to asi opravdu nezvládla" vysvětlila jsem kamarádce. Abych to ujasnila, Liss byla ve druhé skupině, takže vůbec nevěděla, že jsem ten projekt prezentovala s Jackem. "No, takže Jack za mnou v sobotu přišel a dělali jsme na tom projektu,měli jsme to docela rychle a protože mi pomohl, bylo mi blbé ho hned vyhodit, tak jsem mu nabídla, že udělám něco na jídlo a podíváme se na film. Já u filmu usnula a ho to asi nebavilo, takže předpokládám, že odešel hned na začátku, co jsem usnula. V pondělí jsem měla dost špatný den a ještě k tomu mě Stickings vyvolal jako první, abych odprezentovala svůj projekt a já byla dost v pasti, ale Jack se toho ujal a začal všechno prezentovat za mě, takže to nakonec dopadlo dobře a máme jedničky. Když ta hodina skončila tak jsem vyšla ze třídy a on mi byl pořád v patách. Zkráceně to skončilo tak, že mě vyhecoval, abych mu kývla, že s ním půjdu na jedno rande a potom už mi dá pokoj. Takže mě včera vyzvedl v šest svým autem a vezl mě někam do neznáma. Když jsme vystoupili z auta bylo to tam nádherné, byl tam zahradní dům a všude byly svíčky. Jen jsme si povídali a jedli jsme nějaké dobroty, které tam připravil. Potom mě odvezl domů a všechno, ač si to nerada přiznávám bylo hrozně hezké, jenže potom jsem to asi pokazila" dořekla jsem svůj vyčerpávající monolog. "Sofii Harien, co že jsi to provedla?" Moje kamarádka moc neuměla držet své emoce, jestli jste si ještě nevšimli. "Noo, když jsme vystoupili z auta, tak ze mě z ničeho nic vypadlo jestli už mi dá pokoj." "Panebože, to jsi neudělala" zakřičela na mě kamarádka přes celou chodbu dost dramaticky. "Hele, Liss, nedělejme z toho drama, je to Jack, ten se jen tak nezmění, je dobře, že jsem to řekla." "Kdyby se nezměnil, tak mi vysvětli, proč na té party v pátek tak vyšiloval a běžel přes celé město kolem jedné hodiny ráno za Joshuou jen proto, aby si s ním vyměnil téma, ať na projektu můžete pracovat spolu" vychrlila ze sebe má kamarádka všechny informace a čekala na moji reakci. Já jsem jen nevěřícně zírala, div že mi pusa neupadla. "Proč si mi to neřekla?" Zeptala jsem se stále překvapená tím, co mi před chvílí řekla. "Protože si, má nejlepší kamarádko, měla vypnutý mobil" zdůraznila slovo nejlepší kamarádko a ironicky se usmála. "Promiň Liss, už jsem ti řekla, že se omlouvám." "Dělám si srandu prosím tě, chtěla si mi ještě něco říct?" "No, jo vlastně dneska, jak jsem přišla pozdě, tak to bylo kvůli tomu, že jsme se srazili na chodbě. Já jsem pospíchala do třídy a omylem jsme do sebe narazili, on mě rychle chytl, jen se mi omluvil a hned byl pryč, jako bych mu byla totálně ukradená." "A ty se divíš, Sofii? Vždyť jsi mu jasně řekla, ať tě nechá na pokoji" konstatovala má kamarádka a já musela uznat, že má pravdu. "Asi nedivím, ale je mi to jedno, nehodlám to řešit." S těmihle slovy jsme se vydaly do učebny chemie na další hodinu.



Když je ten pátek, tak tady máte kapitolku pro radost. ♥

Nedostupné ZbožíKde žijí příběhy. Začni objevovat