Fifteen*

7.5K 248 12
                                    

Když jsme seděli na obědě, tak to muselo vypadat fakt vtipně. Já jsem znechuceně šťourala v talíři a jen jsem čekala, kdy na mě vyskočí nějaká moucha, protože tohle bylo to jediné, co se dalo u tohohle hnusu očekávat. Ale Jack vypadal, že si to náramně užívá. Sledoval můj každý pohyb a já jen čekala, kdy vyprskne smíchy a upřímně ? Začalo to připadat vtipné i mně. Už jsem to nevydržela a nepříjemně řekla "Co je?" "Páni, tady má někdo asi špatný den" zasmál se Jack a nepřestával na mě civět. "Ne, jen mi vadí, když se na mě někdo dívá, jakoby mě chtěl sníst." Ohradila jsem se a sklopila pohled zpátky k tomu "jídlu". "Tak promiň" řekl už ne tak vesele "prostě si nemůžu pomoct, jak jsi nádherná." Zvedla jsem hlavu od talíře a podívala se na něj se zvednutým obočím. "Jak originální" nahodila jsem ironický úsměv a zvedla se se svým tácem s tím, že ho jdu odnést. Jack se zvedl hned po mně a kráčel si to s tácem hned za mnou. "Možná to není originální, ale je to pravda." "Jo a vsadím se, že tohle říkáš každé druhé holce na potkání." "Proč si tohle myslíš?" "Každý si to myslí." Položila jsem tác na pult a odešla z jídelny. Jack šel stále za mnou. "Líbilo se ti, co jsem řekl, mám pravdu, že?" Věděla jsem, že se směje tím jeho lišáckým úsměvem a to jsem k němu byla otočena zády. "Ani trošku." Začala jsem přímo zuřit, to jaké má vysoké sebevědomí mě pomalu, ale jistě dohání k šílenství. "No tak, přiznej si to." "Nemám si co přiznávat, chápeš, to je ten problém." "Fajn, půjdeme na jedno rande a když se ti to nebude líbit, tak už tě otravovat nebudu, platí?" "Ani náhodou." "Proč, bojíš se, že by ses do mě zamilovala?" Začal se zase smát tím jeho ďábelským a zároveň tak krásným úsměvem. "Tak to tě můžu upozornit, že rozhodně nehrozí." Začala jsem se smát tentokrát já. "Tak když to teda nehrozí, tak proč teda někam nezajdeme?" "Fajn." snažila jsem se hrát nezájem. "Vážně?" řekl s větším nadšením, než jsem očekávala "Vážně" potvrdila jsem s ďábělským výrazem.



Dneska kratší část, omlouvám se, teď na konci školního roku absolutně nestíhám, znáte to, dohánění posledních známek, ale budu se snažit, aby teď vycházely části už pravidelně.)))

Nedostupné ZbožíKde žijí příběhy. Začni objevovat