Jak jsem poznala vaši matku

Kapitola 4

*na tiskové konferenci*
,,Soudní spor proti společnosti Pet farm, která týrala nejen psy a 10 let nelegálně prováděla množení psů, je úspěšně za námi. Musím přiznat, že jsem očekávala tvrdší tresty, ale i s tímto výsledkem můžeme být spokojeni. Soudní spor jsme s nimi vedli přes 3 roky. Každý den jsem sbírala důkazy, chodila kolem jejich množírny, poslouchala, jak tam týrají ta zvířata a jsem ráda, že už je to konečně za námi. Bylo to náročných xx měsíců. Probouzela jsem se ze spánku a křičela, bála jsem se, že tam zrovna týrají nějaké nezbranné zvířátko." se slzami v očích jsem řekla skoro na jeden nádech
Hluboce jsem se nadechla a pokračovala: ,,Výrok soudu padl následující: 10 let každému tyranovi, doživotní zákaz činnosti a 7 000 000€ pokuta, která bude spravedlivě rozdělena lidem, kteří byli 10 let poškozováni, nebo mají díky společnosti trvalé následky (tj. nemocného psa z množírny apod.)"
,,Teď je čas na jakékoliv otázky." řekla jsem a podala jsem mikrofon do skupiny novinářů
,,Dobrý den ze stanice CNN, zajímalo by mě, jaký jste měla důvod k tomu, aby jste začala vyšetřovat takhle závažný případ týrání zvířat. Obvykle se právničky brodí hromadou papírů a zastupují klienty. Zatímco tady jste vystupovala sama za sebe. Co Vás k tomu vedlo?" řekla sportovně oblečená novinářka
,,Ještě jednou Vás zdravím. Je to záležitost stará více než 3 roky, když se nám nedopatřením zaběhl nás milovaný pes, který byl členem naší rodiny, dcery ho milovaly a prožil s námi s manželkou celý život. Když se zaběhl, tak jsme obvolávaly všechny možné stanice, jestli ho náhodou někdo neodchytl a nemají ho tam. Nikde v žádné stanici nebyl, ale dostali jsme typ, zkusit jít do té množírny. Když jsme tam s manželkou přišly, já se málem složila. Bylo tam možná 100 psů, kteří neměli ani vodu. Byl to nejhorší zážitek mého života a to jsem neměla lehký život. Náš pejsek mezi nimi nebyl, tak jsem se zeptala, jestli náhodou neviděli v okolí běhat bílou krásnou čivavu. Poté mi bylo sděleno, že v místnosti, kde nechávají dožít staré psy by mohl být, že prý byl zraněný, když přiběhl. Co jsem potom zjistila, že v té místnosti nikdo nedožíval, nýbrž to byla mučírna a psi tam umírali utýraní k smrti. Když jsme přišly do té místnosti, všude byla krev, mrtvá tělíčka zvířat a mezi nimi byl náš milovaný pejsek. Ležel tam celý dolámaný, od krve a ani se nehýbal. Když jsme ho vzali do rukou, jakoby byl naprokraji smrti. Měl něco s hlavičkou. A ten šílený chlap nám oznámil, že si ho chtěli nechat na oplodňování, že byl krásnej, ale pak na ně začal útočit, tak ho vzal lopatou po hlavě. Okamžitě jsme z toho šíleného místa odjeli do nejbližší veterinární stanice, kde nám řekli zprávu, kterou jsme nechtěly ani jedna slyšet. Náš člen rodiny, který měl ještě kus života před sebou, utrpěl zranění, která byla neslučitelná se životem. Aby netrpěl, musely jsme ho nechat uspat." se slzami valícími po tvářích jsem se poprvé otevřela novinářům
,,Nejhorší mi přišlo, že lidé i ze záchranných stanic o té množírně věděli a věděli, co se tam děje a nikdo nic neřekl. Nikdo za ty ubohá zvířata nebojoval. Když vám někdo vezme kus rodiny, budete bojovat za spravedlnost až do morku kostí." řekla jsem vítězně a odešla z pódia

*Hannah volá*
Hannah: ,,Zlatíčko byla jsi skvělá, neplakej. Luik by byl na tebe hrdý, že neumřel nadarmo."
Dominic: ,,Chybí mi hrozně moc."
Hannah: ,,Mně taky a hlavně mi chybíte moc vy. Je to tady náročné. Zachvíli jdeme spát a zítra jdu nakupovat a sbírat inspo do centra. Miluju tě hrozně moc, jsi to nejlepší, co mě potkalo."
Dominic: Moc tě miluju, užij si to i za nás."

Položila jsem telefon a v tu chvíli mě napadlo: co kdybych vymyslela nějakou dovolenou až přijede? Nebo???? Vykulila jsem oči a zhluboka jsme se nadechla, když mě napadl šílený nápad