Jak jsem poznala vaši matku

Kapitola 8

,,Co si dáte k jídlu holky?" řekla jsem najednou
,,Tak to si ale děláš srandu ne. Zrovna v tom nejlepším to utneš?" řekla naštvaně Chloe
,,Mám hlad?" zasmála jsem se a dodala: ,,Dáte si semnou prosecco?"
,,Jo! Kde je jídelní lístek?" zeptala se Jasmine
V tu chvíli jí ho podává letuška.
,,Moc děkuju." řekla mile Jasmine
,,Poprosím Vás láhev prosecca a 3 skleničky. A pro mě steak." objednala jsem u letušky
,,Já si dám také steak." řekla Chloe
,,A já Vás poprosím o salát, děkujeme." řekla Jasmine a podala jídelní lístek
,,A teď můžeš vyprávět dál." řekla Chloe psíma očima

Když jí mamka odvezla domů, tak jsem běžela za mojí nejlepší kamarádkou Elou, která akorát přijela z Prahy, kde tehdy studovala. Holky se na mě obě podívaly jakože cože.
,,Ano, mluvím o tetě Elišce. Byly jsme už od mých 18cti nejlepší kamarádky."
Byly jsme u nás doma a vyprávěla jsem jí, stejně jako vám, co všechno se tam stalo. Když odjela, přišla jsem si hrozně sama. Byla jsem hrozně smutná a Hannah mi hrozně chyběla. Ikdyž jsme si psaly od chvíle, co odjela, tak mi chyběla. Nějak k večeru jsem jí potom napsala, jestli nechce přijet ke mně, protože jsem doma sama. V tu chvíli už jsem bydlela sama, protože mi bylo 19 a mamka se v mých 18ti odstěhovala za prací do Německa. Ona ani na minutu nezaváhala a slíbila, že přijede. V tom momentě mi volal nejlepší kamarád Gaston.

,,Ano, strejda Gaston. Vím, že byste se ptaly." řekla jsem rychle
,,Strejda Gaston, ten profesionální hokejista?" otevřela pusu Jasmine
,,Jooo, znají se už od školky. To mi jednou už mamka vyprávěla. Dlouho jsme ho neviděly." řekla Chloe a povzdychla si

Vytáhli mě ještě s jedním kamarádem na cestu do půl hodiny vzdáleného města, kde ten kamarád bydlel. Když jsme se vraceli zpět, Hannah mi volala, že jsou ve městě, ať za ní přijedu do města pařit. Ten večer se nicmoc nestalo, jen jsme se zase opily, hrály jsme hry a pak šly spát. Tu noc jsme spolu nic neměly. Nevěděly jsme, co se mezi námi děje. Bylo to takové zvláštní, nikdo nevěděl, jak to mezi sebou máme. A nejhorší bylo, že ani my jsme to nevěděly.
Druhý den ráno jsme si šly pro vysvědčení společně ruku v ruce. Nikdo ve škole asi nečekal, že z toho našeho úletu na turisťáku něco bude. Při rozdávání vysvědčení jsem mimochodem byla jediná, které třídní učitelka nepodala ruku. No.. a pak se z nás stala nerozlučná dvojka.

,,Tak tohle jsem opravdu ale nečekala." zasmála se Chloe a Jasmine dodala: ,,Dobrý bomby jste jely."
V tu chvíli nám donesly jídlo a naše prosecco. Vzala jsem do ruky skleničku a pozvedla jí: ,,Tak na náš nečekaný výlet."
Připily jsme si a pustily jsme se s chutí do jídla. Když jsme dojedly Chloe se ptá: ,,A jak se to o Vás dozvěděly babičky?"

Babička Jana, Hannah mamka se to dozvěděla hned ten den, co jsme si šly pro vysvědčení. Hned ze školy jsme šly k nám domů. Bydlela jsem 10 minut pěšky od školy, takže žádná dlouhá cesta. Ukázala jsem jí to u nás, pak jí volala mamka. Hannah se s ní domluvila, že u mě bude spát a že jí mamka přiveze věci. Když přijela, tak chtěla, abych šla s ní dolu. Ale protože jsme se spolu předtím vyspaly, zaprvé jsme byly celý rozcuchaný a zadruhý jsem měla po celém krku šíleně fialový cucfleky. Pár už jsem jich měla z turisťáku, takže všechny nebyly čerstvý. Dole mě u auta její mamka celou prohlídla od hlavy až k patě a pak prohlásila:
,,Co to máš na krku?"
A já jí řekla se smíchem: ,,To mám od ní!" a ukázala jsem na Hannah
No a pak už si jen pamatuju, jak jí máma asi o 10 minut později volala a řekla jí, ať mi ty cucáky dělá na méně viditelné místo, třeba na kozy.
,,No a takové bylo seznámení mě a mé tchýně." zasmála jsem se
,,Pokračuuuuj." nabádala mě Jasmine
,,Řeknu Vám to upřímně holky. To co vám teď řeknu, by jste nikdy do mamky neřekly. Ale nechci vám lhát, že to bylo vždy skvělé." řekla jsem a pokračovala v příběhu. Zbývalo nám ještě 5 hodin letu a já se zapřemýšlela nad tím, jestli holky zvládnou zítra celý den náročný program, když nebudou vůbec spát. Já na to byla zvyklá, celé noci jsem se prohrabávala papíry a pak jsem měla náročnou celodenní práci. Ale když ony na to nejsou zvyklé, tak jak to zvládnou? No uvidíme, jak se budou cítit zítra. Když jim teď řeknu, že půjdeme spát, tak mě vydědí. Vytrhla jsem se z myšlenek a pokračovala ve vyprávění i přes šílenou únavu...