Ach,je mi tak....dobře.
Cítím se šťastnější,volnější.
Bez toho pocitu úzkosti a bolesti je život najednou lepší místo.
Nemusím pořád myslet s jakou holkou se teď bavíš,na koho myslíš,jestli myslíš někdy i na mě.
Je to lepší, cítím se lépe.
Horké slzy neopětované lásky na mích lících již dlouho nestékaly a nemokřily mi tričko.
Říká se, že čas léčí všechny rány.Vlastně je to celkem pravda. Vzpomínám si na ty noci kdy jsem nespala a jen ležela a utápěla se v slzách. Nechala jsem je pomalu stékat.To taky pomohlo.
Ten čas kdy jsme se neviděli.
3 měsíce?
Došlo mi ,že tě k životu nepotřebuju.
Nestýskalo se mi. Nechyběl si mi. Nepřemýšlela jsem o tobě.
Začal se mi dokonce líbit někdo jiný. Užívala jsem si svobody.
Jsem teď tak šťastná.
Srdce jásá,hledá někoho nového. Toho pravého.
Mím úspěchem tedy je,že jsem dokázala zapomenout.
Na moje opilé "vyznání" lásky.
Na to že bychom spolu mohli být.
Že by si mě mohl milovat.
Ale,
Taky tu jsou dny,
Kdy na tebe myslím.
Dlouho.
Někdy i ta slza ukápne.
Přemýšlím nad tím jak by náš vztah vypadal.
Byli bychom šťastní?
Znovu se spolu bavíme.
Jako že nic nebylo.
Žádné přiznání v lásce.
Nikdy tu nebylo žádné zlomené srdce.
Chováš se jinak.
Jsi ke mně milý.Při letmém pohledu se na mě zadíváš a uděláš něco vtipného. Snažíš se mě často rozesmát.
To mě děsí.
Víc se však bojím sama sebe...
Co když,
Se znovu zamiluju.
Znovu do tebe...
Bude to i nadále úspěch?
❓❓❓
