-1-

42 1 0
                                    

-Sobota-

*Crrrrr*
Koukla jsem se na hodiny...šest ráno...úplně jsem zapoměla vypnout na víkend budík. Snažila jsem se znovu usnout, bohužel moje snaha byla marná.

Šla jsem dolů, udělat si nějakou snídani, jediné, co jsem našla, byly cereálie. A kvůli tomu, že už byla v kuchyni jen lednice a pár dalších kuchyňských spotřebičů, tak jsem se rozhodla přilít k cereáliím trochu mléka. Snědla jsem si snídani a šla zpátky do svého pokoje, protože jsem neměla co dělat...všichni ještě spali..

V mém pokoji se dalo najít jen spousta krabic. Tento týden se stěhujeme z Londýna do Los Angeles. Naše věci (nábytek) budou odvážet lodí...takže doufám že všechny věci přežijou, ostatní zavazadla budeme brát do letadla, které jsme si pronajmuli.

Vzhledem k tomu, že můj táta hodně cestuje, kvůli práci, tak jsme se stěhovali nejméně devět krát. Nakonec, se ale táta rozhodl, že se stěhujeme naposledy a, že si tam najde stálou práci. Vždy jsme se stěhovali jen přes pár měst, ale sen mého táty byl, že bude bydlet se svou rodinou v LA. Jelikož táta usoudil, že už je ten správný čas, tak se tento týden stěhujeme.

Přemýšlela jsem nad tím, jací budou lidé v nové škole a jak to vlastně bude všechno probíhat, z mého přemýšlení mě vytrhnul můj bratr Cameron (17), který doslova vletěl do mého pokoje a div mě nezamáčkl když "skočil" do mé postele „Camerone!!" po chvíli si všiml toho, že mi leží na noze a tak se pomalu zvednul.

„Soráč ségra" po chvíli jsme oba dva propadli v záchvat smíchu.

Najednou, se od mých otevřených dveří ozvalo ťukání, oba jsme se s Camem otočili směrem ke dveřím a tam stál táta...hodil po nás tázavý pohled ve smyslu "co to tady děláte" já jsem se ujala slova, protože vím, jak by to Cam akorát zhoršil.

„Promiň tati, Cameron mi skočil do postele, ale v té posteli jsem ležela já takže mi skočil na nohu" řekla jsem trošku zmateně. Táta se chvíli jen díval na mou postel.

Podíval se na nás znovu s tázavým pohledem, ale tentokrát k tomu ještě dodal „a proč jste se smáli?" tentokrát už jsem nestihla nic říct protože začal mluvit Cameron.

„Vyprávěl jsem Ze [:Zí:] (16) vtip a potom jsme se začli smát" tátovi to okamžitě došlo a podíval se na Cama.

„A z jakého vtipu jste měli takový záchvat smíchu?" nevěděla jsem co na to říct, protože Cam žádný vtip neříkal, ale nad tím jsem si už nemusela lámat hlavu, protože Cameron začal vyprávět nějaký vtip.

Slyšela jsem smích z chodby, usoudila jsem že je to mamka která asi slyšela, jak Cam vypráví svůj vtip, protože byl dost hlasitý. Zachvilku už stála vedle táty a oba dva se začli smát, když Cam dovyprávěl svůj vtip, já jsem se k nim přidala, musela jsem uznat..bylo to opravdu vtipné.

Když už všichni odešli z mého pokoje, tak mi zazvonil telefon, volala mi Abigail [:Ebigejl:](16) - moje nejlepší kamarádka, která se schodou náhod také stěhovala do LA. Za což jsem byla neskutečně ráda. Vzala jsem telefon a Abi [:Ebi:] hned začla mluvit:
A: Ahooj Ze
Z: Ahoj Abi, copak? Máš nějaké nové zprávy?
A: Nooo...
Z: Povídej
A: Budeme spolu chodit do školy!
Z: Omg, děláš si srandu? vždyť jsi říkala, že budeš chodit na tu druhou..
A: Překecala jsem rodiče
Z: Tak to je skvělí
A: Že jo
Z: Jooo
A: Hele Ze?
Z: Ano?
A: Mohla bych se dneska okolo půl dvanácté stavit?
Z: Jo určitě, našim to vadit nebude
A: Tak jo budu se těšit, ahoj.
Z: Ahoj.

Koukla jsem se na hodiny...půl déváté ráno...takže času dost. Vzala jsem si nootebook a lehla jsem si do postele, koukala jsem se na nějaká videa na Youtube. Po chvíli jsem usnula...

První díl je tady, doufám že se vám líbí .
Omlouvám se za případné chyby v textu.
Pište mi názory do komantářů :).

-Tokyro-

V KruhuKde žijí příběhy. Začni objevovat