...vzbudila jsem se a došlo mi, že jsem asi usnula, když jsem koukala na nějaká videa. Podívala jsem se na hodiny...jedenáct hodin a jedenáct minut...a sakra! „Vždyť má okolo půl dvanácté přijet Abi" řekla jsem si pro sebe. Rychle jsem vstala z postele a šla hledat krabici s oblečením.
***
Zrovna jsem si nandavala své šedé tričko když zazvonil zvonek, rychle jsem si ho přetáhla přes hlavu. „Já tam jdu!" zakřičela jsem na celý dům. Vyběhla jsem z pokoje a běžela po schodech ke dveřím, ale bylo pozdě, protože ve dveřích stál Cam a před ním červená Abi...Cameron s ní flirtuje už nějakou tu chvíli, ale u Abi jsem nevěděla, jestli se červená kvůli němu nebo, jestli je červená kvůli té zimě venku.
Odkašlala jsem si aby si mě všimli. První si mě všimla Abi, která mi okamžitě skočila kolem krku. „Ahoj Ze"Cameron na mě hodil vražedný pohled, ale já jsem si toho nějak moc nevšímala. „Ahoj Abi" odcházeli jsme po schodech do pokoje, když v tom na mě zavolal Cameron ať jdu za ním. Řekla jsem Abi aby šla napřed, že za ní příjdu. Přišla jsem ke Camovi a on se na mě usmál. (Byl to takovej ten typickej kluk, kterého chce snad každá). „Pozdravuj ode mě Abi" koukla jsem se na něj a z mého pohledu šla snadno vyčíst nepochopitelnost „hej Ze? Slyšela jsi mě?" v tu chvíli mi došlo co po mně chtěl „nevim proč, ale budu ji tedy pozdravovat..." nechala jsem trochu tu větu vyznít, Cam se na mě lehce usmál a odešel do kuchyně.
Cestou do pokoje jsem přemýšlela nad tím, proč bych jí měla pozdravovat když s ní před pár minutami mluvil. Přišla jsem do pokoje a na posteli seděla Abi a nepřirozeně se culila.
„Abi? Jsi v pohodě?" když mě zaregistrovala, tak jen přikývla a culila se dál. Zavřela jsem dveře a sedla jsem si k ní na postel „proč se usmíváš jako sluníčko na hnoji? Stalo se něco?" začla jsem se taky usmívat, když se na mě Abi koukla „em..noo.." vážně jsem začínala být nervózní když začla takhle, ale stále jsem se usmívala „nooo?" Abi se na mě podívala a začla „no prostě..já...a Cam..." nenechala jsem jí ani domluvit a skočila jsem jí do řeči „Abi to neeee" propadla jsem snad v nekonečný záchvat smíchu.
Chvíli se na mě koukala a když viděla, že jsem se na ní podívala tak na mě hodila tázavý pohled „ty a můj brácha? Vždyť víš že mu to nikdy nějak dlouho nevydrželo.." přestala jsem se smát a můj pohled zvážněl.
Abi se na mě nevěřícně podívala a přitom dodala „já vím, ale když on je tak sladkej..."
Protočila jsem nad tím očima a k tomu jsem dodala „nechci být hnusná, Abi, ale...nechci aby tě bral jako další která se o něj snaží...a takhle flirtuje se všema holkama, ale možná se mýlím a mezi vámi by to mohlo být jiné" přála jsem jí to, když by jí to udělalo šťastnou.
***
Uběhla asi hodinka od Abiiného příchodu a mamka nás z dolního patra volala na oběd. Seběhly jsme dolů do jídelny. Všimla jsem si že táta ještě není doma, takže byl asi stále u svého bratra, hned poté jsem si všimla mého usměvavého bratříčka jak se nepřetržitě kouká na Abi.
Přišla jsem k němu a zamávala mu rukou před obličejem, v tu chvíli se probudil z transu a hodil na mě trochu nechápavý pohled.
Šla jsem ke své židli a pozorovala jsem Cama který se koukal do svého talíře.
Mamka postavila na stůl první chod - polévku, a můj bratr se ujal nálévání té teplé tekutiny. Neodtrhla jsem z něj pohled a tak, po té co si nalil polévku i do svého talíře, se na mě podíval „co je?" tahle otázka směřovala na mě.
Pohotově jsem odpověděla „nic" a pustila se do výborné polévky od své mamky.
Všichni jsme dojedli a tak mamka přinesla druhý chod - kuře s bramborami, jedno z mých a Abiných nejoblíbenějších jídel.
Dojedli jsme a všichni u stolu zpozorněli, protože moje mamka začla mluvit „kolem čtvrté hodiny přijďte zpátky, mám pro vás menší překvapení".
Já s Abi jsme vyběhli schody nahoru a zamířili přímo do mého pokoje, kde jsme si povídali o nejrůznějších věcech a přitom jsme leželi na posteli. Když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že už je 15:58 a tak jsme se s Abi rozhodly jít dolů do jídelny. Cameron tady ještě nebyl, ale ve chvíli kdy jsem na něj pomyslela, jsem slyšela bouchnout domovní dveře a chvilku na to se v jídelně objevil můj bratr. Asi sourozenecká telepatie. Sedli jsme si ke stolu a čekali, co se bude dít.
Po chvíli se mamka objevila ve vchodu mezi jídelnou a kuchyní a v rukou držel menší nepečený dort. „My něco slavíme?" vypadla mi bezmyšlenkovitě z pusy tato otázka.
Mamka však jen zakroutila hlavu a dodala „ne, ale udělala jsem něco dobrého když je tady Abi a bude tady spát do zítřka" nad těmito slovy jsem se zasekla a koukla na svojí kamarádku, která měla v obličeji úplně stejný výraz jako já.
„Vážně?" zeptaly jsme dvojhlasně mamky, ta jen zakývala hlavou, v tu chvíli se Cameron začal smát a všechny tři jsme se na něj nechápavě podívali.
„No co je? Řekly jste to úplně nastejno" řekl po tom co se trošku uklidnil, všichni jsme se nad tím nakonec zasmáli.
~O hodinu později~
„Mami? S Abi si zajdeme do kavárny a příjdeme kolem osmé" houkla jsem na mamku ode dveří, mamka mi to pouze potvrdila a tak jsme s Abi vyrazily vstříc naší oblíbené kavárně.
Do půl hodinky jsme byli na místě a zasedly jsme do jednoho boxu úplně v rohu. Přišla k nám velmi sympatická servírka a my jsme si objednaly dvě latté a k tomu každá jeden jahodový dortík.
Povídaly jsme si o LA do kterého se tento týden stěhujeme. Obě jsme natěšené, ale zároveň smutné, protože se musíme rozloučit s našemi kamarády ve škole.
***
Už bylo něco kolem 19:15 tak jsme s Abi zaplatily a odešly. Naše cesta mířila přímo k nám domů, trvalo to asi jen dvacet minut.
„Jsme doma!" zavolaly jsme do domu aby všichni věděli že jsme se vrátily.
„Ahoj holky" pozdravil nás táta, když jsme přišly do obýváku. Obejmula jsem ho a obě jsme ho pozdravily, pak jsme vyšli schody do patra a vpadli do mého pokoje.
Další díl je tu a tentokrát o něco delší.
Omlouvám se za případné chyby v textu.
Příště si představíme všechny osoby které účinkují v tomto příběhu.
Můžete mi napsat názor do komentářů :).
-Tokyro-
