Probudila jsem se a hodiny ukozavolay 16:17.
Podívala jsem se na mou spící kamarádku, spaly jsme asi dvě a půl hoďky, super. Dneska už jsem nic neplánovala takže jsem jen seběhla schody do přízemí a ve skříňce našla popcorn, který jsem vložila co mikrovlnky a počkala 3minuty.
Vyndala jsem ho, což způsobilo zavonění celého domu. Potom jsem ho nasypala do skleněné misky a vyběhla po schodech nahoru.
Abi se probudila, když ucítila omamnou vůni popcornu. „Copak to cítím, snad ne můj oblíbený slaný popcorn" obě jsme se hlasitě zasmály.
„Jdeme koukat na film, kolem půl osmé pro tebe přijedou rodiče" mrkla jsem na svou již probuzenou kamarádku.
„Kolik je vůbec hodin?" zeptala se mě, ikdyž vedle sebe měla hodiny.
„Něco málo před půl pátou" vykulila na mě svá zelená kukadla a otevřela pusu.
„Spaly jsme dlouho" podotkla. Tomu jsme se jen zasmály a pustili si Mortal Instruments: Město z kostí.
***
Asi okolo půl sedmé film skončil a my jsme začaly diskutovat o celém ději, protože film byl opravdu napínaví. Ani jsme se nenadály a na mých hodinách se objevil čas 19:32, v ten moment jsem si uvědomila, že už by tady měli být rodiče od Abi.
Obě dvě jsme seběhly schody dolů a jak jsem říkala, u jídelního stolu seděli moji i Abi rodiče. Všichni si povídali a tak jsme na sebe upozornily hlasitým „AHOJ". Hned jsme byli středem pozornosti.
„Ahoj holky, ráda vás vidím takhle pohromadě, ale Abi už musí domů, aby se připravila do školy" dořekla Abiina mamka a my jen jsme smutně přikývly a objali se. „Jo a nezapomeňte si zítra vzít ze skříňky všechny věci" dodala a s úsměvem se zvedla ze židle společně s Abiiným tátou, následně jejich cesta směřovala do naší předsíně. Ještě jednou jsme se všichni rozloučili a Abi i s jejími rodiči, odjela domů.
~~~
Snědla jsem si jídlo které mamka dala na jídelní stůl a přes obývák vyběhla do svého pokoje.
Připravila jsem si svůj školní batoh, vysprchovala se a zalezla do své postele. Po chvíli jsem se propadla do, pro mě tak známé, říše snů.
***
Probudila jsem se, ale sama. Žádný budík. Rychle jsem se podívala na hodiny a zjistila že ta hlasitá věcička, má začít zvonit až za půl hodiny. Na dnešek jsem tu věc tedy vypla. Lehla jsem si zpátky do postele a pozorovola svůj bílý strop.
Slyšela jsem vrzání mých dveří, trhla jsem sebou směrem k nim a tam stál můj bratr. „Lekla jsem se tě" podotkla jsem, když přišel až k mojí posteli na kterou si následně lehnul. Zachumlal se ke mě do peřiny a dělal jakoby spal, vypadalo to jako by byl náměsíčnej.
Opatrně jsem se svým bratrem zatřásla a on začal brblat „co je? Nech mě spát, vždyť je sobota" a spoustu podobných věcí.
Po nějaké době mě to přestalo bavit tak jsem mu dala menší facku na kterou okamžitě zareagoval. „Jsi vetřelec v mé posteli. A nenechám tě spát, protože není sobota, ale úterý a zachvíli vyrážíme do školy".
Podíval se na mě s jeho psíma očkama, jen jsem si povzdechla a vylezla z postele, vzala jsem si nějaké oblečení do školy a vyrazila do koupelny.
Když už jsem byla vysprchovaná, oblečená i učesaná tak jsem si nanesla řasenku a přišla zpět do pokoje. Bohužel na mé postel klidně oddechoval můj bratr, takže mi nezbývalo nic jiného než ho znovu vzbudit. Sedla jsem si k němu na svou postel a lehce ho pohladila po tváři „Came, vzbuď se je tady Abi" po těchto slovech Cameron vylítl z postele a začal panikaři.
Já jsem se začla smát jako blázen a přitom stlala postel. „Čemu se tak směješ?" zeptal se mě zmateně můj bratr.
„Nikdo tady není, doufala jsem, že tě tohle probudí rychleji" dala jsem dohromady smysluplnou větu. Cam mě spražil pohled a odešel z mého pokoje. Já jen popadla batoh a vydala se dolů, kde se k mému překvapení nacházel i můj bratr, oblečený.
„Tady máte svačinu" mamka nám podala plastové krabičky s jídlem „a na stole jsou palačinky k snídani" mrkla na nás a my jsme se přesunuli ke stolu. „Dneska s tátou přijedeme až později večer, musíme něco vyřešit a pak půjdeme na večeři, takže Camerone, žádná párty nebo cokoliv podobného, hlídej svou mladší sestru ať se nikde netoulá" jen se na nás usmála a přešla za tátou do obýváku.
„No super" povzdechla jsem si a podívala se na Cama „umím se o sebe postarat sama" mrkla jsem na něj a odešla do předsíně kde jsem si nazula svoje boty. S tátou jsem vyrazila do auta a minutu po tom za námi přiletěl udýchaný Cameron. Nasedli jsme do auta a vyrazili na náš předposlední školní den.
Vystoupili jsme a já došla až ke svojí skříňce u které se opíral Mike a díval se přímo na mě. „Ahoj" pozdravil mě a skousl si spodní ret.
„Ahoj" pozdravila jsem nazpátek a lehce se usmála. Opatrně jsem ho odstrčila, protože mi stál před skříňkou, jen se tomu zasmál a s mávnutím odešel do své třídy.
Cestou do mojí třídy jsem potkala Taylera, se kterým jsem si chvíli povídala a pak pokračovala v cestě. Usedla jsem na místo vedle Abi, pozdravily jsme se navzájem a povídaly si o všem možném.
Začla hodina a do třídy přišla paní profesorka, která měla jako obvykle, velmi nudný proslov.
***
Dnešek utekl celkem rychle. Rozloučila jsem se s Abi a doběhla jsem ke své skříňce ze které jsem si vyndala všechny věci a nechala jí otevřenou, klíčky jsem odnesla k sekretářce a potom jsem šla na autobus. Vím že Cam už skončil, takže byl určitě doma.
Přijela jsem na zastávku která se naházela asi dva kilometry od mého domu.
Otevřela jsem dveře a zapadla dovnitř. „Came? Jsem doma! Potřebovala bych se tě na něco zeptat" volala jsem do domu. Přišla jsem do obýváku a tam spatřila Mika jak se kouká do telefonu.
„Ahoj" podíval se na mě a pozdravil.
Ani jsem se neobtěžovala pozdravit. „Co tady děláš?" zeptala jsem se s klidným hlasem, když jsem mířila ke schodům.
„Teď momentálně sedim a čekám na tvého bratra" uchechtl se.
Slyšela jsem něčí dupot po chodbě v horním patře. „Myslím že už ti jde" ušklíbla jsem se na něj a rychle vyběhla schody, zapadla jsem do svého pokoje a následně se svalila na postel.
„To snad není možný, on je u mě doma a sedí v přízemí na sedačce" řekla jsem si pro sebe. Ještě že už zachvíli odjedeme a jeho už neuvidím.
Převlékla jsem se a vzala si svůj notebook na kterém jsem psala Abi o tom co se u nás doma právě teď děje...
Máme tu další díl.
Omlouvám se za případné chyby v textu.
Názory pište do komentářů ;).
-Tokyro-
