Když jsme vycházeli z mého pokoje, zahlédla jsem Camerona jak se na nás podíval a všimla jsem si jeho pohledu který spadl na Abi.
„Pěkný šaty holky" zazubil se na nás a my jsme se jen uchechtly a pokračovaly cestou dolů, kde jsme se rozloučily s mými rodiči. V předsíni jsme si nazuly boty na mírně vyvýšeném podpatku a vyšli ven z domu. Jelikož bylo kino v centru města a my jsme bydleli na kraji města, musely jsme spolu s Abi jet autobusem.
Pár kluků se za námi otáčelo, ale velký zájem o nás nejevili, naštěstí. Když jsme došly na zastávku, podívala jsem se v kolik nám to jede...v 16:05...tak to jsme dorazily o něco dříve, bylo totiž teprve něco po půl čtvrté.
Na zastávku se přiřítil můj kamarád Tayler, který si mě, ve snaze vyhledat co nejdřívější spoj do města, ani nevšiml. Po chvíli se odlepil od jízdního řádu a jeho pohled zabloudil k mé maličkosti. Na tváři se mu objevil zářivý úsměv, jen co se pár kroky dostal přímo ke mně, zmáčkl mě ve své náruči. Chvíli to trvalo ale nakonec mě pustil. „Taky tě ráda vidím" ironicky jsem se na něj usmála, potom jeho pohled spadl na Abi a tak jsem se dala do seznamování. „Abi, tohle je můj kamarád Tayler. Taylere tohle je má nejlepší kamarádka Abi".
„Kam jedete?" zeptal se nás, když v dálce viděl náš autobus.
„Do kina" řekly jsme dvojhlasně a následně se tomu zasmály. Netrvalo moc dlouho a autobus přijel přímo na zastávku. Tayler nás pustil před něj, jako gentleman a my jsme mu s tichým smíchem poděkovaly.
***
Konečně jsme asi po hodině dorazili do města. S Taylerem jsme vystupovali na stejné zastávce a měli jsme i stejnou cestu, protože šel taky do kina. „Tak co kluci, Ze?"
Nad jeho otázkou jsem protočila očima a jen v rychlosti odpověděla „žádný není na obzoru". Tayler si mě přejel starostlivým pohledem.
„Děje se něco?" z jeho hlasu šlo vyčíst že se trochu bojí mé odpovědi.
„Stěhujeme se" povzdechla jsem si a pokračovala v cestě do velkého obchodního domu, ve kterém se úplně nahoře nacházelo kino.
„Kam?" zeptal se s nadějí v hlase, myslel, že to bude asi zas jen kousek a budeme se normálně vídat, ikdyž jsem se s ním teď neviděla dlouho, takže mi tento rozhovor nějak nevadil, ale mohli jsme se bavit o něčem zábavnějším.
„Do Los Angeles" řekly jsme dvojhlasně s Abi. On mě jen pohladil po zádech, čímž mi naznačoval, že to bude dobré. Jeho ruka nakonec ukotvila na mém pasu, nad tím jsem se jen pousmála a šla vedle Taylera a mé kamarádky mezi lidmi až k výtahu.
Vystoupili jsme z výtahu a Tayler mě pustil dal mi pusu do vlasů a s rozloučením odešel ke svým kamarádům. „Co to bylo?" vyhrkla na mě Abi, jen co se od nás Tayler vzdálil.
„Nic, jsme dobří kamarádi už od mala" o Taylerovi jsem Abi hodně vyprávěla ale osobně se s ním poznala až teď. „On a jeho rodiče se většinou stěhovali s námi" nad vzpomínkou stěhování na poslední místo, kde teď bydlím, jsem se musela usmát. Abi také byla většinou při stěhování s námi, ale jen na delší vzdálenosti.
Naši rodiče naštěstí vědí že bez sebe, s Abi, nemůžeme žít a tak se stěhují s námi a doufám že tentokrát, už vážne naposled. Jsem ráda že tam semnou bude Abi.
Z mého myšlení mě probudila osoba na kterou jsem myslela jako poslední a byla za ní neskutečně ráda. Abi. „Ze?".
„Jo?". Po mé otázce jsem se nadechla a ucítila vůni popcornu. Abi se na mě podívala tázavým pohled, kterým se mě ptala jaký chci.
„Slaný" usmály jsme se na prodavačku, když jsme najednou odpověděly.
Milý kluci ve věku přibližně 18 až 19 let nám řekli v jakém sále nám dávají film a čísla našich řad a sedadel.
Pohledem jsme vyhledaly číslo 3 a zapadly do uličky která vedla k sálu.
Přišly jsme do velké haly ve které bylo na jedné straně obrovské plátno a na druhé straně plno tmavě zbarvených sedaček. Našly jsme naší řadu a sedly si doprostřed.
***
Film skončil a my jsme se na sebe s ubrečenýma očima podívaly. Opatrně jsme si otřely řasenku aby jsme nevycházely jako blázni a cestou ze sálu jsme zapadly na záchody kde jsme si doočistili oči od rozmazené řasenky. Ve chvíli kdy jsem se hrabala v kabelce, jsem zaslechla mužské hlasy které vycházely z kabinek. Pohotově jsem chytla Abi za ruku a vystřelila jsem s ní ven, jako neřízená střela. Nedávala jsem pozor na cestu a srazila jsem s nějkým klukem.
„Omlouvám s-" nedořekla jsem větu, protože když jsem pohlédla na pobavený výraz mého kamaráda Taylera, tak jsem se neudržela a musela se zasmát.
„Byly jste na špatných záchodech" podotkl a přitom si nešlo nevšimnout jeho stálého pobavení v obličeji.
„Všimly jsme si" přitáhla jsem si Abi k sobě za ruku. „Tak zatím ahoj, uvidíme se ve škole" rozloučila jsem se s ním a vydala se společně s Abi na dívčí záchody.
Předělaly jsme si řasenku a vyšli ven.
~
Už už jsme byly skoro u zastávky, když jsem za sebou slyšela neznámý hlas který říká něco jako „hele nejsou to ty dvě co si spletly záchody v kině?" v tu chvíli se mi v hlavě odehrála scénky kdy jsme utíkaly a já nechtěně narazila do Taylera.
Najednou se před námi objevili asi čtyři kluci s pobavenýmy výrazy v obličejích, vůbec nevím jak se dostali před nás, protože ta ulička byla celkem úzká.
„Copak tady děláte, zlatíčka?" zeptal se nás jeden z těch slizkých kluků, vypadal jako jejich vůdce. Dva se k nám začli přibližovat a ten jeden zůstal s tím slizounem opodál.
S Abi jsme ani vteřinu nezaváhaly a vrazily jsme těm dvoum pořádnou facku až oba spadli na zem a my jsme tak rychle a nenápadně oběhly bavící se dvojici těch kluků.
Na zastávce, už bylo více lidí, takže jsme tam byly v bezpečí. Byla jsem opravdu ráda, že nás Cam naučil nějaké chvaty. Podívala jsem se zpět do uličky kterou jsme procházely, ti dva se zvedali ze země a jeden jim pomáhal, ten slizoun se na nás koukal stále s pobavením v obličeji. Jeho rty naznačovaly něco jako "najdu si vás" v tom mi přeběhl mráz po zádech. Ještě že odtud brzy vypadnu.
Konečně přijel autobus a já s Abi jsme si sedly vedle sebe. Úlevně jsme vydechly a pak se začly bavit o tom co se to vlastně stalo.
Další díl je na světě. Byl trošku více akčnější.
Omlouvám se za případné chyby v textu.
Názory pište do komentářů ;).
-Tokyro-
