(Mike v mediích)
Přijely jsme domů, podle mých hodinek bylo něco po půl osmé večer. „Jsme tu!" zavolala jsem do domu.
„Co vás zdrželo?" ptala se mamka když jsme dorazily do obýváku, kde už čekali i Abi rodiče.
„Kino začínalo později tak jsme ještě couraly po krámech" ujala jsem se slova, nechtělo se mi říkat jim, co se nám stalo, rodiče jen zakývali hlavami a pak nás, teda hlavně Abi, poslaly, aby jsme se šly převléknout a, že Abi už pojede domů.
V mém pokoji jsme se převlékly a seběhly zase zpět do obýváku. Všichni jsme přešli do naší prostorné předsíně kde jsme se rozloučili. Když Cam objímal Abi narozloučenou, tak to vypadalo jako kdyby jí už nikdy nepustil. Ale nakonec se od ní odtáhl a ona mu vjenovala jednu malou pusu na tvář.
Semnou se už rozloučila, takže já, už jí jen zamávala a rodina Goodwinovích byla pryč.
***
Už jsem byla i po pozdní večeři a stále jsem se nepřemluvila k přípravě do školy. Nakonec jsem se ale zvedla z mé měkké postele a připravila si batoh do školy, naházela jsem tam pár sešitů a nějaké učebnice, doma toho moc nemám, většinu učení mám ještě ve školní skříňce.
Dala jsem si rychlou sprchu a zalehla do postele. Ještě jsem si nastavila budík a po chvíli jsem se propadla do říše huňatých medvídků a měkkých obláčků.
***
*Crrrrr*
Ozval se otravný zvuk mého budíku a já jsem se neochotně zvedla z postele. Přešla jsem do koupelny kde jsem udělala ranní hygienu a převlékla se do již připraveného oblečení, které se zkládalo z bílého volnějšího trička a černých džín do pasu s dírami na kolenou. Dala jsem si řasenku a na hlavě jsem si vytvořila drdol a k tomu jsem si vzala své do kulata udělané brýle, které neměli žádné dioptrie.
Vyšla jsem z koupelny, popadla svůj školní batoh a seběhla schody do přízemí. Mamka mi podala palačinky, které jsem si v klidu snědla.
Táta mě s Camem hodil do školy a odjel zpátky domů. Vyrazili jsme si 'užít' naše poslední tři školní dny. Budou nám dávat vysvědčení už ve středu, ale ostatní ho dostanou až v pátek. Jsem ráda že se stěhujeme na konci školního roku, budu mít celé prázdniny na to, abych poznala LA. Vzala jsem si že skříňky věci na hodinu a rychlím krokem zamířila do své třidy.
Zasedla jsem do své lavice vedle Abi, která se usmívala do telefonu. „Ahojky" pozdravila jsem jí, aby si mě všimla.
„No nazdárek" usmála se na mě a přitom mě objala. Chvili potom přišel do třidy profesor a začal se svým výkladem. Tady v Londýně chodim už na střední do prváku a v LA budu nastupovat do druháku. Můj bratr je o rok výš, takže stejné střední se nevyhneme.
***
Škola pomalu končila a mě zbývala poslední hodina. Asi v půlce té nudné hodiny jsem si odběhla na záchody, ale když jsem mířila zpátky do třídy, potkala jsem toho kluka, který nás zastavil v té uličce společně se svou partou, teď byl ale sám. Zrychlila jsem krok a vpadla do své třídy, následně jsem se jen svalila na svou židli a snažila se zastavit mé vystaršené rychlé dýchání.
„Jseš v pohodě? Dýcháš jako kdyby jsi uběhla maraton" uchechtla se Abi a já se na ní podívala.
„Na chodbě jsem potkala toho kluka z té uličky, ještě že zachvíli z téhle školy vypadnu". Když se mi povedlo uklidnit mé zrychlené dýchání tak jsem ještě potichu zašeptala směrem k Abi „toho kluka jsem tady, ale nikdy nepotkala" ona jen kývla hlavou na souhlas, že mi rozumí.
„Ani já ho tady nikdy nepotkala a ani neviděla" řekla potom, co si vše urovnala v hlavě. Vážně jsem tady toho kluka nikdy neviděla, ale měla jsem z něj takový špatný pocit. Teď už jen přežít poslední dva dny ve škole a budu mít klid.
Cestou ze třídy jsem se zastavila u své skříňky do které jsem si dala zbytečné učení a dvířka, která jsem zavírala, mírně zavrzali. Pak jsem ale málem dostala infarkt, protože vedle mé skříňky stál ten kluk z té uličky a zároveň kluk, kterého jsem tady už jednou viděla.
„Mike" natáhl ke mě svou, potetovanou, ruku, chvíli jsem váhala ale nakonec jsem ji přijala.
„Zora" pousmála jsem se na toho kluka, který si mě zjížděl pohledem, což mi nebylo zrovna dvakrát nepříjemnější. „Už musím jít, tak zase někdy" za tuhle větu jsem se třikrát propleskla, protože s ním jsem se už vidět nechtěla, potom jsem se na něj podívala s omluvným výrazem a vyběhla ze školy.
Ještě na mě stihl zavolat „najdu si tě" a při těchto slovech mi přejel po zádech, známý, mráz.
Na venkovních schodech jsem potkala Abi. „Ahoj" znovu jsem pozdravila jako první a ani se neobtěžovala čekat na její "ahoj". „Mluvila jsem s tím klukem".
Abi okamžitě došlo o kom mluvím a vytřeštila na mě oči „děláš si srandu?" jako odpověď jí stačilo jen mé nesouhlasné zakroucení hlavu. „Co o něm víš?" vypadlo z ní, jen jsem se nad tím uchechtla a odpověděla.
„No jmenuje se Mike, to je všechno" odpověděla jsem s menším nezájmem, ikdyž by mě zajímalo do jaké třídy chodí. Z mého krátkého přemýšlení mě vyrušilo lehké dloubnutí prstem, od Abi, do mého ramena. Podívala jsem se směrem, kterým koukala. Byl tam Mike a mířil přímo k nám.
„Čau holky, nechcete hodit domů?" tahle otázka mě trochu zarazila a tak jsem se koukla na Abi která mi pošeptala že pojedeme ke mně, takže není špatný nápad aby nás odvezl.
Ikdyž jsem nevěděla co je ten kluk zač, tak to pro mě znamená, že budu dřív doma a nebudu se muset třičtvrtě hodiny táhnout domů. „Klidně" řekla jsem s úsměvem a šla za Mikem s Abi v zádech. Zastavili jsme u černého Range Roveru a Mike nám otevřel dveře od zadních sedaček.
„Prosím dámy" nakonci své gentlemanské věty se uchechtnul a pustil nás do auta.
Cesta probíhala v klidu a v tichosti, až do té doby než jsem začla mluvit já.
„A do jaké třídy chodíš?" má otázka ho nějak nezaskočila a radostně odpověděl.
„Teď budu končit druhák" trochu jsem se nad tou větou zastavila, protože to by znamenalo že chodí s Camem do třídy „myslím že tam chodí i tvůj bratr, Dawidsonová" mrkl na mě ve zpětném zrcátku. Z jeho oslovení mě trošku zamrazilo, protože mi takhle nikdo neříkal a z jeho úst to znělo...zvláštně a zároveň jsem si nedokázala vysvětlit jak přišel na moje příjmení, když jsem mu ho neřekla.
„Jo chodí" tiše jsem odpověděla, ale i tak to Mike slyšel a jen se tomu uchechtl. „Tady doprava". Netrvalo dlouho a ocitli jsme se před našim domem. Mike rychle vystoupil a otevřel nám dveře.
Obě jsme mu poděkovaly. „Nemáte za co" zabouchl za námi. „Mimochodem, já jsem Mike" pousmál se na Abi.
„Abi" jen v rychlosti odpověděla má kamarádka.
„Tak ahoj a ještě jednou díky za odvoz" poděkovala jsem za nás obě, byla jsem ráda že nás neodvezl do nějakého lesa a tam nás třeba neznásilnil.
„Ahoj, uvidíme se zítra ve škole" mrknul na nás jedním svým hnědým okem a potom zmizel v autě.
Vešly jsme do domu, sundaly si boty a vyběhly do mého pokoje. „Tak co budeme dělat?" zeptala jsem se s nadějí v hlase, že Abi něco vymyslela.
„Vůbec nevim" sundala si mikinu, která skončila na mé židli a svalila se na postel „asi spát". Souhlasila jsem protože jsem byla unavená, takže jsem si lehla do postele k Abi a po pár minutách usnula.
Máme tady další díl.
Omlouvám se za případné chyby v textu.
Nazory pište do komentářů ;).
-Tokyro-
