Vzbudila jsem se na ránu u Cama v pokoji. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl pátý. Pomalu jsem se zvedla z postele, aby se mi nezatočila hlava. Došla jsem ke dveřím od Camova pokoje a zaťukala jsem, když jsem slyšela tiché "dále" otevřela jsem dveře. Když jsem tam toho kluka viděla, myslela jsem, že asi omdlím.
„Miku?” koukala jsem na něj s pootevřenou pusou.
„Ahoj Zoro” přišel ke mně a tak jakoby, přátelsky mě objal. Zatřepala jsme hlavou a odešla zpět do svého pokoje, kde jsem spadla na postel. Tohle je snad jen zlý sen, to ne, ne ne ne. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila Abi:
Z - Abiii, musíš mě zachránit ze spárů samotného Satana.
A - Co se děje?
Z - Vzpomínáš na kluka v uličce, pak před školou, v autě.
Začla jsem strašně rychle mluvit.
A - Emm...jo, vzpomínám.
Z - Je tady.
A - Cože?!
Z - Je tady, přímo ve vedlejším pokoji u Camerona.
A - Panebože, hned jsem tam.
A típla hovor.
Nedočkavě jsem poklepávala prsty na ruce, kterou jsem měla položenou na noze, když se najednou v mém pokoji objevila Abi. Vylítla jsem z postele a objala ji. „Vážně je tady?” zeptala se a já přikývla, popravdě ani nevím proč z něho mám tak špatný pocit, možná kvůli tomu prvnímu "setkání" v té uličce.
Ozval se hlasitý smích od Cama z pokoje „bože na nebi, proč já mám tak hlasitého a nenormálního bratra" dala jsem ruce k sobě a dělala, že se modlím. Na to jsme se s Abi začaly smát jak blázni, najednou do mého pokoje přišel Cameron, bohužel s ním i Mike. „Klepání asi nepatří do vašeho seznamu činností, než vstoupíte do cizího pokoje” řekla jsem s dávkou sarkasmu a s trochou pobavení.
„Asi ne no” zašklebil se Mike a já měla chuť mu vrazit, ikdyž vlastně neudělal nic špatného.
„Hele ségra, Mike tady bude dneska spát” řekla a chystal se odejít. Stoupla jsem si a udělala krok k nim.
„Jako tady?” ukázala jsem prstem na zem pod sebou „zapomeň” mile jsem se na oba usmála a strčila do Cama, což způsobilo, že on strčil do Mika a já mohla v klidu zavřít dveře.
Došla jsem k Abi a plácla si s ní. „Ale není k zahození” namítla a já ji dala pěsti do ramene.
„Eee...ne, fuj” řekla jsem a zašklebila se jako kdybych snědla citrón. Opět jsme vybouchly v záchvat smíchu.
***19:28***
„A Abii?” zavolala jsem na ní z koupelny.
„Noo?” zavolala nazpět a já se uchechtla.
„Zítra ráno půjdu běhat, takže ti zavolám a půjdeš semnou, povinně” přišla jsem zpátky do pokoje a Abi zakývala hlavou na náznak souhlasu. „Doufám, že to tady s těma mamlasama přežiju” zasmála jsem se a Abi semnou, pak jsme se jen rozloučily a já zůstala doma, napospas těm blbcům.
Když jsem se z předsíně vracela do pokoje, potkala jsem Cama, tak jsem se rozhodla, že se ho zeptám na věci ohledně Mika.
„Came?”
„Jo?”
„Pojď sem” houkla jsem na něj a zašla k sobě do pokoje.
„Co potřebuješ?” řekl když ke mě došel a zavřel dveře.
„Kde se Tady vzal Mike?” dala jsem důraz na třetí slovo a Cam se tomu zasmál.
„Přistěhoval se sem” s touhle větou odešel. Vážně? Přistěhoval? Chtěla jsem od něj pryč, očividně marně.
~~~
Už jsem byla po večeři a jen tak ležela na posteli s mobilem v ruce. Najednou někdo zaklepal, řekla jsem "dále" a někdo vstoupil, měla jsem rozsvícenou menší lampičku na nočním stolku. „To nene, on umí klepat” zasmála jsem se. Rychle došel k mé posteli, to už jsem se zvedla a chtěla aby odešel, takže jsem šla ke dveřím, které jsem následně otevřela „prosim pane, můžete odejít” řekla jsem a čekala až těmi dveřmi projde abych je mohla zase zavřít.
Šel směrem ke dveřím a já byla ráda, že konečně vypadne, on ale zavřel dveře a přimáčkl mě na ně. „Co si takhle zahrát hru” řekl blízko mých rtů. Nečekala jsem ani chvilku a opatrně se otřela o jeho rty, a následně dala ruku do jeho rozkroku.
„Já hry nehraju, Blacku” odstrčila jsem ho, otevřela dveře a mírně ho strčila na chodbu, následně jsem zavřela a pak i zamkla, nebudu ryskovat znásilnění ve spaní.
Odešla jsem do postele, kde jsem ještě projížděl sociální sítě, po chvíli jsem napojila telefon na nabíječku, položila ho na noční stolek, zhasla lampičku a upadla do říše snů.
Další kapitolka je tady.
Doufám, že se líbí.
Omlouvám se za případné chyby v textu.
Budu ráda za jakoukoliv pozitivní reakci.
-Tokyro-
