It's Just an Academy (Stony)

Kavalérie ✅

Oběhl jsem další roh a byl jsem dokonale dezorientován. 

"Proč mě Clint nevzbudil?" honilo se mi v hlavě. Blížil jsem se ke konci chodby, když jsem se zasekl. V hloučku tu u okna stály tři osoby. Něčemu se zrovna smály a mě si nevšimly. Hned se mi v hlavě vybavilo všechno, co mi Clint řekl o těchto lidech. Abych se přiznal, měl jsem z nich strach. 

Chtěl jsem se otočit a odejít, když mě přerušil hlas Thora: "Hej! Steve!" Nervózně jsem se na něj podíval. Celá skupinka se dívala přímo na mě. Stark se přestal usmívat. Vraždil mě pohledem. Za to žena, Natasha, se zlomyslně usmívala. 

"Nevěděl jsem, že jsi taky záškolák," pořád se usmíval vysoký blonďák. Vykulil jsem oči a chtěl jsem mu říct pravý důvod, proč jsem tady. Nic jsem neřekl, jelikož ke mně Thor přišel a obmotal svoji ruku kolem mých ramen. Rozešel se se mnou zpět ke skupince. Až teď jsem si všiml, že žena s Tonym kouří cigarety. Obličej se mi zkřivil zhnusením.

"Tohle je Natasha. Nejvíc cool holka co existuje. Ale nenech se zmást jejími krásnými tvářičkami. Během vteřiny tě dokáže skopat do kuličky," začal s představováním Thor. Dívka se jen usmála a kývla na mě.

"No a tohle je Tony.  Playboy, génius, filantrop. Pokud ti připadá, že už jsi ho někde viděl, tak to tak je. Protože je slavný," představil mi i Tonyho. Chtěl jsem otevřít pusu a říct mu, že ho znám. Že jsme spolu na pokoji, ale hnědovlásek mě předběhl.

"Tony. Vůbec mě netěší," foukl mi kouř z cigarety do obličeje. Začal jsem kašlat a všichni tři se mi začali smát. Trošku mě urazilo, že jim neřekne pravdu, že už se známe.

"Hledám učebnu slečny Simmonsové. Nevíte, kde je?" zeptal jsem se jich, když jsem uklidnil mé rozdrážděné plíce. Ti tři se po sobě tak zvláštně podívali.

"Jdi do prvního patra. No a jsou to dveře s číslem čtyři. Jsou takové velké. Nemůžeš to minout. Až tam budeš, tak jí řekni: 'Omlouvám se, slečno kavalérie,' " usmála se na mě falešně zrzavá dívka. Poděkoval jsem a rychle jsem zmizel. Nechci tam s nimi být ani o jednu vteřinu déle. Byl jsem na ně tak hrozně naštvaný a zároveň jsem byl z jejich chování smutný. Přesně s takovými lidmi se bavit nechci a ani nikdy nebudu.

Dveře jsem našel a otevřel jsem je. Všechny páry očí mě sledovaly. Podíval jsem se přímo na učitelku. Byla to malá asiatka, která mě chtěla na místě zabít. Rty měla v úzké lince a opravdu vypadala děsivě.

"Om-omlouvám se slečno Kavalérie," omluvil jsem se přesně tak, jak mi poradila Natasha. Všichni zalapaly po dechu. Učitelka stiskla ruce do pěsti.

"Ven, ven! Okamžitě odejdi z výuky!!!" křičela na mě. Vykulil jsem oči a vyběhl jsem ze třídy. Za rohem jsem si všiml těch tří, kteří mě sem poslali. Smáli se tak moc, až jim tekly slzy smíchu. Proběhl jsem kolem nich a absolutně jsem je ignoroval. Pochopil jsem, že si ze mě udělali srandu.

"To jsi zabil, Steve!" křičel Stark, který se snažil udržet na vlastních nohách. Tak moc se mi smál. Vyběhl jsem z budovy a běžel jsem přímo do bytu.

 Zabouchl jsem za sebou dveře a sedl jsem si na zem. Zády jsem se opíral o dveře a konečně jsem přestal zadržovat slzy. Nohy jsem si přitáhl blíže ke svému tělu. Emoce se mnou úplně otřásaly. Víc zoufalý jsem nikdy nebyl. Nemám nikoho. Nemám jediného kamaráda, který by tu pro mě byl. 

Bucky se na mě vykašlal a lhal mi. Clint asi takový kamarád nebude, když mě nechal spát v učebně a klidně mě tam nechal. No a Thor už můj kamarád nebude určitě. Je to jen hloupý hovado. Stejně jako ta holka a Stark. Všichni jsou hrozní. 

***

Tony's pov

"Kámo! To bylo libový!" smál se Thor a dal mi placáka. Usušil jsem si všechny slzy smíchu a vzal jsem si do ruky mobil. 

"Nerad ruším partu, ale už musím jít," omluvil jsem se jim a rozloučil jsem se. Vyšel jsem ze školy a nadechl jsem se čerstvého vzduchu. Je tak super, když se všichni učí a je tady klid. Nikdo mě neotravuje. Nikdo po mně nic nechce a nikdo mě pořád nesoudí.

"Čau kámo!" usmál jsem se, když mi Bruce konečně vzal telefon. 

"Ahoj Tony," pozdravil mě i on. Hlas měl pořád ještě unavený.

"Je ti lépe?" zeptal jsem se ho a opravdu jsem se o něj bál. Je to nejbližší člověk, kterého mám. 

"Už je to lepší. Za tři týdny mě máš zpátky ve škole. Mohl bys mi prosím poslat úkoly?" poprosil mě a já jsem se začal smát. 

"To nemyslíš vážně. Úkoly?" pořád jsem se smál a musel jsem si sednout na lavičku, jinak bych spadl na zem. Tenhle člověk mě prostě dostává.

"Promiň, promiň. Občas zapomínám, že jsi Tony. Držíš mi místo v lednici?" změnil téma můj nejlepší kamarád.

"Ne. Nejsi se mnou na pokoji," řekl jsem naštvaně a smutně zároveň. Na druhé straně bylo chvilku ticho.

"Jak to myslíš?" zeptal se mě. Všechno jsem mu řekl. I to, jak dobře jsme si z něho vystřelili. 

"No... Tak za ním táhni jít. A pořádně mu to vysvětli!" křikl na mě Bruce. Vykulil jsem oči a vůbec jsem nechápal, co ho to popadlo.

"Co to kurva meleš? Já za ním fakt nejdu," uraženě jsem mu odpověděl. Nesnáším, když mi říká, co mám dělat. Nejhorší na tom je to, že má většinou pravdu a já ji tím pádem nemám.

"Seber ty svoje koule a táhni za ním! Vysvětli mu to a opovaž si hrát na Starka. Sám to nesnášíš a můžu se s tebou vsadit, že už se k němu chováš jako ukázkový debil," pokračoval a začínal mě štvát víc a víc.

"Na to kašlu. Uzdrav se a přijď co nejdřív. Toho dementa snad dají někam jinam a já budu moct být s tebou. Čau," rozloučil jsem se a hovor jsem ukončil. Ani se nestačil rozloučit a můžu se vsadit, že jsem ho dokonale naštval. Stejně, jako on naštval mě.