It's Just an Academy (Stony)

V bezpečí v Tonyho náručí ✅

Steve's pov

"Om-omlouvám se. Ne-nechtěl j-jsem aby mě líbal," šeptl jsem a pevně jsem svíral jeho mikinu. Pohladil mě po zádech.

"Teď už na to nemysli," řekl a já se trochu vyděsil jeho ochraptěného hlasu.

"A-ale já mu-musím. Cítím na-na sobě ka-každý je-jeho dotek," vzlykl jsem a snažil jsem se toho pocitu zbavit. Nešlo to. Stále jsem měl jeho ruce na bocích.

"Šššš. Teď už jsi v bezpečí. Ano?" Tony znovu šeptl a já opatrně zakroutil hlavou. Byla mi zima, tělo jsem měl celé ztuhlé, ale i tak jsem ho pevně objímal. Bál jsem se. Bál jsem se, že mě najednou nebude objímat Tony ale člověk, který mi ublížil.

"Děkuji," zahuhlal jsem mu do ramene. Nasával jsem jeho dokonalou vůni, kterou jsem na chvilku opustil. Sám jsem měl po celém těle vůni někoho jiného.

"To by udělal každý kamarád," řekl a hlas se mu zlomil. Oslovení kamarád mi dost ublížilo. Ale chápal jsem ho. Zasloužil jsem si to. Popotáhl jsem a přál jsem si umřít.

"Om-omlouvám se. Za všechno. Odpustíš mi to?" odtáhl jsem se od něj a sledoval jsem ty jeho dokonalé oči, které kvůli mě vypouštěly další a další slzy. 

"Teď to prosím neřeš," řekl vyčerpaně a já opatrně kývl. Zvedl se a já také. Hned na to se mi podlomila kolena. Padal jsem k zemi, ale Tony mě chytil. Jako vždy. To já jsem ho nechal spadnout a raději jsem chytil někoho jiného.

Vzal mě do náruče a já ani neměl sílu odporovat. Jen jsem se od něj nechal nést. Hlavu jsem si opřel o jeho rameno a prohlížel jsem si jeho krk, na kterém svítil cucflek, který jsem mu před pár dny udělal. Zavřel jsem oči a s výčitkami svědomí jsem usnul. Usnul v náručí člověka, kterého miluji. 

***

"C-co děláš?!" zeptal jsem se vyděšeně, jakmile mě tvrdě přirazil na dveře. Bucky se jen úchylně usmál.

"Něco, co jsem chtěl udělat už u vás doma. Ale ten tvůj frajírek byl pořád u tebe," zasmál se a nasál se na můj krk. Začal jsem sebou škubat, ale jeho ruka zamířila k mému krku. Zatlačil a já se začal dusit.

"Tak hrozně dlouho jsem si s tebou chtěl užít. Ale tys furt chtěl nějaký city," zavrčel a na krku mě kousl. Začal jsem brečet, ale to mu nevadilo.

"Pu-pusť mě!" snažil jsem se z posledních sil, ale nic to s ním nedělalo. Serval ze mě tričko a hladově si mě prohlížel. Trošku povolil stisk, abych mu neumřel. 

"Tak kurva dokonalý. Pro mého ptáka přímo perfektní," skousl si spodní ret a začal si sundavat kalhoty. Zavřel jsem oči a přál jsem si, aby mě někdo přišel zachránit. Ale nikdo nepřijde. Jedinou svojí záchranu jsem nechal odejít pryč.

"Otevři oči," nakázal mi, ale já je neotevřel. Pevně jsem držel víčka zavřená a přál jsem si být raději mrtvý. Křikl jsem, když jsem dostal pořádnou facku.

"OTEVŘI OČI!" křičel a já je, ač nerad, otevřel. Podkopl mi nohy a já přistál na zemi. Díval jsem se přímo na přirození mého nejlepšího kamaráda. Tedy bývalého.

"Prosím. Nech toho. Nic-nic jsem ti neu-neudělal," snažil jsem se ho alespoň ukecat slovně. Nemám šanci ho přeprat.

"Drž hubu!" přistoupil ke mě ještě blíže. Slzy se už hrnuly proudem a celý jsem se třásl. Nic jsem nedělal a za trest jsem dostal další ránu do hlavy. Chvilku jsem viděl mžitky. Zavřel jsem oči. Z tohohle už není úniku.

"Hezky se uklidni. Jdu si pro kondom a pak konečně okusíš slast," šeptl a políbil mě do vlasů. Hned, jak se ke měn otočil zády, jsem sebral svoje triko a vyběhl jsem z domu. Běžel jsem a i když jsem přes slzy nic neviděl, nezastavoval jsem se.

"Ty kurvo! Kam si myslíš, že jdeš?!" křičel, ale daleko za mnou neběžel. Měl na sobě jen hozené spodní prádlo. 

***

"Steve. Je to jen sen," začal mě probouzel medový hlas. Otevřel jsem oči a uvědomil jsem si, že už jsem v bezpečí. V bezpečí u Tonyho. Objal mě a hladil mě po vlasech.

"Není tady. Poslal jsem na něj policii. Rozumíš? Nic ti neudělá," šeptl mi do ucha a já se trochu uklidnil. Odtáhl jsem se od něj. 

"Kde to jsme?" zeptal jsem se ho a pousmál jsem se, když mi začal stírat palcem slzy.

"V hotelu. Hezky se vyspi. Zítra musíme letět domů," řekl vlídným hlasem. Kývl jsem hlavou a znovu jsem si lehl. Ještě chvilku seděl a pozoroval mě. 

"Dobrou noc," popřál mi a zvedl se.

"Kam jdeš?" nechápal jsem.

"Spím na zemi," vysvětlil mi.

"A proč?" pokračoval jsem s vyzvídáním.

"Protože jsi mi ublížil," šeptl a já měl v očích znovu slzy.

"Omlouvám se," řekl jsem jen. Neodpověděl mi. Schoulil jsem se do klubíčka a pokusil jsem se usnout. Sám, pošpiněný, unavený, zrazený a naštvaný na celý svět.