It's Just an Academy (Stony)

Umění milovat ✅

Tony's pov

Bylo mi úplně jedno, že mě teď nesnáší. Nejdůležitější bylo, že přišel. Vrátil se. I kdyby jen pro věci. Vrátil se.

Začal mě hladit po zádech a já jsem ho pevně držel. Tak, aby mi už nikdy neodešel. Nechával jsem volně téct slzy. Je jedno, že mě vidí brečet. Stejně už mě viděl. A já to teď v sobě nedokázal udržet.

"Já jsem se o tebe tak kurva moc bál," šeptl jsem mezi vzlyky. Trošku se napnul, ale hned na to se uklidnil.

"Nevím proč," šeptl a až teď jsem si uvědomil, že taky brečí.

"Já jsem takový kretén," zahuhlal jsem mu do ramene.

"Slovník," řekl něžným hlasem. Musel jsem se pousmát.

"Ty jsi prostě dokonalý," řekl jsem a tím jsem spustil další vlnu slz. Odtáhl se ode mě tak, aby mi viděl do očí. Měl je chudák celé červené a opuchlé. Já na tom asi nebudu o nic lépe.

"Mu-musíme si promluvit," šeptl a já jsem vyděšeně přikývl. Je mi to úplně jasné. Takhle končí všechny vztahy. Promluvit znamená rozejít se.

Došli jsme do obýváku a sedli jsme si na gauč. Díval jsem se na zem. Nedokážu se dívat do té úžasné modré, které jsem ublížil.

"Jestli ke mně nic necítíš, tak mi prosím řekni, proč se mnou jsi. Ještě jsem se s tebou nevyspal, takže děvka dobrá nebudu. Hodně hezčích kluků by ti dalo dřív. Tak mi to prosím vysvětli," začal a v očích měl pořád slzy. Vykulil jsem oči a opatrně jsem chytil jeho dlaně. Nejdřív s nimi cukl, ale nakonec se chytit nechal.

"Vojáčku. Já jsem ti neřekl, že k tobě nic necítím. Mám tě rád, hrozně moc tě mám rád. Nejsem s tebou pro tvoje tělo nebo obličej. Mám tě rád pro to, jaký jsi," řekl jsem vyděšeně a díval jsem se mu u toho do očí. Musí poznat, že mluvím pravdu.

"Ale nemiluješ mě," šeptl sklíčeně. Do očí se mu znovu nahrnuly slzy. 

"J-já..." nevěděl jsem, co říct. Své ruce vyprostil z mých a začal se zvedat. Musel jsem přemýšlet rychle. Buď mu to řeknu, nebo odejde.

"Počkej," křikl jsem a on se zastavil. Váhavě si sedl zpět a rychle si setřel nové slzy.

"O tomhle věděla jenom Pepper. Protože jsem na tom jeden čas nebyl vůbec dobře," začal jsem a rychle jsem dýchal. V očích jsem měl slzy a Steve si toho všiml. Opatrně vzal moje ruce do svých a já jsem se trošku uklidnil.

"Tohle je pro mě těžké. Od mala mě doma učili, že mám držet emoce v sobě. A taky to dělám. A-a nejsem zvyklý o nich mluvit. U nás doma je to tabu... Ach jo... Nevím kde začít," začal jsem úplně panikařit. Neřeknu mu to. Uteču a nikdy se nevrátím. 

"Lásko, začni od začátku," usmál se na mě a já jsem se na něj vděčně usmál. Sedl si o kousek blíž a já jsem ucítil tu jeho dokonalou vůni.

"Rodiče... Ne, že by se neměli rádi. Jen se prostě nemilují. A pokud ano, tak si to nedávají najevo. Vůbec nijak. Když jsem byl malý a šli jsme ven, viděl jsem ostatní rodiče, jak se drží za ruce. U našich to tak nebylo. Nikdy se za ruce nedrželi. Prostě ne. A já... Myslel jsem si, že to je neslušné. To samé jako třeba pusa. Myslel jsem si, že to je od ostatních hnusné. Když jsou na ulici a objímají se. Chci tím říct to, že jsem u rodičů neviděl lásku. Nikdy. Mamka mě má ráda. Asi mě i miluje. To nevím. Nikdy mi to přímo neřekla. A otec... Ten je jako robot bez citů. Ne počkej. On má city. Ale jen ty zlé. Jsem pro něj spíš jen otravné zavazadlo. Které má bohužel jeho jméno. To je jediný důvod, proč se stará alespoň o mé vzdělání. Jinak by mi to neplatil a já bych skončil někde v obchodě u pokladny. No a holku jsem nikdy neměl. Jako vztah. Chápeš. Nikdy jsem s nikým nebyl dost dlouho na to, abych poznal lásku. Poprvé, co jsem ucítil lásku bylo s Beth. Ale spíš jako sourozeneckou. Byla pro mě vším... No a pak-pak se to stalo. Jediná osoba, kterou jsem miloval, mě opustila. A já... Mám strach. Mám strach že mi to prostě není souzeno a něco se ti stane. Já to neumím. Neumím milovat," dořekl jsem a už jsem slzy neudržel. 

Hlavu jsem schoval do dlaní a úplně mě zachvátila panika. Nic jsem neviděl. Jen jsem cítil hroznou bolest. To až do doby, než mě objal. V tu chvíli temnota začala ustupovat.

"Lásko. Hrozně mě to mrzí. Vůbec jsem nevěděl," šeptl mi do ucha a pevně mě k sobě tiskl. Vdechoval jsem jeho vůni a postupně jsem se začal uklidňovat. Nakonec jsem se jen opíral o jeho rameno a užíval si jeho přítomnost.

"Neříkám, že tě nikdy nebudu schopný milovat. Jen... Asi potřebuji čas," šeptl jsem po čase. 

"To je to nejmenší. Ty na mě taky čekáš," zasmál se a já jsem se také pousmál. Odtáhl jsem se od něj a podíval jsem se do těch nádherných očí. Už v nich měl zpět jiskřičku. Jiskřičku, kterou jsem měl tak rád.

"Tak a teď si jdeme promluvit o těch cigaretách," řekl vážně a já jsem si zoufale složil hlavu do dlaní.