It's Just an Academy (Stony)

Bacha na tornádo ✅

Steve's pov

"Lásko? Máš všechno?" křikl jsem na něj z koupelny a vzal jsem si kartáček. Poslední věc, která mi chyběla.

"Ne!" křikl na mě zpět z kuchyně. Došel jsem do obýváku a kartáček jsem uložil do kufru, který jsem následně zapnul. Byl jsem tak rád, že souhlasil. Letíme spolu k našim a nemůžu se dočkat.

"Co ti chybí?" vyzvídal jsem a zkontroloval jsem čas na mobilu. Zatím všechno stíháme. 

Trošku jsem se lekl, když mě Tony zezadu objal. Skousl mi ušní lalůček a já jsem hned zčervenal.

"Ty mi chybíš," šeptl a já jsem se zasmál. Otočil jsem se čelem k němu a zadíval jsem se do té dokonalé hnědé.

Přitiskl jsem své rty na jeho a přitáhl jsem si ho blíže k sobě. Usmál se a stiskl mi zadek. Překvapeně jsem vzdychl. Hned na to odtáhl a dal mi pusu na tvář.

"Musíme jít," řekl a na tváři měl usazený velký úsměv. Přikývl jsem a vzal jsem si můj kufr. Oblékli jsme si kabáty, jelikož se během týdne ochladilo a je konečně zima, jak má být. Zamkli jsme a rozešli jsme se pryč z kolejí. Už na nás čekal taxík a my do něj velice rádi nastoupili.

Během cesty jsem se nervózně díval z okna ven. Tony si mé nervozity všiml a chytil mě za ruku.

"Tak hrozný to nebude. Budu s tebou," šeptl mi do ucha a jednu ruku položil na moje stehno. Zčervenal jsem a snažil jsem se ignorovat nenápadné pohledy taxikáře.

"Ale bude. Vždycky to tak je," pokusil jsem se falešně usmát, ale místo toho jsem se ušklíbl.

"Prosím, netrap se. Už jsme tady. Tak na všechno zapomeň a společně to zvládneme," poslal mi poslední povzbudivý úsměv. Auto zastavilo, Tony zaplatil za taxík a konečně jsme byli na čerstvém vzduchu.

"Hezky se v letadle prospíš a já tě budu hlídat," zasmál se, vzal svůj kufr a společně jsme se vydali k hlavnímu terminálu. Snažil jsem se ignorovat všudepřítomnou atmosféru letiště.

Po necelé hodině a půl jsme konečně usedli na svá místa. Seděl jsem u okýnka a hned vedle mě byl můj hnědovlásek. Vedle něho zatím nikdo neseděl.

"Neboj. Koupil jsem to místo, ať máme soukromí," mrkl na mě a já jsem si trochu oddychl. Z nových lidí mám strach.

"Připoutejte se. Budeme vzlétat," upozornila nás letuška. Ještě nám dala nějakou přednášku o bezpečnosti, ale já ji stejně neposlouchal. Křečovitě jsem svíral opěradlo a snažil jsem se nepozvracet.

"Vojáčku, jsi bílý jako stěna. Tak jsem ti chtěl říct, že se nemůžu dočkat, až přijedeme. Až ti ho vykouřím v tvém dětském pokojíčku," šeptl mi do ucha a já jsem okamžitě zrudl. Tony se začal hrozně smát.

"No vidíš. Hnedka máš lepší barvu," smál se a já jsem se také musel pousmát.

"Ty jsi prostě šašek," povzdychl jsem si.

"Tvůj," šeptl a letadlo se dalo do pohybu. Myslel jsem si, že to kožené sedadlo snad rozdrtím. Klouby jsem měl úplně bílé a nehty málem protrhly jemnou kůži. Trošku jsem se lekl, když mi Tony ruku chytil.

"Nechci ti rozdrtit kosti," omluvně jsem se na něj usmál.

"Ale já chci. Tak dělej," pobídl mě a já jsem si s ním propletl prsty.

"Zavři oči," dal mi další rozkaz.

"Tohle rozkazování tě bude stát draho," zavrčel jsem, ale stejně jsem tak udělal.

"S tím taky počítám," zasmál se.

"Takže teď si představ, že jsi malé ptáče... Orla. Jsi malé ptáče orla," začal a já jsem se zasmál.

"Proč orla?" zeptal jsem se ho.

"Protože orel je krásné zvíře. A taky jediný pták, kterého znám. Když nepočítám tvého," odpověděl mi a já jsem znovu zčervenal.

"Takže jsi orlí mládě. Máš strach, co se děje. Narodil jsi se a omylem jsi snědl sourozence," pokračoval a já jsem ho znovu přerušil.

"Orlí mláďata nejí svoje sourozence."

"No tys je snědl. Takže jsi sám. Mamka ti umřela, protože jí střelil lovec, a táta je na lovu, ale zrovna ho sežral delfín. Jsi na to sám. Ve velké výšce na útesu. A jde na tebe... Tornádo. Jo tornádo. Musíš se rozeběhnout a skočit. Padáš, padáš... Roztáhneš křídla a najednou. Najednou letíš. Jsi volný a všechno z tebe odpadlo," vyprávěl a já jsem poslouchal každé jeho slovo. Už jsem ho nepřerušoval, i když jsem chtěl. 

"Tak co? Jak se cítíš?" zeptal se mě a já jsem chvilku přemýšlel.

"Tak nějak volný. Jako ten orel," zasmál jsem se.

"Tak otevři oči," šeptl u mého ucha a já tak udělal. Zorničky se mi rozšířily, když jsem spatřil vzdalující se New York.

"My letíme!" vykulil jsem oči.

"Přesně tak. Nemusíš se ničeho bát. Jsem tady s tebou," usmíval se a já se k němu nahnul pro pusu. Bylo mi jasné, že se na nás někteří lidé podívali dost ošklivě. To mě teď však netrápilo.

"Děkuji," šeptl jsem a myslel jsem to vážně. Nevím, co bych si bez něj počal. 

"Zkus se trochu prospat. Cesta je dlouhá a krušná noc před námi," provokoval a já mu za to dal malý pohlavek.

"Nic se dít nebude," zavrčel jsem a opřel jsem si hlavu jeho rameno. Jen se zasmál a jednou rukou mě objal. 

"Ty se budeš dělat, Vojáčku," šeptl a pohladil mě po tváři. Jen jsem zabručel a brzy jsem usnul.

***

Rychle jsem sebou cukl a otevřel jsem oči. Snažil jsem se zadržet pláč a uklidnit splašené srdce.

"Co se děje?" zeptal se mě sametový hlas. Rychle jsem otočil hlavu a všiml jsem si rozespaného Tonyho.

"Ehm... Nic," zalhal jsem a on to samozřejmě poznal.

"Špatný sen?" uhádl a já jsem přikývl. Dal mi pusu na čelo a já jsem se pousmál.

"Co se ti zdálo?" zeptal se a začal si hrát s mými prsty.

"To je ale hrozně trapný," zakňučel jsem. Tony na mě hodil štěněčí pohled. Povzdychl jsem si.

"Prostě se mi zdálo... Že jsem to ptáče a jde na mě tornádo. Skočil jsem, ale nevzletěl jsem. Spadl jsem do vody a tam jsem se začal topit," přiznal jsem mu a on se začal smát. 

"Ty jsi fakt dokonalý. Ještě, že nejsi ptáče," vtiskl mi další pusu na čelo.

"Haha," ironicky jsem se zasmál.