It's Just an Academy (Stony)

Pepperfrost ✅

Tony's pov

Vteřiny, minuty, hodiny... Líbali jsme se ani nevím, jak dlouho. Vím jen to, že to byl nejlepší polibek, který jsme spolu sdíleli. Nikam jsme nespěchali. Jen jsme si užívali rty toho druhého. Vydechovali jsme si vzduch do úst a mezitím jsme se mírně prali s jazyky. Nešlo o to, kdo vyhraje. Šlo o to, že jsme se znovu dotýkali a že jsme byli spolu.

Nikdy jsem nezažil takový nával emocí. Bylo to neuvěřitelné, jak moc se mé tělo rozplývalo. I přes to, že jsem ležel v nemocnici, cítil jsem se snad nejlépe ve svém krátkém životě. Elektřinu mezi námi bylo těžké nevnímat. Zasáhla mě až do konečků prstů, které jsem měl zapletené v jeho blonďatých vlasech.

S jeho ústy na mých jsem byl znovu kompletní a šťastný. Věděl jsem, že ho rozhodně nikdy nechci nechat jít. Protože už nikdy nepotkám nikoho tak úžasného, jako byl právě on. Muž mých snů.

Nic netrvá věčně, takže jsme se od sebe nakonec odtáhli. Steve si opřel své čelo o mé a stále měl zavřené oči. Lokty se opíral vedle mé hlavy, aby na mně neležel. Stejně tak klečel na kolenou. Oba jsme roztřeseně dýchali.

Dával jsem mu čas. Já sám jsem měl rozhodnuto. Miluji ho a nic se na tom nikdy nezmění. Ale pokud to tak on necítí, tak se nedá nic dělat...

"Tak?" zeptal jsem se po dalších třech nekonečných minutách. Trošku sebou trhl a podíval se mi do očí. Jako vždy jsem se začal v jeho modrých duhovkách topit.

"No nevím. Už jsem se líbal s lepšíma," pokrčil rameny, ale jeho mírný úsměv ho prozradil.

"Ty kecko! Vždyť ses líbal jen se mnou!" hraně jsem se zamračil. Steve trošku zrudl, ale pohledem neuhnul.

"To není pravda. Líbal jsem se ještě s Buckym," šeptl. Nic jsem na to neřekl. Nechtěl jsem na toho zmrda myslet.

"Tak jak?" začal jsem být docela nedočkavý. Vůbec jsem nechápal, proč to tak protahuje. Ale zatím neodešel. Pořád nade mnou klečel a nevypadalo to, že by někam chtěl jít.

"Líbáš líp než Bucky," zakřenil se Steve. Opravdu jsem mu chtěl dát pěstí. Takhle mě napínat.

"To samozřejmě vím! Ale chci vědět, jestli mezi námi pořád něco cítíš," zoufale jsem si povzdechl. Blonďáček se však pořád usmíval.

"Proč mám odpovídat první já? Co si o tom myslíš ty?!" spražil mě pohledem. Protočil jsem očima.

"Protože chci vědět, jestli mi dáš košem. Pokud jo, tak nechci odejít jako chudák. Tak už se kurva vymáčkni, protože přísahám, že už takhle napnutý nedokážu být už ani minu-"

Umlčel mě rty. Dal mi rychlou pusu a odtáhl moc brzy. Byl jsem z toho smutný a zoufalý zároveň. Tak moc jsem jeho polibky miloval.

"To bylo ano, pokud jsi to nepochopil," zvonivě se zasmál a znovu opřel své čelo o to mé. Uculil jsem se a byl jsem opravdu šťastný.

"Ode mě to je taky ano," šeptl jsem. Blonďáček se ještě více usmál. Nic dalšího už jsme neříkali. Nebylo to třeba.

Mám takový pocit, že bychom takhle snad i usnuli, kdyby zrovna někdo nepřišel do pokoje. Steve ze mě rychlostí blesku slezl, ale stále zůstal ležet na lůžku, za což jsem byl rád.

"Pardon. Mysleli jsme, že jsi Steve odjel," promluvil jako první zaskočený Loki. Byl jsem znovu smutný. Stačilo večer usnout a už bych blonďáčka nikdy neviděl. Steve si asi všiml mého ztuhnutí, takže mě chytil za ruku. Hned jsem se usmál.

"Ne, dobrý. Děkuji, že jsi sem přišel. Opravdu ti to dlužím," odpověděl mu Steve. Loki se usmál a podíval se i na mě.

"Jsi v pořádku? Už jsme slyšeli, co se stalo," zeptal se mě Loki a já hned sklopil pohled. Podíval jsem se na naše spojené ruce a pohled jsem znovu zvedl k černovlasému muži.

"Teď už jo. Díky," upřímně jsem se usmál. Byl jsem fakt rád, že se na mě Loki nezlobí kvůli tomu, jak jsem mu dal pár pěstí do obličeje.

"Bože, Tony! Já jsem se tak bála!" vběhla do místnosti blonďatá dívka. Podíval jsem se na ni a hned jsem se usmál.

Pepper doběhla až ke mně a dala mi pusu na čelo. Pustil jsem Stevovu ruku a jemně jsem ji objal.

"Už je to všechno dobrý. Jen mě bolí celé tělo, ale zlomené nic nemám. Vyšel jsem z toho opravdu dobře," vysvětlil jsem jí a pustil jsem ji. Místo toho jsem si znovu propletl prsty se Stevem, který byl najednou hrozně tichý. Chtěl jsem se ho zeptat, co se děje, když mi něco došlo.

"Počkat, počkat, počkat. Co tu děláš?!" zeptal jsem se Pepper a nadzvedl jsem obočí. Ztuhla a začala si žmoulat tričko v ruce. Byla dost nervózní. Podívala se na Lokiho a já obočí nadzvedl ještě víc. Asi mi to začalo docházet.

"Ne! To nemyslíte vážně!" žasl Steve a posadil se. Já jsem nemohl. Na to mě až moc bolelo tělo.

Loki opatrně došel k Pepper a schoval ji za svými zády. Nebyl jsem schopný cokoliv říct.

"Jo... Tohle... No... My spolu chodíme," řekl pevným hlasem Loki a chytil Pepper za ruku. Úplně mi tím vyrazili dech.

"Od kdy?" okamžitě jsem se zeptal. Neměl jsem šanci něco postřehnout, ale i tak mě trápilo, že jsem nevěděl hned, že se mezi nimi začalo něco dít.

"No začalo to tou nocí, jak jste se... Poprali. Chodila jsem za Lokim každý den a kontrolovala jsem mu to oko. No a pak-" začala s vysvětlováním Pepper a popošla krok dopředu, takže už se za svým přítelem neschovávala.

"-a pak jsme se vyspali," doplnil ji černovlásek. Hned za to dostal od rudé Pepper pohlavek.

"Ty jelito! To jsi neměl říkat," složila hlavu do dlaně. Loki jí pohladil po zádech a věnoval jí zářivý úsměv.

"Takže jste se spolu vyspali a pak jste se do sebe zamilovali?" zeptal jsem se a pořád jsem to nechápal. Rozhodně jsem jim to oběma přál, ale byl to šok.

"Přesně tak."