Fear Of The Dark [BVB-FF-CZ]

2.

   Doběhla jsem do Útočiště a bolestně se zhroutila k zemi. Přímo uprostřed chodby.

   "Panebože, Jane!" zakřičel známý hlas. Osoba se ke mně sehnula. Cítila jsem, jak mi prohmatává tělo.

   "Bude v pohodě, jenom ji musíme vykoupat a vydezinfikovat rány," rozdával rozkazy ostatním. Potom jsem viděla už jenom tmu.

   Když jsem otevřela znova oči, ležela jsem na své posteli, ne sama. Zvedla jsem těžkou vlčí hlavu a zahleděla se na Tonyho. Pousmál se. Já zaskučela, hlava mi znovu padla na polštář. Nezbývalo mi nic jiného než se zvednout a odběhnout do koupelny, kde už jsem měla připravené věci na převlečení. Převtělila jsem se. Pečlivě jsem prozkoumávala nové jizvy, už ošetřené. Oblékla jsem se a vrátila se do pokoje.

   "Děkuju. Už zase," usmála jsem se na něj.

   "Ale. Nechápu proč," vyplázl na mne jazyk. Poklepal na volně místečko vedle něj na mé posteli.

   "Za všechno. Ošetřils mě, vykoupals," uchechtla jsem se a posadila se vedle něj. "A víš jaké 'přátelské' vztahy panují mezi vlkem a vodou."

   "Neboj, bylas lehce v bezvědomí, takže jsi ani moc nekousala."

   "Ach, výborně," pronesla jsem sarkasticky.

   "Mimochodem nemusím ti připomínat, že-"

   "Jestli jde o výpověď co se stalo, už mířím na velitelství, protože to byl únos," prskla jsem mu do tváře.

   "Jdu s tebou."

   "Tony?" zvedli jsme se oba, ale přede dveřmi jsem ho zarazila.

   "Ano?"

   "Děkuju!" skočila jsem mu okolo krku. Jenom se usmíval a tiše opětoval můj stisk. Potom jsme konečně vyrazili.

   "Tak jsem tady," rozrazila jsem velké dveře. Okamžitě jsem na sobě ucítila pohled dvaceti párů očí. Samozřejmě, čekalo se jenom na mne, až se proberu.

   "Můžeme začít," zahájil můj výslech Peter Starkel, nejvyšší z tohohle velitelství. Nad ním už potom stál jenom prezident. Trvalo to asi dvě hodiny, z toho poslední půlhodinu se věnovali prázdnému znepokojenému tlachání o únosu. Už mě to přestávalo bavit.

   "Haló!" Všichni se na mne překvapeně podívali. "Já vím, jasně, únos hvězdy je znepokojivá tragédie, jojo, všichni si tady pobrečíme. Lidský noviny z toho udělaj určitě celosvětovou senzaci, jak mohl někdo udělat něco tak hrozného?" Během mého monologu jsem vstala a zahrála herecký výstup se vším všudy. Tonymu na rtech pohrával pobavený úsměv. Musím mu pak vynadat. "Jenže vás by spíš mělo zajímat, proč byl jeho únosce vlk, když nám tady všem úspěšně už několik tisíc let vtloukáte do lebky, že vlkodlaci mimo systém neexistují! A ano, podotýkám do lebky, protože jsem každého z vás minimálně dvakrát slyšela říkat, že jsme bytosti bez mozku," ukázala jsem na ně prstem, na každého.

   "Já nic takovýho neřekl," osmělil se pípnout mladík v rohu. Nadzvedla jsem jedno obočí. "Asi to teď tady nebudeme rozebírat," rychle jsem z toho vycouvávala, protože jsem ho nikdy předtím v životě neviděla. "Podstatný je, že Andyho unesl vlkodlak, který nepodléhá vaší kontrole." Při posledním slově jsem sebou rázně plácla zpátky na židli.Můj proslov ale rozpoutal bouřlivou diskuzi na téma 'neevidovaný vlk? Blbost'. Zamračila jsem se.

   Tonymu také došla trpělivost. "Hej! Ten parchant, co ji zřídil, něco po Andrewovi chtěl a byl dvakrát větší než Jane." Po téhle větě se konečně začalo něco dít. Další třičtvrtě hodiny.

   "Takže provizorním opatřením bude #6078614 tělesnou osobní stráží Andrewa Biersacka. V lidské podobě. O zbytek se postarají ostatní, Hewrothy, uvědomíš je o tom?" obrátil se Starkel na svého kolegu. Jmenovaný přikývl. A já nebyla schopná slova.

   Diskrétně nás s Tonym pak vypoklonkovali z místnosti s tím, že si mám jít sbalit, protože na turné, které začíná už zítra, pojedu s nimi. No nazdar.

   Úspěšně jsem si zabalila a rozloučila se s Tonym. Potom mě agenti z velitelství odvezli k vile patřící Black Veil Brides. Zvenčí jsem ji znala dost dobře, díky Andymu. Jeden zazvonil.

   "He?" otevřel nám polorozespalý CC, jenom v trenkách. Těkal pohledem z jednoho agenta na druhého, nakonec se zastavil na mě. A zůstal zírat s otevřenou pusou.

   "Jsme agenti Vládního systému pro ochranu důležitých osob. Jsme tu kvůli nedávnému incidentu Andrewa Biersacka. Tohle," kývl na mě, "je vlkodlak #6078614, kvůli turné bude jeho osobní stráží i v lidské podobě." Stačil mi jediný pohled na CC-ho, abych věděla, že nepochopil ani slovo. Jen tam tak stál ve dveřích a zíral. Agent si odkašlal, kvůli trapnému tichu.

   "Ale samozřejmě, pojďte dál," řekl úplně mimo. Pousmála se a následovala ho dovnitř, agenti také.

   "Andy! Jsou tady kravaťáci s nějakou kočkou!" zařval a během pěti vteřin se dole doběhla celá kapela. Agent znovu zopakoval sáhodlouhý proslov, ale jediný, kdo ho plně vnímal, byl Jake. Musela jsem se smát. Všechno odkýval, nakonec odjeli. Já flákla s bagáží v předsíni a usadila se na gauč.

   "Jo, a oslovení 'kočka' nemám jako vlkodlak zrovna v lásce," podotkla jsem, abych nějak zahájila nás rozhovor.

   "He?" podíval se na mě nechápavě CC. S protočením očí jsem nad tím mávla rukou.

   "Neřeš to, CC."

   "Takže ty jsi jako...?" přisedl si ke mě Jake.

   "Andyho osobní stráž kvůli tomu únosu."

   "Mmm, taky bych si nechal líbit takovou osobní strážkyni," provokoval Ash.

   "No, myslím, že ani ne," zavrtěla jsem hlavou. "Koneckonců na tebe taky někoho nasadili." Kluci se jenom tak zvláštně usmívali.

   "No... Nás už asi znáš," pousmál se Jinxx, "ale jak máme my říkat tobě?" Pokrčila jsem rameny.

   "Jak chcete. Na akádě jsem byla 'debilní čokl', v systému jsem zase vlkodlak #6078614," ušklíbla jsem se nad vzpomínkou na akademii vlčích ochránců.

   "A normální jméno máš?"

   "Normálním jménem mi až do teď říkal jenom jeden člověk," zaleskly se mi oči. "Jsem Jane."

   "Vítej u nás, Janey."

~*~*~

Druhý dílek, je tak trochu o ničem. :) Nebo alespoň mně to tak přijde. :) Každopádně se pomalu dostáváme k k počátku vývoje vztahu mezi Andym a Jane. :)

~*Wewerka*~