Fear Of The Dark [BVB-FF-CZ]

6.

   "Děkujeme, a dobrou noc!" Usmívala jsem se. Ječící dav skandoval jména kluků. Andy zářil štěstím, ostatní také. Trochu jsem posmutněla, když jsem si uvědomila, že mu takový úsměv na tváři nikdy nevykouzlím, ani kdyby to bylo možné. Leda že by mě přeložili.

   Stejně to nikdy nebude v mých silách. Jsem vlkodlak. Moje místo je dole.

   "Jste skvělí," pronesla jsem k přicházejícím hvězdám. Jake byl v dobré náladě, protože mě zvedl v objetí a zatočil se se mnou. Vypískla jsem. Jakékoliv oslavování z mé strany ale v jednom okamžiku krutě schladil Biersackův vražedný pohled. Poklepala jsem Jake-ovi na ramena. Nechtěl mě pustit dolů.

   "Jake-u, pusť mě, prosím," řekla jsem tiše.

   "Ani nápad, vlčice. Jdeme slavit!" zahalekal a odnášel mě směrem k východu. Mírně jsem mu zatlačila na paži v místě bicepsu. S bolestným výkřikem mne pustil. Šokovaně se na mne podíval. Chvilku si třel místo, kde mu vystřelila bolest do ramene, ale zase rychle odezněla.

   Pokrčila jsem rameny. "Nikdy nezapomínej, co jsem zač," zopakovala jsem trpce věcnou větu z učebnic. Podíval se na mě se smutkem v očích, v tu ránu ho ale vzal za ramena Andy s mnohem lepší náladou. Konečně jsem pochopila význam těch jeho pohledů. Neustálé připomínání, kde je moje místo.

   Rozhodně ne mezi kapelou.

   Pomalu jsem vykročila za nimi. Nacpali se do tourbusu, měla jsem ale jistotu, že zase hned vylezou. Pach potu by byl dostatečně silný i kdybych neměla zostřený čich.

   Skutečně netrvalo dlouho, a zase byli všichni venku. Stála jsem trochu bokem, proto jsem je do sprch sledovala ve stínu. Nemuseli vědět, že jdu s nimi. Před budovou jsem se zastavila. A čekala. Divila jsem se, že jako první byl venku Andy. Nepředpokládala jsem to. Jeho tvář působila ve tmě míň strašidelně, když už ji nezdobily černobílé čáry a šmouhy. Odlepila jsem se od stěny a vydala se za ním, zpátky k tourbusu.

   "Musíš mě sledovat i do sprchy?" nevrle prohlásil, když zahlédl můj stín ve zbytkovém osvětlení z pódia.

   "Mám za úkol tě chránit. Jakou mám záruku, že tě neunesou přímo z umývárek?" nadhodila jsem zcela logický úsudek.

   "Nejsem záložka do knížky. Nedostali by mě," odsekl vzdorovitě.

   "Nejsi imunní vůči cvičeným vrahům," usmála jsem se.

   "Proč se vlastně staráš?" prudce se zarazil a otočil se. Šla jsem přímo za ním, takže naše obličeje byly teď nebezpečně blízko. Je to tvůj protivník, opakovala jsem si v duchu. Nespouštěj si ho k tělu, chtěla jsem o krok ustoupit, ale tím bych přiznala jeho převahu. Teoreticky bych mohla, přece jenom jsem ho měla na starosti. Ale já nechtěla.

   "Protože mě k tobě přiřadili."

   "Jsi..," zarazil se. "...jiná. Mohla bys zdrhnout a už by tě nenašli. Mohla by ses vzepřít pravidlům, spousta vašich by šla s tebou. Osobnost i vůli na to máš, tak co tě drží při zemi?"

   Při jeho řeči se mi zrychlil tep. Měl pravdu. Zároveň jsem si všimla, že si nechce přiznat, že jsem vlkodlak. Neřekl to. "Sakra Andy. Ty nemáš ani ponětí jaký to je. Všechno si představuješ jako mávnutí proutkem. Myslíš, že je to tak jednoduchý?" pohlédla jsem mu do očí. Pořád se nade mnou skláněl s divným výrazem v očích.

   "Jste silní. Nadpřirozeně. Nic vám nebrání. Vlastně ano. Máte pohodový život, jídlo zadara, nenáročnou práci, proč tohle opouštět?" poodstoupil a divoce máchal rukama. "Už to chápu."

   Pro mě to bylo jako kudla do zad. Bylo to ještě horší než ty slova předtím. "Ani nevíš o čem mluvíš," zasyčela jsem temně. Oči mi planuly vztekem a špičáky se zostřovaly. Nehty se prodlužovaly. Vnímala jsem to. Ale neměla jsem v plánu se přeměnit.

   "Pohodlný život. Jaká ironie. Někteří možná. Odmalička mě předhazovali veřejnosti jako odpad a do toho mi pořád opakovali jaké mám štěstí, že můžu žít. Nenechávají přežít jen pár štěňat, všechny musejí absolvovat akademii. Z ní vyberou pár mláďat a zbytek zabijou. Pokud je nezabije někdo před nimi. Na akademii bez pravidel, kde čím míň zbyde adeptů, tím líp, protože tak se přece ukáže, kdo má šanci bránit a přežít. Byla jsem terčem šikany. Od první chvíle neuplynul ani jeden kdy by na mém těle nebyla ani jedna podlitina. Zlámané kosti, zpřerážené drápy, tržné rány... Byla jsem u toho kdy zabili mého jediného kamaráda, nejlepšího přítele, kterého jsem kdy měla." Už jsem to nevydržela, vztek se změnil v smutek a já se slzami v očích sesunula k zemi. Vnímala jsem přítomnost ostatních z kapely. "Spoustu mi to dalo, ale víc mi to vzalo. Měla jsem tisíc důvodů utéct a milion už se nevrátit, někde se utopit nebo si hodit mašli. A stejně jsem to neudělala. Z akademie jsem šla do výběrového řízení. Slýchávat posměšky 'bodyguard jako holka? No to snad není možné!' bylo na denodenním pořádku, oproti tomu co jsem zažila to byla sladká třešnička na dortu. Dali mě do Útočiště. Jediný, kdo se tam se mnou kdy bavil byl Tony. Člověk, který mě neodsuzoval, druhý přítel, kterého mám. Přiřadili mě k tobě. Nastavovala jsem za tebe krk, nechala se zmlátit.  Místo abych tě potom nechala jinému vlkodlakovi, a běžela se nechat ošetřit, zůstala jsem tam s tebou, protože jsi mě o to prosil. Při ošetřování bych trpěla jako čert, já ale byla tak slabá, že jsem byla celou dobu v bezvědomí. Teď musím být pořád ve střehu, jestli na tebe náhodou nevybafne něco z křoví, a ty mi tady začneš vykládat, jakej mám bláhovej život? Děkuju, na to jsem celou dobu čekala," vzlykala jsem. Ty jedna pitomá, jsi tak slabá! Křičel na mne vnitřní hlas. Neměla jsem co říct. Únava na mne dolehla plnou vahou. Bylo mi jedno, že si nemůžu dovolit nechat Andyho přes noc nechráněného.

   "Biersacku? Jsi debil," zaslechla jsem pouze. Cítila jsem, jak se okolo mne obmotávají něčí silné paže. A potom to přišlo. Spánek. Vykoupení.

~*~*~

Tak, v první řadě se chci omluvit, že tenhle díl nebyl už včera, ale mám důvody. :)

Začala mi zase škola jako většině z nás, a proto nestíhám úplně všechno tak, jak bych chtěla. Kromě toho mám tréninky a připravuji se na soutěž jak pěveckou (sólo i duo), tak mezi řady flétnistů. Tím pádem nestíhám psát, proto bych chtěla upozornit, že díly teď budou jeden za dva dny! Bohužel, jinak to nebudu mít šanci udržet. :/ :)

A ano, je to nudné, ale já prostě potřebuju předat informace z minulosti, které dodají smysl pozdějším událostem. :) Lehce spoiler. :D Omlouvám se. :D Budu ráda za každý ohlas. :)

~*Wewerka*~